Články s tagem: kamera

Úřad pro ochranu osobních údajů („ÚOOÚ“) zveřejnil svůj kontrolní plán pro rok 2025. Jde o dokument, který každoročně signalizuje, na co se správci a zpracovatelé osobních údajů mají v daném období připravit. Tentokrát ÚOOÚ jednoznačně cílí na některé klíčové oblasti, kde se stýká nedostatek právní jistoty s technologickým pokrokem – a současně mají silný společenský přesah.

K právnímu institutu výzvy k uhrazení určené částky podle ust. § 125h zákona o provozu na pozemních komunikacích.

K právnímu institutu výzvy k uhrazení určené částky podle ust. § 125h zákona o provozu na pozemních komunikacích.

Od září 2022 se objevilo téma propojující nový občanský zákoník, zákoník práce, mezinárodní právo a veřejné právo.

S tím, že jsou lidé i mnohé prostory kamerově monitorovány, se v běžném životě setkáváme dnes a denně. Ať už je tomu tak v administrativních budovách, v obchodních centrech, dopravních prostředcích, v zaměstnání, u vchodu do obytného domu či u garážových dveří souseda, kamerové monitorovací systémy jsou všudypřítomnou a téměř nevyhnutelnou realitou dnešní doby.

Kamerové systémy jsou nedílnou součástí našich každodenních životů. Potkáváme se s nimi na veřejných místech jako jsou ulice a nákupní centra, nebo v soukromých prostorách, typicky v bytových domech, nutně tedy zasahují do našeho soukromí.

Možná máte podezření, že zaměstnanci v práci prokrastinují nebo chcete přijít na to, proč vám na skladě podezřele ubývá zboží. Kamery vám můžou vaše trable vyřešit. Jejich použití má ale právní háček, který vám představíme v tomto článku.

Dne 8. února 2024 byla zveřejněna nová metodika Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále jen „ÚOOÚ“) k návrhu na provozování kamerových systémů z hlediska zpracování a ochrany osobních údajů (dále jen „Metodika“).

Brno 14. prosince (ČTK) - Finanční správa může získat a využít záznamy z policejních kamer jako důkaz v daňovém řízení jen v případech, kdy je to nezbytné pro správu daní a neexistuje jiný, šetrnější způsob.

V oblasti ochrany osobních údajů sice v tuto chvíli není projednáván žádný legislativní návrh, neustává však aktivita jak Evropského sboru pro ochranu osobních údajů, tak Úřadu pro ochranu osobních údajů, jde-li o formulaci metodik a dalších podpůrných materiálů.

Novela zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody (zákon č. 276/2013 Sb.) s účinností od 1. 1. 2014 zavedla pojem velmi nebezpečný odsouzený.

Monitoring zaměstnanců, jak se ve zkratce říká rozličným metodám od jednoduchého hodnocení činnosti pracovníka automatizovanými prostředky až po sledování, které právní předpisy zakazují, vzbuzuje u zaměstnavatelů již dlouho rozpaky ­‑ kde najít tu správnou hranici oprávněných zájmů mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem?

Nově hodnotí Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) i online kamerové systémy, v tomto článku proto Frank Bold Advokáti shrnují, jaký postup zvolit, abyste při využívání kamer dodrželi zákon. Přibližují také zákon o ochraně oznamovatelů a jeho dopad na ochranu osobních údajů a podrobnosti rozhodnutí soudu ke zveřejňování majetkových oznámení zastupitelů obcí.

Provozovatelé kamerových systémů jsou zvyklí označovat monitorované prostory informační cedulí, která na pořizování záznamu upozorňuje. V článku rozebíráme best practice ve vztahu k vizuální i obsahové podobě informační cedule i piktogramu.

Kamery na pracovišti, kontroly e-mailů a historie prohlížení, GPS ve služebních vozidlech. To vše jsou spolehlivé způsoby, jak zaměstnavatelé můžou sledovat, zda zaměstnanci opravdu pracují. Co na to ale říkají zákony?

V praxi se častokrát děje, že lidé nevědí, na který konkrétní orgán státní správy nebo samosprávy se mají obrátit.

Zatímco v lednu můžeme slavit mezinárodní den ochrany osobních údajů, koncem května jsme si připomněli výročí vstoupení GDPR v účinnost – letos už počtvrté.

Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) šetřil podnět týkající se instalace kamerového systému, který měl sloužit ke kontrole zaměstnanců.

15. května rozhodoval německý nejvyšší soud spor o přípustnosti důkazu - záběry kamer umístěných v automobilu. Stěžejní otázkou sporu bylo, zda je možné použít důkaz, který zasahuje do osobnostních práv jiných osob.