Procesní právo

Rozsudek Nejvyššího správního soudu z prosince 2025 vyjasňuje limity participačních práv dětí v opatrovnických řízeních. Zdůrazňuje, že smyslem pohovoru není dítě přesvědčovat, ale citlivě porozumět jeho názoru a respektovat jeho prožívání.

Často se setkáváme s tím, že parodii, humor či sarkasmus, se lidé snaží napadat žalobou na ochranu osobnosti. Nicméně judikatura ESLP zaměřená na humor, kterou tento článek shrnuje, v mnohých případech upřednostňuje svobodu projevu zakotvenou v článku 10 Evropské úmluvy o lidských právech (EÚLP).

V současné praxi realitního trhu se pronajímatelé stále častěji potýkají s problematickými nájemci, kteří i po zániku právního titulu odmítají nemovitost opustit. Otázka volby procesního nástroje k dosažení exekučního titulu pro vyklizení je tak naprosto klíčovou pro minimalizaci ekonomických ztrát.

Od 1. 1. 2026 se pro stavebníky zásadně mění pravidla soudních sporů o povolení staveb.

V oblasti státní sociální podpory, konkrétně u příspěvku na bydlení (dále jen PnB), vyvstává v praxi závažná a dosud jednoznačně nevyřešená otázka: jak nahlížet na právní postavení nájemce v mezidobí, kdy mu byla doručena výpověď z nájmu bytu, avšak o oprávněnosti této výpovědi dosud pravomocně nerozhodl příslušný civilní soud?

Ústavní soud ČR v nedávno zveřejněném nálezu III. ÚS 3700/25 řešil ústavní stížnost podanou stěžovatelkou proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 a usnesení Městského soudu v Praze o předběžné vykonatelnosti rozsudku upravujícího styk nezletilého s bývalou partnerkou biologické matky, která se považuje za tzv. sociální matku.

Článek se na pozadí obsáhlé judikatury zabývá podjatostí soudců, a to zejména soudců nejvyšších soudů (včetně Ústavního soudu). Zdůrazňuje subjektivní a objektivní test nestrannosti a uvádí řadu konkrét­ ních situací, které mohou založit podjatost soudců.

Dne 1. 1. 2026 nabyla účinnosti novela rodinného práva, která přináší významné změny v rozhodování o péči o dítě. Pojďme se podívat na hmotněprávní aspekty nové úpravy, zejména na opuštění dosavadních forem péče a novou koncepci rozdělení péče mezi rodiče a shrnout základní principy novely.

Dohoda o vině a trestu je nejmladší a svým charakterem nejvýraznější forma odklonu v trestním řízení. Do českého právního řádu byla zavedena relativně nedávno v roce 2012, přičemž se možnosti jejího uplatnění výrazným způsobem rozšířily v roce 2020, když došlo k rozšíření její aplikace na zvlášť závažné zločiny.

Dne 1. 1. 2026 má nabýt účinnosti významná novela rodinného práva, zákon č. 268/2025 Sb., kterým se mění občanský zákoník a další související zákony (dále jen „Zákon“). V tomto článku popisuji změny, které nastanou v úpravě rozvodu manželství, a to jak v rovině hmotněprávní, tak v rovině procesní.

Nejvyšší soud podal dne 15. 10. 2025 k Ústavnímu soudu návrh na zrušení ust. § 114c odst. 5 a ust. § 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), neboť dospěl k tomu, že tato ustanovení normující zákonnou koncentraci civilního řízení jsou v rozporu s ústavním pořádkem.

Institut elektronického platebního rozkazu (dále jen „EPR“) byl do českého právního řádu zaveden již v roce 2008, avšak stále je pro mnohé velkou záhadou.

Tento článek se zabývá neuroprávem[1], tedy zejména novými neurotechnologiemi a možnostmi jejich užití s praktickými i teoretickými dopady v rámci stávajícího právního diskurzu.

Dne 1. 1. 2026 má nabýt účinnosti významná novela rodinného práva, zákon č. 268/2025 Sb., kterým se mění občanský zákoník a další související zákony (dále jen „Zákon“). Zákon bývá v médiích označován zkratkou „rozvodová novela“, což je zkratka velmi zavádějící a pomíjí řadu klíčových aspektů novely.

