Ostatní

Dostupné údaje z oblasti tzv. řízení rizik ukazují, že whistleblowing může být vel­mi efektivním nástrojem.[1] Dlouholeté zkušenosti ze zemí, které oznamovatele (z pohledu občana kteréhokoliv ze států střední a východní Evropy) odměňují skutečně vysokými peněžními částkami, potvrzují, že znalosti přicházející zevnitř organizace mohou být nesmírně cenné.[2] Stejně tak i poslední doporučení Evrop­ské komise týkající se vyhodnocování podvodů[3] nenechávají žádné pochybnosti o tom, že se vyplácí podporovat otevřenou komunikaci a chránit ty, kteří hlásí etické problémy nebo nelegální jednání.

Nový zákon o zadávání veřejných zakázek přináší zadavateli větší volnost při zadávání a dodavatelům uvolnění upjatého formalismu. Dne 1. října 2016 nabyde účinnosti dlouho připravovaný zákon o zadávání veřejných zakázek, který do českého právního řádu transponuje evropské zadávací směrnice.

Právo módního průmyslu se vyčlenilo do samostatného právního odvětví v reakci na specifika, která módní průmysl přináší. Obdobně jako všechna ostatní právní odvětví zaměřená na konkrétní průmysl, je i toto odvětvím průřezovým. V některých jednotlivých oblastech práva jsou tak řešeny otázky pro právo módního průmyslu specifičtější než v jiných. Jedná se primárně o právo duševního vlastnictví, ale také například právo na ochranu spotřebitele, které velmi detailně upravuje pravidla pro označování textilních výrobků a obuvi.

Od roku 2011 se zájem uchazečů o studium práva na Slovensku snížil až o 60 %. Zatímco před pěti lety se na slovenské právnické fakulty hlásilo necelých šest tisíc středoškoláků, v loňském roce projevilo zájem o obor jen 2 300 mladých lidí. Jednou z nejvýraznějších příčin je podle Iniciatívy za Lepšiu advokáciu pětiletá koncipientská praxe snižující atraktivitu advokátní profese.

Ve středu 2. 12. 2015 podepsal prezident republiky zákon č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv („ZRS“). Světlo světa tak spatřil do té doby dlouho diskutovaný právní předpis, který potvrdil, že i právní svět směřuje v moderní době k naprosté digitalizaci, neboť zakládá povinnost zveřejňovat elektronicky některé typy smluv.

Ke konci dvacátého století se vyvinula média, označovaná jako nová, která technologicky propojují možnosti sekundárních a terciálních médií. Jsou založena na propojování počítačů, na digitalizaci a na telekomunikačních sítích.

Whistleblowing jako specifický fenomén lze z definice ztotožnit s odhalováním případů zneužívání veřejné moci nebo nekalého jednání s cílem ochránit veřejný zájem. Může se týkat čehokoliv, co negativním způsobem ovlivňuje určité spole­čenství (nebo společnost jako celek) a co by bylo v zájmu této skupiny nutno za­stavit. Nový maďarský zákon o ochraně oznamovatelů,[1] který vstoupil v platnost 1. ledna 2014, definuje whistleblowing jako jednání, které nemusí výhradně vést ke zveřejnění určitých informací, ale může také zahrnovat nahlášení konkrétního problému zodpovědné osobě.

Nový zákon o zadávání veřejných zakázek má přinést řadu novinek, mezi které patří například posílení transparentnosti a omezení korupčního jednání. Jak se změny projeví v praxi? Vrací se úprava ekonomické kvalifikace do starých kolejí? Na otázky související s chystaným zákonem a jeho konsekvencemi jsme se zeptali Mgr. Adély Havlové, LL.M., partnerky advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners a také členky expertní skupiny Ministerstva pro místní rozvoj k tomuto zákonu.

Mým dnešním cílem je představit Vám nový zákon o registru smluv, tedy zákon č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv) nebo též „ZRS“. Zdá se, že téma registru smluv je velmi živé a diskutované, o čemž svědčí i zájem zákonodárce, jelikož již nyní se před druhým čtením nachází novela tohoto zákona, sněmovní tisk č. 699.

