Důkaz vzorkem DNA zemřelého bez jeho souhlasu

Nejvyšší soud prohlásil, že test DNA vyhotovený na základě vzorku DNA odebraného z těla zemřelého, aniž by k tomu dal souhlas před smrtí sám zemřelý, nebo po jeho smrti osoby oprávněné k pietní ochraně osobnosti podle občanského zákoníku, je nezákonně získaným důkazem, a jako takový je v řízení nepřípustný. Po smrti člověka totiž přechází pietní ochrana osobnosti podle občanského zákoníku na manžela, partnera, případně děti či rodiče, a to se týká i práva udělit či neudělit souhlas se zásahem v podobě odběru DNA, pokud se k otázce zemřelý ještě za života sám nevyjádřil. Jelikož chyběl souhlas zemřelého i oprávněných pozůstalých, byl vzorek jako důkaz nepřípustný.

Soud v daném případě zohlednil také to, že matrikový (popíraný) otec převážnou část života zastával roli sociálního otce, plnil veškeré otcovské povinnosti, dcera neměla o jeho otcovství pochybnosti a dokonce po něm dědila. Úmysl popřít otcovství pojala až poté, kdy zjistila, že ji její biologický otec neuvedl v závěti. Šlo tedy o projev majetkového zájmu na dědictví. Podle Nejvyššího soudu čistě majetkový zájem nelze považovat za dostatečný důvod k zásahu do nastolených rodinných vazeb.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde