Změny názvů obcí

Stručné historické souvislosti

Možnost změnit název obce není nikterak nová, v minulosti se tak stávalo pravidelně a nesčetněkrát. Obce přitom historicky přistupovaly ke změnám svých názvů z rozličných důvodů. Typickým jevem byla (a dodnes je) duplicita či multiplicita názvů, kdy více obcí mělo název shodný. To způsobovalo jisté obtíže administrativní povahy spojené například s doručováním pošty či dopravou, z důvodu čehož bylo z čistě praktického hlediska vhodné jednotlivé takto postižené obce jejich názvy odlišit. Docházelo rovněž k posunu významu slov, z nichž název vycházel. Pokud takto posunutý význam například přešel v pejorativní, do roviny vulgarity, často byla změna názvu realizována. Veskrze úsměvná a snad i zapamatování hodná je v tomto kontextu například změna názvu obce Mrdákov na Domažlicku na Mrákov provedená v roce 1892. Opomenout nelze ani četné změny v názvech obcí po skončení druhé světové války, kdy zde byla patrná a nijak zastíraná snaha odstranit, v návaznosti na odsun německého obyvatelstva, původní německé (nebo jen za německé považované) názvy a nahradit je názvy veskrze českými.[1]

Jako na příklad reálného historického projevu tohoto procesu lze poukázat například na vyhlášku Ministra vnitra o změnách úředních názvů měst, obcí osad a částí osad, povolených v roce 1921, publikovanou ve Sbírce zákonů a nařízení pod č. 12/1922 Sb. Právní řád ovšem na možnost změn v názvech obcí pamatuje i dnes.

Aktuální právní úprava názvu obce a jeho změny

Název obce není pouze místopisným údajem. Je zákonem předpokládaným identifikačním znakem obce jako veřejnoprávní korporace[2] a současně podstatnou složkou adres, veřejných evidencí, matričních dokladů i každodenní agendy. Jeho změna vyžaduje součinnost příslušné obce a státu a následné promítnutí do informačních systémů veřejné správy. Dotčenou aktuální úpravu lze nalézt především v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „zákon o obcích“), a v zákoně č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „zákon o základních registrech“).

Je třeba rozlišovat název obce samotné[3] od názvů části obce, ulice či jiného veřejného prostranství[4]. Obec je základním územním samosprávným celkem, část obce je naproti tomu evidenční jednotkou tvořenou budovami s popisnými a evidenčními čísly přidělenými v jedné číselné řadě, která leží v jednom souvislém území; názvy částí obce jsou zpravidla převzaty z názvu zaniklých obcí, osad nebo z názvů historicky vzniklých území, na nichž se tyto části obce nacházejí[5]. Zákon o obcích pro oba uvedené případy stanoví odlišný rozhodovací a evidenční režim.

Návrh obce a souhlas Ministerstva vnitra

Základní pravidlo obsahuje § 27 odst. 1 zákona o obcích: každá obec má svůj název a ke změně jejího názvu dává souhlas Ministerstvo vnitra na návrh obce. Obec tedy nemůže změnit svůj název jednostranně, bez dalšího. Na druhou stranu, Ministerstvo vnitra v tomto kontextu jedná až na návrh obce, samo takovou změnu neiniciuje. Legální postup spočívá v iniciativě obce a navazujícím souhlasu Ministerstva vnitra jakožto ústředního správního úřadu. Zaslouží si doplnit, že v případě sloučení dvou nebo více obcí, které spolu sousedí, obec ponese po sloučení název, na němž se slučované obce dohodnou; pokud se však obce o názvu nedohodnou, rozhodne o něm Ministerstvo vnitra. K jinému názvu sloučené obce dává souhlas Ministerstvo vnitra.[6]

Zákon nezařazuje schválení návrhu na změnu názvu obce mezi taxativně vyhrazené pravomoci zastupitelstva[7]. Lze tedy mít za to, že v těchto věcech rozhoduje v rámci své zbytkové pravomoci[8] rada obce, pokud je zřízena a pokud si rozhodování v těchto věcech zastupitelstvo nevyhradilo; obecně platí, že rada obce může v takových případech tyto pravomoci zcela nebo zčásti svěřit starostovi nebo obecnímu úřadu[9]. V obcích, kde se rada obce nevolí, vykonává její pravomoc starosta[10], pokud není v zákoně o obcích stanoveno jinak[11]. V rozhodnutí příslušného orgánu obce může být z politického hlediska samozřejmě fakticky zohledněno stanovisko obyvatel obce, místních spolků nebo dalších dotčených subjektů, zákon však pro podání návrhu na změnu názvu obce podle § 27 zákona o obcích sám o sobě další podmínky například v podobě povinnosti uspořádat v této věci místní referendum či získat jiný (zvláštní) souhlas občanů obce nepředepisuje.

