Pět otázek pro Lucii Moravčíkovou

Na co se mohou účastníci konference v rámci Vaší přednášky těšit, resp. jaké hlavní změny přinesl nový zákona o veřejných zakázkách?

Účastníky konference seznámím nejen se samotným záměrem a myšlenkou, ale i nejdůležitějšími změnami, které nám nový zákon přináší, jako jsou změny v procesu prokazování kvalifikace, flexibilita pořadí kroků a změny v posouzení a hodnocení nabídek.

Jedná se o krok k lepšímu?

To záleží na tom, z jakého pohledu se na to díváte. Pro zadavatele to samozřejmě může být značné ulehčení, ale na druhé straně jím velkou volností zákona vzniká poměrně široká povinnost odůvodnit svůj postup. Pro dodavatele se jedná dle mého názoru jednoznačně o ulehčení.

Jakým způsobem se změnila komunikace mezi zadavatelem a dodavatelem, resp. jakým způsobem přispěje nový zákon k větší transparentnosti?

Komunikace by měla být vedena primárně elektronicky. Nový zákon přináší i fikci doručení ve veřejných zakázkách, přes datové schránky. To jestli zákon jako celek povede k větší transparentnosti, bude záležet na jeho uživatelích. Ale jednoznačně obsahuje méně pravidel a formalismu, čímž samozřejmě dává větší prostor pro volbu vlastní cesty, která by pochopitelně měla být spojena s odůvodněním zvoleného postupu. Do jaké míry ale bude odůvodnění dostatečné a především správné, to bude rozhodovat až ÚOHS.

V čem shledáváte novou úpravu lepší, popřípadě silnější, a v čem naopak vidíte krok zpátky?

Velkým přínosem pro zadavatele, ale i účastníky zadávacího řízení je flexibilita pořadí kroků nebo možnost doplnit do nabídky téměř cokoliv co není předmětem hodnocení. Jako problematické, však vidím velké rozvolnění pravidel, které se dá samozřejmě uchopit vždy různě a to nejen s ohledem na různé zadavatele, ale i různé VZ u jednoho zadavatele.

Jak hodnotíte současnou situaci v oblasti veřejných zakázek?

Nedomnívám se, že by situace byla tak špatná, jak se snaží média poukazovat. Samozřejmě medializace velkých kauz ovzduší veřejných zakázek příliš nepomáhá a důsledkem toho se pak běžný zadavatel bojí zvolit jakýkoliv jiný postup než dle jeho pohledu standardní. Proto pak zadavatelé vždy raději hodnotí na cenu než na ekonomickou výhodnost, jelikož za hodnocení na cenu je těžko někdo napadne z netransparentnosti. Stejná situace je pak u kvalifikace, kdy zadavatelé tento institut nevyužívají v tom rozsahu, který jím zákon dává a dával.