Články

Jeden z nejmladších partnerů mezinárodní advokátní kanceláře u nás, řídící partner PwC Legal Bořivoj Líbal, je již rok ve funkci. Jaký je jeho pohled na současnou právní praxi? V čem se mladá generace liší od té předchozí, jaká jsou její pozitiva a negativa? Má Work Life Balance v advokacii své místo a jaký je vůbec den řídícího partnera mezinárodní advokátní kanceláře? Nejen na tyto otázky nám odpoví z pozice člověka, který se dostal do vrcholové advokacie v poměrně nízkém věku.

Má dnešní prezentace si klade za cíl sdělit Vám několik podstatných informací z oblasti softwarového práva. První zajímavostí je skutečnost, že softwarové právo je kolem nás každý den, ačkoli si to třeba neuvědomujeme. Rád bych Vám dnes proto nastínil několik otázek či problémů, které každý den musíme řešit.

V prvním květnovém týdnu měla legislativní rada vlády na programu jednání návrh novely zákona o specifických zdravotních službách. Podle důvodové zprávy k návrhu novely zákona přispějí navrhované změny ke snížení administrativní i ekonomické zátěže subjektů, kterých se povinnosti stanovené zákonem dotýkají.

Dostupné údaje z oblasti tzv. řízení rizik ukazují, že whistleblowing může být vel­mi efektivním nástrojem.[1] Dlouholeté zkušenosti ze zemí, které oznamovatele (z pohledu občana kteréhokoliv ze států střední a východní Evropy) odměňují skutečně vysokými peněžními částkami, potvrzují, že znalosti přicházející zevnitř organizace mohou být nesmírně cenné.[2] Stejně tak i poslední doporučení Evrop­ské komise týkající se vyhodnocování podvodů[3] nenechávají žádné pochybnosti o tom, že se vyplácí podporovat otevřenou komunikaci a chránit ty, kteří hlásí etické problémy nebo nelegální jednání.

Téma dnešního příspěvku je v podstatě novinkou, bude však znamenat poměrně zásadní zlom v oblasti veřejného práva, konkrétně přestupkového. V současné době je totiž v Senátui projednáván nový zákon o přestupcích, který by měl nahradit současnou nevyhovující právní úpravu, jež přetrvává od roku 1990.

Nový zákon o zadávání veřejných zakázek přináší zadavateli větší volnost při zadávání a dodavatelům uvolnění upjatého formalismu. Dne 1. října 2016 nabyde účinnosti dlouho připravovaný zákon o zadávání veřejných zakázek, který do českého právního řádu transponuje evropské zadávací směrnice.

Ostravský krajský soud policii vydal k prostudování deset mobilních telefonů, flashdisky, dokumenty a také počítač zabavený policií při domovních prohlídkách v bytě advokáta Ivana Langera. Soud musel rozhodovat proto, že Česká advokátní komora odmítla dát s vydáním věcí souhlas, protože tyto dokumenty a paměťová média mohou obsahovat advokátní tajemství. Soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že „nelze akceptovat, aby odhalování trestné činnosti bylo znemožněno jen ochranou advokátního tajemství“.

Právo módního průmyslu se vyčlenilo do samostatného právního odvětví v reakci na specifika, která módní průmysl přináší. Obdobně jako všechna ostatní právní odvětví zaměřená na konkrétní průmysl, je i toto odvětvím průřezovým. V některých jednotlivých oblastech práva jsou tak řešeny otázky pro právo módního průmyslu specifičtější než v jiných. Jedná se primárně o právo duševního vlastnictví, ale také například právo na ochranu spotřebitele, které velmi detailně upravuje pravidla pro označování textilních výrobků a obuvi.

Od roku 2011 se zájem uchazečů o studium práva na Slovensku snížil až o 60 %. Zatímco před pěti lety se na slovenské právnické fakulty hlásilo necelých šest tisíc středoškoláků, v loňském roce projevilo zájem o obor jen 2 300 mladých lidí. Jednou z nejvýraznějších příčin je podle Iniciatívy za Lepšiu advokáciu pětiletá koncipientská praxe snižující atraktivitu advokátní profese.

Kauzy, které potvrzují, jak nedostatečně jsou data v kyberprostoru chráněna, byly odrazovým můstkem letošní konference. „Schrems“ (předávání údajů do zahraničí), „Panama Papers“ (únik dokumentů týkající se zakládání společností v daňových rájích), útok na Hacking Team, „Google Spain“ (Costeja a jeho právo být zapomenut), Ekolo nebo kauza Ryneš (zpracování osobních údajů) – to vše jsou klíčové případy, hybné síly právní regulace, jenž byla v rámci ochrany dat ústředním tématem LAW FIT 2016.

Zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů fyzických a právnických osob (dále jen zákon o dani z příjmu) je dalším daňovým zákonem, který přijal nejen terminologické změny v souvislosti s provedenou rekodifikací soukromého práva v podobě přijetí nového zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Již v minulém daňovém seriálu byly pro účely aplikace některých ustanovení daňových předpisů vysvětleny základní terminologické změny, ale i nové právní instituty, které bylo nutné do daňových předpisů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva včlenit. Zákon o dani z příjmu nebyl výjimkou.

Ukončit pracovní poměr lze podle zákoníku práce pouze stanoveným způsobem. Mezi nejčastější způsoby rozvázání pracovního poměru patří dohoda, výpověď nebo okamžité zrušení. Tyto možnosti stanovuje zákon, při jejich realizaci však musí být dodrženo několik pravidel. Ukončení pracovního poměru výpovědí, dohodou nebo okamžitým zrušením nemusí být vždy oprávněné, proto je vhodné znát svá práva.