Ministerstvo vnitra o žádosti rozhoduje ve správním řízení, přičemž návrhu buď vyhoví, nebo jej zamítne. Proti prvostupňovému zamítavému rozhodnutí je přípustný rozklad, o němž rozhoduje ministr vnitra na návrh rozkladové komise[12]. V případě zamítnutí rozkladu znamenajícího vyčerpání řádného opravného prostředku a ve svém důsledku neúspěšný návrh obce může tato zvážit možnost soudní ochrany ve správním soudnictví v intencích soudního řádu správního [13]. Její konkrétní procesní přípustnost by samozřejmě závisela na povaze a obsahu napadeného rozhodnutí a veškerých dalších relevantních okolnostech.

Samotný § 27 zákona o obcích nevymezuje žádné hmotněprávní podmínky, jimž musí navržený název vyhovět, ani kritéria, na jejichž základě Ministerstvo vnitra odůvodněnost návrhu posuzuje a souhlas udělí či nikoliv. Zákonodárcem zamýšlený význam souhlasu ministerstva objasňuje důvodová zpráva k návrhu zákona o obcích[14]. Ta stručně uvádí, že souhlas ústředního orgánu ke změně názvu obce se vyžaduje z toho důvodu, aby nedocházelo ke stejnému názvu více obcí. Zákonodárce tím deklaruje zamýšlený účel nabídnout možnost, jak zabránit tomu, aby více obcí neslo stejný název. Jedinečné označení obce omezuje možnost záměny při vedení veřejných evidencí, doručování, výkonu veřejné správy i v právních jednáních. Z tohoto stručného vysvětlení ovšem nelze nijak dovozovat žádná (další) kritéria, která by zákon Ministerstvu vnitra ukládal při svém rozhodování zohlednit. Zákon výslovnou úpravu podrobnějších materiálních hodnoticích hledisek neobsahuje a nenabízí.

Jazykové a územně evidenční souvislosti

Podle § 29 odst. 1 zákona o obcích se název obce, jejích částí, ulic a jiných veřejných prostranství uvádí vždy v českém jazyce. Toto ovšem nevylučuje doplňující označení v jazyce národnostní menšiny. V obci obývané příslušníky národnostních menšin se totiž název obce, jejích částí, ulic a jiných veřejných prostranství a označení budov státních orgánů a územních samosprávných celků uvádějí též v jazyce národnostní menšiny, jestliže se v posledních dvou sčítáních lidu hlásilo k této národnosti vždy alespoň 10 % občanů obce, pokud o to požádají zástupci příslušné národnostní menšiny prostřednictvím výboru pro národnostní menšiny a pokud ten svým usnesením návrh doporučí, anebo pokud o to písemně požádá spolek, který podle stanov zastupuje zájmy příslušné národnostní menšiny a který ke dni podání žádosti působí alespoň 5 let na území obce[15]. Takové připojení označení obce za splnění uvedených podmínek též v jazyce národnostní menšiny nelze samo o sobě považovat za změnu názvu obce tak, jak je popsána výše, a nelze je s přejmenováním obce zaměňovat.

Pokud je změna názvu obce schválena, je třeba ji zohlednit v registru územní identifikace, adres a nemovitostí (dále též jako “registr územní identifikace”), jenž je jedním ze základních registrů vymezených v § 3 zákona o základních registrech. Ten ve svém § 43 odst. 1 písm. a/ bodu 2 stanoví, že při změně názvu obce zapisuje do registru identifikační a další zákonem určené údaje správce registru územní identifikace na základě sdělení Ministerstva vnitra. Právě ministerstvo tedy zajišťuje, aby schválená změna názvu obce byla předána editorovi příslušných údajů. Název obce se poté promítá do údajů o adresách, neboť zákon o základních registrech uvádí ve svém § 29 odst. 1 písm. h/ název obce jako jeden z prvků, jejichž kombinací je ve smyslu zákona o základních registrech tvořena adresa. Zápis změny názvu obce do registru je pro řádné uplatnění změny napříč systémy veřejné správy nezbytný.

Další praktické dopady

Změna názvu obce nemá sama o sobě vliv na hranice jejího území ani její právní osobnost. Jde toliko o změnu označení, pod nímž je obec vedena a vystupuje. Samotná změna názvu také obecně není důvodem neplatnosti dříve vydaných listin nebo dříve učiněných právních jednání, v nichž hraje roli název před jeho změnou. Ve veřejných listinách vydávaných po účinné změně názvu a v aktualizovaných evidencích se však zásadně používá aktuální název obce. Po změně názvu je tak ve všech relevantních souvislostech tento nový název zohledňován.

