Články s tagem: nejvyšší soud čr

Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOK“) poměrně podrobně upravuje svolání a průběh valné hromady společnosti s ručením omezeným. Mimo jiné stanoví, že součástí pozvánky na valnou hromadu musí být návrh usnesení, o kterém má valná hromada rozhodovat.

Společnická žaloba podle § 157 zákona o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“), představuje jeden z nástrojů ochrany společnosti před nečinností či zneužitím postavení jejího statutárního orgánu.[1] Opravňuje společníka, aby za společnost podal žalobu na náhradu újmy, případně na splnění povinnosti jednatele vyplývající z dohody podle § 53 odst. 3 ZOK proti jednateli, a v tomto řízení společnost zastupoval. S podáním společnické žaloby je přitom spojena mimo jiné povinnost zaplatit soudní poplatek. 

Koncentrace řízení představuje stěžejní institut sporného civilního procesu, jehož význam má spočívat především v zajištění rychlosti a hospodárnosti soudního řízení, v praxi často vyvolává otázky týkající se jejího rozsahu, podmínek nastoupení a možností jejího prolomení.

Brno 30. července (ČTK) - Ruský Podnik pro správu majetku v zahraničí neuspěl s kasační stížností kvůli zablokování českého bankovního účtu.

Drtivá většina podnikatelů v České republice má jak ve stanovách či společenské smlouvě, tak v živnostenském a obchodním rejstříku, uveden předmět podnikání: „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Jinými slovy tím říkáte, že Vaše společnost podniká v některých, případně ve všech oborech, které spadají pod volnou živnost.

O zmaření provedení díla pojednává § 2613 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), když stanoví, že „zmaří-li objednatel provedení díla z důvodu, za nějž odpovídá, náleží zhotoviteli cena za dílo snížená o to, co zhotovitel neprovedením díla ušetřil.“

Nejvyšší soud vyjasnil, jak žalovat svěřenského správce a kdy lze přezkoumávat (ne)platnost založení svěřenského fondu.

S konceptem předsmluvní odpovědnosti je navzdory jejímu legislativnímu zakotvení v občanském zákoníku spojena stále řada otázek, jejichž řešení je ponecháno na rozhodovací praxi soudů.

Rozvod je často doprovázen složitými otázkami týkajícími se dělení společného jmění manželů (dále jen „SJM“). Jedním z klíčových faktorů, které mohou hrát roli v tomto procesu, je nevlídné chování manželů, zejména nevěra. Zatímco nevěra je často považována za jeden z hlavních důvodů rozvratu manželství, české soudy poslední dobou poměrně často řeší otázku, zda a jak by měla ovlivnit majetkové vypořádání mezi bývalými manžely.

Nejvyšší soud podpořil postup SVJ, který vlastníka jednotky (neplatiče) odstřihl od teplé vody a topení. Byl by takový postup možný i v případě neplatícího nájemce?

Rozsudek 31 Cdo 2273/2022[1] reflektuje významný posun v interpretaci právních norem týkajících se smluvních pokut a jejich moderace. Zvláštní pozornost je v něm věnována i souvislostem s problematikou absolutní neplatnosti, která se v daném kontextu stává klíčovým aspektem při posuzování ujednání o smluvních pokutách.

Nejvyšší soud se zabýval odpovědností nájemce za škodu způsobenou vytopením bytu v důsledku prasklého uzávěru vody pod umyvadlem.

Pro svůj příspěvek jsem si vybral judikáty Nejvyššího soudu z posledních zhruba 10 let. Některé z nich ještě nejsou přístupné ani v informačních systémech. Jde o judikáty, které se vztahují ke kontroverzním tématům, nebo mají praktický význam pro postup advokáta u soudu.

Když v roce 2014 zavedl (tehdy) nový občanský zákoník institut náhrady za převzetí zákaznické základny bývalého nájemce, vzbudilo to zejména u pronajímatelů řadu otázek. Alespoň jednu z nich nedávno definitivně vyřešil Nejvyšší soud.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) se ve svém nedávném rozsudku ze dne 25.10.2023, sp. zn. 25 Cdo 154/2023, zabýval předpoklady objektivní odpovědnosti vlastníka a provozovatele dopravního prostředku v situaci, kdy došlo ke zranění cestující v tramvaji poté, co upadla v důsledku rozjetí tramvaje ze zastávky.

Uvedení věci do předešlého stavu neboli restituce naturální (restitutio in integrum), je zákonem preferovaný způsob náhrady materiální škody. Jak hledí soudy na tento způsob nápravy škody? Jaké povinnosti plynou z jejich soudní praxe? Tento článek se věnuje podmínkám naturální restituce obsaženým jak v nové judikatuře, tak i té starší.

V tomto článku bychom se zaměřili na nová pravidla moderace smluvní pokuty ve světle významného rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu.

Obecně je právní praxí i judikaturou zastáván názor, že jednou z nezbytných podmínek konání rozhodčího řízení je existence rozhodčí smlouvy, neboť ta je považována za základ pro konstituování pravomoci rozhodců projednat spor a rozhodnout o něm namísto jinak příslušných soudů. Část autorů se ovšem s tímto tradičním názorem neztotožňuje.

Co je nutné splnit, aby mohl jednatel za společnost uzavírat smlouvy sám se sebou? Co všechno musí jednatel učinit, když se ocitne tzv. ve střetu zájmů, a co na to judikatura Nejvyššího soudu?

V tomto příspěvku se budeme zabývat situací, kdy autoservis způsobí na jím opravovaném vozu škodu a vlastník vozu požaduje namísto opravy vozu náhradu způsobené škody v penězích, přičemž autoservis navzdory žádosti vlastníka vůz přesto opraví. Zejména v případě, kdy takovým autoservisem bude neautorizovaný smluvní servis určený pojišťovnou k opravě vozu po dopravní nehodě, může vzniknout otázka, zda vlastník vozu je povinen navzdory své žádosti o peněžní náhradu škody přijmout nevyžádaně opravený vůz, resp. zda má autoservis nárok požadovat po vlastníku vozu náhradu za provedenou (nevyžádanou) opravu.

Otázky týkající se osobního styku nezletilých s rodiči zaujímají klíčové místo v soudní praxi, neboť tyto otázky mj. přímo ovlivňují duševní, citový a výchovný rozvoj dětí. V tomto kontextu se nám představuje případ, v němž matka nezletilého syna podala návrh na pozastavení rodičovské odpovědnosti otce, jenž byl odsouzen za sexuální trestné činy spáchané na nezletilých příbuzných nezletilého syna.

Běžná praxe zaměstnavatelů spočívající v udělení výpovědi pro jistotu v situaci, kdy již se zaměstnancem zrušili okamžitě pracovní poměr, se nemusí vyplatit.

Tímto navazuji v rámci série na své předchozí články, Dítě jako svědek domácího násilí – část 1. a Dítě jako svědek domácího násilí – část 2., Role OSPOD při ochraně dětí. Tento článek ve věnuje posouzení této problematiky z hlediska trestního práva, přičemž cílem je zodpovědět otázku, zda tyto ve těchto případech jedná o trestný čin vůči dítěti.

V nedávném rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci 26 Cdo 3644/2022-139 ze dne 14. 3. 2023 byla řešena otázka, zda má nový nájemce povinnost k náhradě vůči předchozímu nájemci za převzetí jeho zákaznické základny.

Nejvyšší soud se ve svém rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1033/2019-209 ze dne 26. 2. 2021 zabýval otázkou, která se týkala podmínek, za kterých lze sjednat mzdu zaměstnance s přihlédnutím k případné práci přesčas.