Provedení exekuce představuje v právních řádech většiny vyspělých zemí klíčový prvek zajištění účinnosti soudní ochrany. Rozsudek, který nelze vykonat, postrádá praktickou hodnotu a ohrožuje samu podstatu principu právního státu. Výkon rozhodnutí, respektive exekuce, proto tvoří nedílnou součást civilního procesu a je výrazem rovnováhy mezi právem oprávněného na uspokojení své pohledávky a ochranou základních práv povinného.

V podnikání či v běžném životě není nic neobvyklého, že dlužník nesplní svůj dluh včas.

Vyhláška č. 258/2024 Sb., kterou se mění advokátní tarif, přinesla s účinností od 1. 1. 2025 – kromě advokáty dlouho očekávaného navýšení tarifních hodnot – i drobné technické úpravy. Jednou z těchto úprav je i změna výpočtu odměny advokáta při zastupování dvou a více osob (§ 12 odst. 4 AT).

Advokáti si dle insolvenčního zákona mohou za sepis insolvenčního návrhu účtovat odměnu [1]. Internet je ale plný varování před oddlužovacími šmejdy, advokáty nevyjímaje. Zpochybňuje placení odměny za sepis a podání návrhu na povolení oddlužení ze strany klienta advokátovi před zahájením insolvenčního řízení.

Neuspěli jste se svou žalobou v civilním nebo správním řízení? Anebo jste byli účastníky řízení jako žalovaní či odpůrci a nesouhlasíte s rozhodnutím soudu či správního orgánu?

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „OSŘ“) rozlišuje mezi dvěma základními druhy procesních lhůt – tzv. zákonnými a soudcovskými. Pojďme si přiblížit jednotlivé rozdíly mezi nimi.

Zvolil jsem takový maličko bulvarizující název příspěvku, přestože skutečně nemám rád nějaké katastrofické scénáře a jsem rozený optimista. Ale to, co hrozí znalecké obci na konci tohoto roku, když nedojde k určitým změnám a posunům, opravdu hrozí velkým problémem pro justici a pro rozhodovací možnosti, protože znalecká obec je pro nás velice důležitá a znalců ubývá.

Zvolil jsem téma Soudci mezi lidmi (a ostatními právníky), čímž chci jednak naznačit, že vztah s právníky je pro nás, soudce, přeci jen trochu specifičtější než setkání s lidmi takzvaně „obyčejnými“, ale především objasnit, proč my tolik zkoumáme, jak se má soudce jevit, jak se má chovat, jaký vlastně má být soudce. A je to právě proto, že si uvědomujeme, že pokud vy nebudete důvěřovat soudcům, tak skutečně ta naše práce bude mít podstatně nižší nebo dokonce nulovou hodnotu.

JUDr. Hana Lenghartová je advokátka, mediátorka a žena mnoha rolí, která se i přes svůj nabitý profesní a osobní život nebojí vstoupit do veřejného prostoru s jasnými postoji a s jasnou vizí.

Exekuční právo se musí neustále vyvíjet v reakci na společenské a technologické změny. Specifika 21. století – digitalizace financí, globalizace platforem, nové formy majetku i života ve virtuálním prostoru – kladou na vymahatelnost práva zcela nové nároky.

Když Karel Šimka nazval svůj příspěvek „Právo je nic“, říkal jsem si, že v duchu kongresové dialektiky zvolím název „Právo je něco“. Ale co?[1]. Třeba „vůle vládnoucí třídy povýšená na zákon“? „Nástroj k regulování života společnosti, jehož využívá stát v zájmu vládnoucí třídy“? A metodou volné asociace mě napadl další název příspěvku: „Ochrana ústavnosti jako nástroj usurpace moci“. K mému příspěvku by se hodil. Hodlám se totiž věnovat – jak ostatně napovídá i označení našeho konferenčního bloku – otázkám soudnictví, konkrétně pak soudnictví ústavního. A to nejen proto, že se v souvislosti s prezidentskými volbami v Rumunsku dostalo opět do popředí mediálního zájmu. Nakonec jsem zvolil název méně provokativní, přesto snad obsah vystihující.