Sdílení údajů o cestujících mezi EU a USA: Proč jsou účinné záruky ochrany osobních údajů v praxi nezbytné

Evropská komise pokračuje v přípravě návrhů na podpis a prozatímní provádění rámcové dohody mezi Evropskou unií a Spojenými státy o vzájemné výměně informací pro účely hraničních kontrol („Dohoda“). Orgány pro ochranu osobních údajů v této souvislosti upozorňují na zásadní rizika.

Evropský inspektor ochrany údajů (EDPS) ve svém nedávném stanovisku č. 27/2026 ze dne 27. října 2026 vyslal jasný signál, který rezonuje také mezi evropskými orgány pro ochranu osobních údajů (včetně slovenského ÚOOÚ): Předávání rozsáhlých souborů osobních a biometrických údajů, například otisků prstů, třetí zemi pro účely správy hranic vyžaduje více než pouhé formální záruky. Nezbytné jsou účinné a skutečně vymahatelné mechanismy ochrany, které fungují i v praxi.

O co se hraje?

Tato významná Dohoda vytváří předpoklady pro dosud nebývalou výměnu osobních údajů ve velkém rozsahu mezi členskými státy EU a americkými orgány. Jejím cílem je mimo jiné naplnění požadavků Spojených států v rámci programu bezvízového styku (Visa Waiver Program) a iniciativy Enhanced Border Security Partnership (EBSP).

Ačkoli jsou bezpečnost a efektivní správa hranic nepochybně důležité, rozsáhlé přeshraniční předávání citlivých biometrických a identifikačních údajů s sebou přináší významné dopady na základní práva jednotlivců. Regulační orgány zdůrazňují zejména následující rizika:

• Účinná soudní ochrana: Každý jednotlivec bez ohledu na své státní občanství musí mít skutečnou a dostupnou možnost domáhat se právní ochrany ve Spojených státech v případě, že s jeho osobními údaji bude nakládáno protiprávně nebo budou neoprávněně vyhledávány.
• Přísné dodržování zásad nezbytnosti a proporcionality: Každé vyhledávání a předávání údajů musí být řádně odůvodněné a nezbytné pro konkrétní účel. Je třeba se vyvarovat plošného a nediferencovaného sledování jednotlivců.
• Rizika prozatímního provádění Dohody: Umožnění účinnosti některých částí dohody ještě před jejím úplným schválením parlamenty a důkladným přezkumem může vést k situaci, kdy budou osobní údaje jednotlivců po přechodnou dobu vystaveny nedostatečné právní ochraně.

Proč je to důležité pro technologický sektor, compliance a právní praxi?

Přestože se tato rámcová Dohoda týká především spolupráce mezi veřejnými orgány, nikoli přímého předávání údajů mezi obchodními společnostmi, její dopady mohou být mnohem širší:

• Vzájemně propojený systém důvěry: Regulační orgány posuzují přístup amerických veřejných orgánů k osobním údajům v širších souvislostech. Diskuse o standardech předávání údajů pro účely hraničních kontrol tak nevyhnutelně ovlivňuje také širší rámec ochrany osobních údajů mezi EU a USA a očekávání kladená na podniky v oblasti compliance.
• Compliance a posuzování dopadů: Organizace, které zajišťují mezinárodní mobilitu zaměstnanců a přesuny pracovníků mezi jednotlivými zeměmi, by měly sledovat, jak se vyvíjející standardy přístupu veřejných orgánů k osobním údajům promítají do posuzování rizik spojených s jejich předáváním do třetích zemí.
• Zkouška právního státu: S vývojem právního prostředí v oblasti ochrany osobních údajů musí technologický i právnický sektor prosazovat právní jistotu a účinnou spolupráci mezi různými jurisdikcemi, aniž by tím byla oslabena základní práva jednotlivců.

Závěrem

Bezpečnost a ochrana základních práv se vzájemně nevylučují. Dosažení správné rovnováhy však vyžaduje důsledný přístup a průběžnou kontrolu.

V době, kdy Rada EU a Evropský parlament rozhodují o dalším postupu, není požadavek na skutečně účinné a vymahatelné záruky ochrany osobních údajů pouhou administrativní překážkou. Jde o základní předpoklad zachování důvěry veřejnosti v přeshraniční spolupráci mezi EU a USA.