Stanovení škody u počítačového pirátství

Obviněný ze svého počítače vložil na veřejné filehostingové servery 372 filmových děl a 33 hudebních děl, ačkoli věděl, že jde o díla chráněná autorským právem a k jejich šíření mu nebyl majiteli autorských práv udělen souhlas, a na různých internetových diskusních fórech pak zveřejnil odkazy, kde je možné uvedená díla stáhnout, čímž je zpřístupnil veřejnosti. Za tento zásah do práv k autorskému dílu, spáchaný ve velkém rozsahu, byl odsouzen ke třem letům odnětí svobody podmíněně a k úhradě škody ve výši 11 milionů korun. Škoda byla vypočítána vynásobením počtu nelegálních stažení cenou, za kterou se ilegálně stažená díla legálně prodávají.

Obviněný vinu doznal, bránil se však vůči výši škody. Argumentoval nižší technickou kvalitou sdílených kopií oproti prodávaným nosičům. Tvrdil, že ne každý, kdo si stáhl jím zpřístupněná díla, by si je jinak zakoupil a také, že k náhradě škody byl v paralelním řízení odsouzen také filehostingový server a tudíž nemůže být stejná škoda připsána k náhradě i jemu. Na stranu obviněného se postavila i státní zástupkyně a jeho argumentaci podpořila tvrzením, že náhrada odměny za neoprávněné užití díla je odpovědnost za bezdůvodné obohacení a nikoli za škodu. Bezdůvodné obohacení přitom v daném případě tvořila částka 7 810 Kč, kterou obviněný obdržel od filesharingového serveru jako kredit za stahování jím vložených souborů jinými uživateli.

Nejvyšší soud konstatoval, že v trestním řízení nemůže být stanovení škody pouze hypotetické. Nelze-li zjistit konkrétní ušlý zisk (např. za kolik by poškození obviněnému poskytnuli licenci sdílet předmětná díla), nelze škodu stanovit náhradními způsoby, byť by tyto způsoby byly akceptovatelné v řízení o náhradě škody. Je-li tedy způsobení značné škody znakem skutkové podstaty, musí soud přibrat k objasnění výše škody (ušlého zisku) znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace oceňování duševního vlastnictví. Úkolem znalce bude vyjádřit se k tomu, zda vůbec lze objektivně stanovit konkrétní ušlý zisk. Přitom Nejvyšší soud podotknul že v daném případě, kdy byl trestný čin spáchán ve velkém rozsahu, by prokázání značné škody nemělo na trestní sazbu vliv.

Nejvyšší soud se v tomto rozsudku v širší rovině zabývá konstrukcí náhrady škody v případech nelegálního sdílení autorských děl, a to mj. ve vztahu k § 137 tr. zákoníku, který stanoví vyčíslení škody na věci, nebo § 40 odst. 4 aut. zákona, který stanoví způsob náhrady ušlého zisku.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde