Stanovisko Nejvyššího soudu k policejní provokaci
Nejvyšší soud vydal sjednocující stanovisko sp. zn. Tpjn 301/2014 definující policejní provokaci.
Dle Nejvyššího soudu se za policejní provokaci považuje aktivní činnost policie, která směřuje k podněcování určité osoby (fyzické či právnické) ke spáchání konkrétního trestného činu s cílem získat usvědčující důkazy a vyvolat její trestní stíhání, a jejímž důsledkem je vzbuzení úmyslu spáchat trestný čin podněcovanou osobou, ačkoliv předtím tato osoba žádný takový úmysl neměla. Za policejní provokaci se považuje také taková aktivní činnost policie, jíž dochází k doplňování chybějících zákonných znaků základní skutkové podstaty určitého trestného činu, k záměrnému podstatnému navýšení rozsahu spáchaného činu podněcovanou osobou, či k jiným způsobem vyvolané změně právní kvalifikace spáchaného činu k tíži podněcované osoby, zejména pokud jde o okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, byť by jinak tato osoba byla k spáchání činu v obecném smyslu rozhodnuta.
Důkaz získaný na základě policejní provokace je absolutně neúčinný v trestním řízení vedeném proti vyprovokované osobě.
Celý text stanoviska si můžete přečíst zde
Další články
Použití cizí ochranné známky politickou stranou
Vlastník ochranné známky může bránit tomu, aby politická strana užívala jeho ochrannou známku s dobrým jménem, pokud tato strana neprokázala, že její svoboda projevu převažuje nad právy a zájmy tohoto vlastníka.
Odpovědnost za nepoložení otázky Soudnímu dvoru
Soudní dvůr upřesnil podmínky, za nichž může jednotlivec dosáhnout náhrady škody v důsledku soudního rozhodnutí, které je v rozporu s unijním právem
Odpovědnost nemocnice za násilí mezi pacienty
Kdy nemocnice odpovídá za nemajetkovou újmu pozůstalého po pacientovi, kterého během hospitalizace usmrtil jiný pacient?
Výpočet odměny advokáta při zastupování více společně zastoupených osob
Jak řešit situaci, kdy ze společně zastupovaných osob byly úspěšné pouze některé?
Nejlepší zájem dítěte zůstává předním hlediskem rozhodování opatrovnických soudů
Ústavní soud v tomto případě řešil, zda Krajský soud v Praze adekvátně odůvodnil, proč je v nejlepším zájmu tří nezletilých dětí, aby byly svěřeny do tzv. výlučné péče otce s „víkendovým“ stykem matky. V jeho rámci matka třikrát v měsíci děti o víkendu dopravuje z místa bydliště otce, vzdáleného 300 km od jejího bydliště, a zase zpět.