V tomto kontextu související pravidlo je obsaženo v § 24 odst. 2 vyhlášky č. 207/2001 Sb., kterou se provádí zákon o matrikách, jménu a příjmení, ve znění pozdějších předpisů. Názvy obcí se v matričním dokladu uvádějí názvem existujícím v době vydání matričního dokladu. Takový název se uvede i do matriční knihy, není-li údaj o změně názvu obce uveden na jejím úvodním listu. Na žádost lze původní název uvést do poznámky matričního dokladu. Existuje tedy možnost historickou informaci o názvu obce takto v matričním dokladu zachovat.

Zákon č. 269/2021 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „zákon o občanských průkazech“), uvádí mezi údaji o držiteli občanského průkazu v občanském průkazu uváděnými také místo a okres narození, narodil-li se držitel na území České republiky, a to podle stavu ke dni podání žádosti o vydání občanského průkazu, a dále adresu místa trvalého pobytu[16]. Pokud jde o změnu názvu obce, ta není mezi skutečnostmi zapříčiňujícími ex lege konec platnosti občanského průkazu vymezenými v § 34 zákona o občanských průkazech uvedena. Platí však, že je-li v občanském průkazu uveden nesprávný údaj, za který může být původní název obce po účinné změně jejího názvu považován, může příslušný správní orgán, pokud se skončením platnosti držitel občanského průkazu souhlasí, rozhodnout z moci úřední o skončení platnosti takového občanského průkazu[17]. Interní směrnice Ministerstva vnitra k upřesnění postupů příslušných úřadů na úseku evidence obyvatel, občanských průkazů a cestovních dokladů (č. j. MV-195905-25/SC-2025) účinná od 1. 4. 2026 ve svém článku 17 předpokládá, že obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu došlo ke změně, zahájí správní řízení o skončení platnosti občanského průkazu, jestliže došlo k úřední změně názvu obce[18].

Soudní rozhodnutí a význam aktuálního označení

V rozhodovací činnosti českých soudů se lze setkat s rozsudky řešícími následky změny označení místa v úředních údajích. Například Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2012, č. j. 2 Ans 6/2011-136, posuzoval případ ženy, která požadovala změnu údaje místa svého narození ve svém řidičském průkazu na historickou „Novou Chřibskou“, a to namísto aktuálního označení jejího v řidičském průkazu uvedeného místa narození „Rybniště“. Šlo ovšem o důsledek skutečnosti, že v rozhodné době byla již Nová Chřibská částí obce Rybniště, přičemž v evidenci, ze které bylo při uvedení údaje o místu narození do řidičského průkazu vycházeno, se jako místo narození vždy eviduje v dané době existující obec, tedy o důsledek územní změny realizované mezi okamžikem narození držitelky řidičského průkazu a vydáním řidičského průkazu, nikoli o prostou změnu názvu samostatné obce. Tento rozsudek se proto k popisovanému tématu vztahuje jen částečně. Přesto je relevantní jej v kontextu tímto pojednáním zpracovávaného tématu zmínit, neboť Nejvyšší správní soud v něm formuloval závěr, že údaj o místě narození fyzické osoby má informační a evidenční charakter a podle matričních předpisů se v informačních systémech veřejné správy uvádí údajem odpovídajícím stávajícímu územnímu členění státu. Změna označení místa narození v informačním systému evidence obyvatel, potažmo v centrálním registru řidičů, spočívající v uvedení stávajícího údaje do souladu s aktuálním územním členěním státu (oproti údaji historickému, a tudíž obsoletnímu) nemůže vést k zásahu do veřejných subjektivních práv osoby[19].

Na tento rozsudek odkázal a fakticky na něj navázal, čímž k aktuálnímu označení místa narození zaujal shodný postoj, také například Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku ze dne 28. 8. 2013, č. j. 15 A 129/2010-56. Ten v odůvodnění uvedeného rozsudku doplnil, že údaj o místě narození fyzické osoby má toliko informační a evidenční charakter, přičemž je logické uvádět v evidenci jako místo narození obec, na jejímž území byla fyzická osoba narozena, ve formě jejího aktuálního názvu, a to ať už byla např. přejmenována či přičleněna k obci jiné a stala se její součástí.

