Zpronevěra a neznalost

Podmínkou beztrestnosti pachatele jednajícího v negativním právním omylu je omluvitelnost jeho omylu. U pachatele, který měl povinnost seznámit se s příslušnou právní úpravou, lze závěr o jeho beztrestnosti učinit v případě, že skutkové okolnosti, za nichž čin spáchal, nesvědčí tomu, že se mohl omylu vyvarovat.

V daném případě si ředitelka školní jídelny schvalovala a vyplácela odměny v průběhu sedmi let v celkové výši čtvrt milionu. Byla soudy zproštěna viny s tím, že ač jednala v rozporu s příslušnými předpisy, o tomto rozporu nevěděla. Soud tento závěr učinil na základě toho, že se obviněná dotazovala tehdejší vedoucí ekonomického oddělení, jíž jí bylo sděleno, že si odměny takto vyplácet může, a tyto odměny řádně vykazovala v účetních výkazech.

Soud pro posouzení tohoto případu využil rozhodnutí sp. zn. 7 Tdo 113/2014, v němž byla za obdobný skutek jiná ředitelka jiné školní jídelny odsouzena, a to také přes to, že vedoucí ekonomického oddělení zřizovatele s tímto postupem neměla problém. Nejvyšší soud porovnal oba případy a došel k závěru, že se soudy nezabývaly opravdu všemi okolnostmi daného případu.

V odůvodnění rozsudku, jímž byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby proto, že jednal v omluvitelném negativním právním omylu, je nezbytné uvést komplexní vyhodnocení všech relevantních skutečností majících význam pro posouzení, zda šlo o takový (omluvitelný) druh omylu, nebo naopak o omyl neomluvitelný z důvodu upraveného v ustanovení § 19 odst. 2 tr. zákoníku.

Soudy především ignorovaly skutečnost, že zde existovaly interní předpisy, které danou problematiku upravují, přičemýž skutečnost, že obviněná nebyla s těmito interními předpisy nikdy seznámena (jak tvrdí) nebyla předmětem dokazování. Obdobně jako další a další skutečnosti v rozsudku uvedené. Dle Nejvyššího soudu soudy toliko prokázaly, že obviněná jednala v omylu, ale již neprokazovaly, zda šlo o omyl omluvitelný, a proto jim věc vrátil.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde