Souběh okamžitého zrušení pracovního poměru a výpovědi
Běžná praxe zaměstnavatelů spočívající v udělení výpovědi pro jistotu v situaci, kdy již se zaměstnancem zrušili okamžitě pracovní poměr, se nemusí vyplatit.
Velká část zaměstnavatelů se v průběhu svého fungování setká s tím, že jejich zaměstnanci poruší své povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci. Je pak na zaměstnavateli rozhodnout, jak bude situaci řešit a zda vyhodnotí jednání zaměstnance za natolik závažné, že bude chtít se zaměstnancem ukončit spolupráci. Podle intenzity daného porušení povinností zaměstnancem pak zaměstnavatel může zvolit, zda pracovní poměr se zaměstnancem zruší okamžitě, či zda zaměstnanci udělí výpověď.
Posouzení intenzity porušení pracovních povinností může být v praxi těžké a zaměstnavatel se může ocitnout v situaci, kdy si není jistý, o jakou míru intenzity porušení povinností se jedná. Někteří zaměstnavatelé proto v praxi volí postup, kdy se zaměstnancem okamžitě zruší pracovní poměr a současně mu z totožných důvodů dají výpověď z pracovního poměru, aby snížili svá rizika, kdyby okamžité zrušení pracovního poměru bylo posouzeno soudem jako neplatné. Takový zaměstnavatel doufá, že kdyby se ukázalo, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo neplatné, uplatní se výpověď a zaměstnanci zanikne pracovní poměr nejpozději skončením výpovědní doby.
Popsaný postup však zaměstnavatelům nelze doporučit, a to zejména s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu. Ten již v roce 2019 judikoval, že udělení výpovědi „pro jistotu“ v situaci, kdy úmyslem zaměstnavatele je se zaměstnancem okamžitě pracovní poměr zrušit, a to z totožných skutkových důvodů, není možné. Nejvyšší soud je toho názoru, že v případě okamžitého zrušení pracovního poměru a současného udělení výpovědi dochází k odložení počátku běhu výpovědní doby, která je závislá na nejisté skutečnosti, u níž není známo kdy a zda vůbec nastane. Od uplynutí výpovědní doby se přitom mj. odvíjí lhůta k uplatnění neplatnosti výpovědi před soudem. Vzhledem k tomu, že tato ustanovení jsou kogentní a nelze se od nich odchýlit, Nejvyšší soud vyhodnotil, že výpověď z pracovního poměru, která je podmíněna jiným právním jednáním, je neplatná. Tzn. pokud zaměstnavatel se zaměstnancem okamžitě ukončí pracovní poměr a dá mu „pro jistotu“ také výpověď, taková výpověď je neplatná. Ukáže-li se, že se zaměstnancem byl ukončen pracovní poměr neplatně, nelze spoléhat na výpověď danou „pro jistotu“ – ta je neplatná – a pracovní poměr tak stále trvá.
Zaměstnavatelé by tedy v případě, kdy budou stát před rozhodnutím, jak posoudit intenzitu porušení pracovních povinností ze strany zaměstnance, měli zpozornět a zvážit, zda jednání představuje porušení povinností zvlášť hrubým způsobem opravňující zaměstnavatele k okamžitému zrušení pracovního poměru. Pokud si zaměstnavatel intenzitou porušení není jistý, lze z opatrnosti zvolit „bezpečnější“ variantu, a tedy namísto okamžitého zrušení dát zaměstnanci výpověď. Případně, pokud se zaměstnanec dopustí vícero porušení, lze okamžitě zrušit pracovní poměr jen pro některá z těchto porušení a zbývající porušení si nechat pro případnou výpověď. Alternativně lze také uvažovat o tom, zda není možné právní jednání v předmětném případě otočit, a tedy nejprve zaměstnanci udělit výpověď a později s ním okamžitě zrušit pracovní poměr, ideálně pro skutkově odlišné důvody.
V každém případě je potřeba vždy k rozvázání pracovního poměru přistupovat obezřetně a zvážit všechny možnosti, jakož i prokazatelnost porušení pracovních povinností ze strany zaměstnance. S ohledem na to, že závažnost porušení povinností u jednotlivých zaměstnavatelů může být podle zaměření jejich podnikání různá, je vhodné v případě nejistoty volit s ohledem na ochranu zaměstnance spíše mírnější způsob rozvázání pracovního poměru. Je-li možné dosáhnout se zaměstnancem dohody, pak je to jistě lepší varianta.
Zdroj:
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 21 Cdo 3541/2019
Zajímá Vás pracovní právo? Na kongresu Právní prostor 2024 se budeme novému pracovnímu právu věnovat hned v několika příspěvcích. Program kongresu najdete na adrese https://kongrespravniprostor.cz/.
Další články
Rozhodují soudci politicky?
Jsou soudci pouhými neosobními vykonavateli zákonů, nebo svým rozhodováním formují společnost a prosazují vlastní hodnoty? Do jaké míry do soudcovského rozhodování vstupují mimoprávní vlivy a proč s rostoucí instancí soudu sílí i politický rozměr jeho verdiktů?
Zjišťování nemoci z povolání soudem
Článek zkoumá, zda a za jakých podmínek může civilní soud uznat nemoc z povolání bez lékařského posudku střediska nemocí z povolání a zda soud může uznat vznik nemoci z povolání bez ověření výskytu nemoci z povolání ze strany orgánu veřejného zdraví. Za tím účelem se analyzuje legislativní vymezení nemoci z povolání a proces vedoucí ke zjištění nemoci z povolání, a to včetně relevantní judikatury vyšších i nižších soudů.
Firma na prodej: Které právní nedostatky je vhodné odstranit dříve, než se objeví první zájemce
Vlastník se rozhodne firmu prodat, sestaví tým poradců a teprve pak zjistí, že společenská smlouva podmiňuje převod podílu souhlasem valné hromady, který mu nikdo dát nemusí. Předprodejní příprava proto nespočívá jen v úklidu dokumentace. Jejím cílem je odlišit vady právně bránící převodu od překážek dokončení transakce a rizik, která se promítnou především do ceny.
Je finanční arbitr „soudem“ podle nařízení Brusel I bis? Komparativní pohled na autonomní pojem soudu v evropském procesním právu
Lze českého finančního arbitra považovat za „soud“ podle nařízení Brusel I bis a vydávat jeho prostřednictvím evropská osvědčení pro přeshraniční výkon rozhodnutí?
Mlčení není odmítnutí: K prekluzi informačního práva společníka
Právo společníka společnosti s ručením omezeným na informace patří mezi základní práva plynoucí z jeho účasti ve společnosti.