Mým dnešním úkolem je sdělit Vám několik informací k problematice efektivity řešení obchodních sporů. Pravděpodobně nejzákladnější otázka, kterou si v oblasti tohoto relativně mladého odvětví klademe, je, co vlastně je efektivně vyřešený spor. Na tuto otázku lze odpovědět rovněž otázkou znějící „Co vlastně naši klienti chtějí?“.

Zákon o obchodních korporacích, stejně jako každý nový zákon, není nerozporný, tj. není napsán tak, že by nevyvolával výkladové problémy. Ostatně za dobu své praxe jsem se se zákonem, který by neměl výkladové problémy, nesetkal. Otázkou však je, čím byly tyto výkladové problémy způsobeny, jak lze takové výkladové problémy vyřešit či zda vůbec jsou řešitelné jinak, než novelizací zákona.

Ve středu 2. 12. 2015 podepsal prezident republiky zákon č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv („ZRS“). Světlo světa tak spatřil do té doby dlouho diskutovaný právní předpis, který potvrdil, že i právní svět směřuje v moderní době k naprosté digitalizaci, neboť zakládá povinnost zveřejňovat elektronicky některé typy smluv.

Ke konci dvacátého století se vyvinula média, označovaná jako nová, která technologicky propojují možnosti sekundárních a terciálních médií. Jsou založena na propojování počítačů, na digitalizaci a na telekomunikačních sítích.

Smlouva jakožto minimálně dvojstranné právní jednání vyjadřuje konsensus, dobrovolnou shodu. Subjekty se k ní uchylují s cílem zajistit své individuální zájmy, kdy právo jim říká, jakým způsobem toho docílí, však nikoli, že tento způsob musejí využít, nabízí možnost volby právně jednat nebo nejednat. Dle slov zákonodárcových smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.[1]

Whistleblowing jako specifický fenomén lze z definice ztotožnit s odhalováním případů zneužívání veřejné moci nebo nekalého jednání s cílem ochránit veřejný zájem. Může se týkat čehokoliv, co negativním způsobem ovlivňuje určité spole­čenství (nebo společnost jako celek) a co by bylo v zájmu této skupiny nutno za­stavit. Nový maďarský zákon o ochraně oznamovatelů,[1] který vstoupil v platnost 1. ledna 2014, definuje whistleblowing jako jednání, které nemusí výhradně vést ke zveřejnění určitých informací, ale může také zahrnovat nahlášení konkrétního problému zodpovědné osobě.

Evidování každé platby v České republice, zaznamenání na serveru Finanční správy a generace unikátního kódu. Pojmy skloňované v současné době ve všech pádech. Dnes už mi tato válka o elektronickou evidenci tržeb připadá spíše politická než legislativní.

Rozhodčí řízení v mezinárodním obchodě se stalo fenoménem. V průběhu svého vývoje dosáhlo velmi uznávaného postavení. Stále více nadnárodních korporací si sjednává v obchodních smlouvách rozhodčí doložky, než aby zvolily řešení sporu před vnitrostátními soudy. Důvody jsou ryze logické. Jedná se o nejrychlejší, nejflexibilnější a mnohdy více kvalifikované řešení nově vzniknuvšího sporu.

Zatímco aktuální právní úprava obsažená v tzv. novém občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) účinném od 1. 1. 2014 nabytí vlastnického práva k nemovitosti dobrověrným nabyvatelem za zákonem daných podmínek umožňuje, do té doby účinná právní úprava tuto záležitost výslovně neřešila a bylo víceméně standardně judikováno, že nabýt věc od nevlastníka nelze. Jádro argumentace lze shrnou do teze, že nikdo nemůže na druhého převést více práv, než má sám.

Nový zákon o zadávání veřejných zakázek má přinést řadu novinek, mezi které patří například posílení transparentnosti a omezení korupčního jednání. Jak se změny projeví v praxi? Vrací se úprava ekonomické kvalifikace do starých kolejí? Na otázky související s chystaným zákonem a jeho konsekvencemi jsme se zeptali Mgr. Adély Havlové, LL.M., partnerky advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners a také členky expertní skupiny Ministerstva pro místní rozvoj k tomuto zákonu.

Mým dnešním cílem je představit Vám nový zákon o registru smluv, tedy zákon č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv) nebo též „ZRS“. Zdá se, že téma registru smluv je velmi živé a diskutované, o čemž svědčí i zájem zákonodárce, jelikož již nyní se před druhým čtením nachází novela tohoto zákona, sněmovní tisk č. 699.

Dne 9. března 2016 schválila Poslanecká sněmovna návrh zákona o zadávání veřejných zakázek (ZZVZ), který by měl zcela nahradit stávající zákon o veřejných zakázkách a koncesní zákon. Návrh ZZVZ byl Poslanecké sněmovně sice Senátem vrácen s tím, že legisvakační lhůta (doba mezi okamžikem platnosti a účinnosti právní normy) by měla být šestiměsíční, nikoliv tříměsíční, přesto lze předpokládat, že ZZVZ letos nabyde účinnosti.

Spolek českých právníků Všehrd pořádal dne 21. 4. 2016 setkání s prezidentkou Soudcovské unie Mgr. Danielou Zemanovou. V jeho rámci jsme pro Právní prostor připravili krátký rozhovor, který vám dnes přinášíme.