Na jinou, a sice soukromoprávní rovinu poukazuje například rozsudek Nejvyššího soudu vydaný ve směnečné věci dne 28. 2. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3817/2012. Na posuzované směnce byl jako platební místo uveden údaj „K. Vary“. Nejvyšší soud vyložil, že „jakkoliv platí, že každá obec má svůj název a ke změně názvu obce dává souhlas Ministerstvo vnitra na návrh obce, požadavek, aby na směnce bylo uvedeno místo platební - název obce - bez sebemenší odchylky od takto určeného názvu, z ustanovení čl. I. § 75 směnečného zákona dovodit nelze. Naopak podstatné je, zda údaj místa, kde má být placeno, je na směnce vyznačen způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, kde má výstavce směnky vlastní povinnost plnit a majitel směnky právo plnění vyžadovat; případní odchylka od “úředně zavedeného” označení (platebního) místa (obce), nemající za následek vznik takových pochybností, není významná (a není důvodem neplatnosti směnky).“ Z toho si lze vzít, že směnečný zákon nevyžaduje bezvýjimečně doslovnou shodu označení obce ve vymezení platebního místa s úředním názvem obce; rozhodující je, zda uvedený údaj nevzbuzuje pochybnost o místě, kde má dlužník plnit a majitel směnky požadovat plnění. Tento závěr se samozřejmě týká jen náležitosti směnky, nelze jej mechanicky zobecnit na veškeré listiny. Potvrzuje však, že odchylka od oficiálního názvu obce nemusí sama o sobě v některých případech činit soukromoprávní listinu, jejíž náležitosti se týká, neplatnou. Z uvedeného rozsudku lze s pravděpodobností hraničící s jistotou dovodit, že ani změna názvu obce uvedeného pro účely označení platebního místa na směnce v jeho původní podobě nemůže zapříčinit sama o sobě neplatnost takové směnky, byť je aktuální název obce uvedené na směnce jako platební místo v důsledku změny názvu této obce odlišný než na směnce uvedený.

Shrnutí

Proces změny názvu obce je v českém právním řádu upraven relativně úsporně. Je vyžadován návrh obce a souhlas Ministerstva vnitra, obec svůj název jednostranně změnit nemůže. Zákon nestanoví podrobná kritéria posuzování takového návrhu Ministerstvem vnitra, deklarovaným smyslem zapojení ministerstva je zejména předcházet existenci více obcí se shodným názvem.

V případě schválené změny navazuje aktualizace příslušných údajů v informačních systémech veřejné správy a v dalších registrech a postupné promítání nového názvu do evidencí, veřejných listin, nově vydávaných dokladů a dalších dokumentů, v nichž již musí být aktuálního názvu užíváno. Změna názvu obce ovšem neznamená změnu její právní osobnosti, jde pouze o změnu jejího úředního označení. Před změnou názvu vydané listiny obsahující název původní se touto jeho změnou nestávají neplatnými. Soudní praxe potvrzuje, že aktuální označení místa v evidencích má evidenční povahu a že odchylka od úředního názvu nemusí v soukromoprávních listinách způsobit neplatnost, pokud nevyvolává pochybnosti o určení místa.

Obec, která o změně svého názvu uvažuje, by se tedy před podáním vlastního návrhu měla pokusit zohlednit a vyhodnotit, vedle místních, historických a politických souvislostí, veškeré dopady a důsledky, jež mohou být vyústěním takového jejího kroku.

[1] Pro podrobnosti viz např. DAVID, J.: Smrdov, Brežněves a Rychlonožkova ulice. Kapitoly z moderní české toponymie. Praha: Academia, 2011.

[2] § 2 odst. 1 a § 27 odst. 1 zákona o obcích

[3] § 27 odst. 1 zákona o obcích

[4] § 27 odst. 2 a § 28 an. zákona o obcích

[5] § 27 odst. 2 zákona o obcích

[6] § 19 odst. 2 zákona o obcích

[7] Uvedené v § 84 odst. 2 zákona o obcích.

[8] § 102 odst. 3 zákona o obcích

[9] § 84 odst. 4 zákona o obcích

[10] § 99 odst. 2 zákona o obcích

[11] Což, pokud jde o návrh na změnu názvu obce, v § 102 odst. 4, na který § 99 odst. 2 odkazuje, ve spojitosti s § 102 odst. 2 písm. c/, d/, f/, j/, k/ a o/ (vše zákona o obcích) stanoveno není.

[12] § 152 odst. 1 a 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů

[13] Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.

[14] Důvodová zpráva k vládnímu návrhu na vydání zákona o obcích (obecní zřízení) projednávanému pod číslem sněmovního tisku 422/0 ve volebním období 1998–2002.

[15] § 29 odst. 2 zákona o obcích

[16] § 5 odst. 1 písm. a/ body 5. a 7. zákona o občanských průkazech

[17] § 35 zákona o občanských průkazech

[18] Stejně tak jako ke změně názvu městské části, městského obvodu, ulice, čísla popisného, evidenčního, popřípadě orientačního, nebo ke vzniku nové obce, městské části nebo městského obvodu anebo dojde-li v souvislosti se změnou územní příslušnosti obce k jinému okresu ke změně adresy místa trvalého pobytu občana.

[19] Viz bod II. a III. právní věty vytvořené Nejvyšším správním soudem k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2012, č. j. 2 Ans 6/2011-136.