Rozhodné pololetí, ne den výpočtu. Chyba, která se opakuje v předžalobních výzvách

Co nařízení vlády skutečně říká

Výši zákonného úroku z prodlení určuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.:

„Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.”

Vzorec je prostý: repo sazba ČNB plus osm procentních bodů. Celá obtížnost je v určení, kterou repo sazbu dosadit, a odpověď je v podřadné větě: pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení.

Rozhodným okamžikem je tedy vznik prodlení, nikoli den, kdy úrok počítáme. Kalendářní pololetí jsou dvě, počínají 1. ledna a 1. července.

Důsledek: sazba se v čase nemění

Z téhož ustanovení plyne druhá věc, která bývá přehlížena ještě častěji. Jakmile je sazba jednou určena, po celou dobu trvání téhož prodlení se nemění. Nepřepočítává se k novému pololetí, nereaguje na pozdější rozhodnutí bankovní rady.

Dluh, u něhož prodlení vzniklo v prvním pololetí roku 2023, se tedy i dnes úročí sazbou odvozenou od repo sazby k 1. lednu 2023, ačkoli mezitím proběhlo několik změn. Dluh starý pět let si nese sazbu pět let starou.

Kde se chybuje

V předžalobních výzvách a výzvách k úhradě se opakovaně setkávám s dosazením aktuální repo sazby. Mechanismus omylu je pochopitelný: autor výzvy otevře web ČNB, najde platnou sazbu, přičte osm procentních bodů a má číslo. Jenže to číslo odpovídá prodlení, které by vzniklo dnes.

U čerstvého dluhu je rozdíl nulový, protože obě sazby splývají. U staršího dluhu nikoli. Repo sazba se mezi lety 2021 a 2026 pohybovala v rozpětí jednotek procentních bodů a úrok z prodlení se tím posouval odpovídajícím způsobem.

Praktická rizika jsou dvě. Vyčíslení nižší, než na jaké je nárok, znamená dobrovolné vzdání se části příslušenství. Vyčíslení vyšší oslabuje pozici věřitele: dlužník namítne nesprávnost výzvy a u sporné částky to není námitka bez váhy.

Modelový výpočet přes několik pololetí

Nejnázornější je případ, kdy dlužník přestane platit opakovaně. Každá jednotlivá splátka je samostatným dluhem s vlastním okamžikem vzniku prodlení, a tedy potenciálně s vlastní sazbou.

Nájemce nezaplatí nájemné splatné 1. června a znovu nezaplatí nájemné splatné 1. srpna téhož roku. Obě pohledávky jsou po splatnosti, ale první prodlení vzniklo v prvním pololetí a druhé ve druhém. Pokud bankovní rada mezi 1. lednem a 1. červencem repo sazbu změnila, úročí se každá z nich jinak a nelze je sečíst a vynásobit jednou sazbou.

Totéž platí pro nedoplatek z ročního vyúčtování služeb. Ten je splatný až po řádném doručení vyúčtování, takže prodlení u něj vzniká jindy než u nájemného a jeho sazba se určuje samostatně.

Druhá sazba, která se s tou první plete

S úrokem z prodlení bývá zaměňován úrok z jistoty podle § 2254 odst. 2 občanského zákoníku. Jsou to dvě různá čísla pro dvě různé situace a jejich záměna jde oběma směry.

Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí, a to alespoň ve výši zákonné sazby. Právo trvá po celou dobu držení jistoty, nikoli až od skončení nájmu, a ujednání o jeho vyloučení k němu nepřihlíží; sjednat lze sazbu vyšší, nikoli nulovou.

Potíž je v tom, že zákonná sazba pro tento případ neexistuje. Občanský zákoník ji neurčuje a neodkazuje na předpis, který by ji určoval. Odkaz tak míří do prázdna.

Praxe sahá po § 1802 občanského zákoníku, podle kterého se při neurčení úroků platí obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Z toho plynou tři závěry, z nichž žádný není intuitivní:

1. Vychází se ze sazeb úvěrových, nikoli vkladových. Tedy za kolik banky půjčují, ne kolik platí na vkladech. Výsledné číslo proto bývá vyšší, než pronajímatelé očekávají.
2. Dlužníkem je pronajímatel, protože jistotu drží on. Rozhoduje tedy místo jeho bydliště nebo sídla.
3. Rozhoduje doba uzavření smlouvy, nikoli doba vracení jistoty.

Je namístě dodat, že jde o výklad, nikoli o zákonné řešení. Způsob určení není mezi odbornou veřejností ani v rozhodovací praxi jednotný a výše může být ve sporu předmětem dokazování. Tím spíš se vyplatí sazbu sjednat ve smlouvě výslovně.

Kde sazbu vzít

Repo sazby k jednotlivým pololetím lze dohledat v databázi ČNB. Pro běžnou potřebu stačí přehledová tabulka; my ji udržujeme veřejně a čísla do ní tahá aplikace přímo z API ČNB, takže u každé hodnoty je uveden zdroj i datum ověření: tabulka zákonného úroku z prodlení po pololetích. Tabulka pokrývá všechna pololetí od nabytí účinnosti nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

Shrnutí

• Rozhodná je repo sazba k prvnímu dni pololetí, v němž prodlení vzniklo, zvýšená o osm procentních bodů.
• Jednou určená sazba se po dobu trvání téhož prodlení nemění.
• Každá splátka je samostatný dluh s vlastním okamžikem vzniku prodlení; dluhy z různých pololetí nelze sčítat a úročit jednotně.
• Úrok z jistoty podle § 2254 odst. 2 je jiná veličina, u které zákon sazbu neurčuje a praxe ji dopočítává podle § 1802.

---

Jakub Podzimek, Rentrio (rentrio.cz), aplikace pro správu nájmů a vyúčtování služeb.