Dne 9. března 2016 schválila Poslanecká sněmovna návrh zákona o zadávání veřejných zakázek (ZZVZ), který by měl zcela nahradit stávající zákon o veřejných zakázkách a koncesní zákon. Návrh ZZVZ byl Poslanecké sněmovně sice Senátem vrácen s tím, že legisvakační lhůta (doba mezi okamžikem platnosti a účinnosti právní normy) by měla být šestiměsíční, nikoliv tříměsíční, přesto lze předpokládat, že ZZVZ letos nabyde účinnosti.

Spolek českých právníků Všehrd pořádal dne 21. 4. 2016 setkání s prezidentkou Soudcovské unie Mgr. Danielou Zemanovou. V jeho rámci jsme pro Právní prostor připravili krátký rozhovor, který vám dnes přinášíme.

Dlouholetá absence právního mechanismu pro ochranu oznamovatelů v právním řádu Slovenské republiky neznamená, že by nedocházelo k situacím, kdy je za­městnanec za upozornění na korupci vystaven odvetným opatřením. Oznamování nekalého jednání obecně není silnou stránkou slovenské společnosti. Navzdo­ry jednoznačné trestněprávní povinnosti občané raději volí možnost případného stíhání za nenahlášení trestného činu, než jeho nahlášení a vypořádávání se s následnými odvetnými opatřeními.

Na úvod je vhodné poznamenat, že exekutorská komora by letos měla oslavit 15 let své činnosti. Bohužel vlastně není důvod cokoli slavit. Cílem mé dnešní prezentace je podat přítomné odborné veřejnosti objektivní obraz toho, jak exekuce skutečně vypadají, jak vypadá stav našeho stavu, a byl bych rád, kdybychom se zamysleli nad tím, kolik by stát stálo, odešli-li by exekutoři tzv. ze scény a z této právnické profese by nezůstal kámen na kameni.

Minulý týden proběhl mimořádný sněm Exekutorské komory ČR, jehož významným hostem byl mimo jiné i ministr spravedlnosti Robert Pelikán, který byl pozván kvůli vládou navrhovanému snižování exekutorských tarifů.

Již pár let slýcháme diskuze o personální poddimenzovanosti insolvenčních soudů. Málokdo se ale pokusil zamyslet nad tím, kolik času soudy stráví neustálým tisknutím a skenováním dokumentů. Dovolte mi proto pár výpočtů.

Blíží se doba konání valných hromad, které rozhodují o rozdělení zisku. Zákon o obchodních korporacích nově vyžaduje pro výplatu dividend a tantiém negativní výsledek testu insolvence. Oč vlastně jde?

Velká aula Karolina, sídla Univerzity Karlovy, hostila ve čtvrtek 26. dubna slavnostní setkání Spolku českých právníků Všehrd, konané u příležitosti 25. výročí od znovuobnovení spolku v roce 1990. Spolek Všehrd, který byl založen roku 1868, je nejstarším stále činným studentským právnickým spolkem u nás a jeden z nejstarších spolků na našem území vůbec. Jeho činnost byla v minulosti několikrát přerušena, jedná se především o roky nacistické okupace, tj. 1939-45 a pak také období vlády KSČ v letech 1948-1989, po jejímž konci byla činnost spolku obnovena.

Příspěvek předsedy Ústavního soudu ČR JUDr. Pavla Rychetského přednesený na odborném kongresu Právní prostor 2016.

Dne 21. 4. 2016 pořádal Spolek českých právníků Všehrd v rámci cyklu právnických profesí setkání s prezidentkou Soudcovské unie Mgr. Danielou Zemanovou. Ta většinu setkání věnovala popisu vstupu do povolání soudce. Během krátké neformální přednášky popsala současné problémy, představila model navrhovaný Soudcovskou unií, který by je vyřešil, a zodpověděla řadu studentských dotazů.

K sepsání tohoto článku mě vede několik spojených aspektů. Začnu jej ovšem krátkým zamyšlením, které s tématem, a to byť nepřímo, souvisí. Osobně totiž vnímám jako tristní, že i v jednadvacátém století stále platí presumpce toho, že šaty dělají člověka. Někdy na tuto skutečnost pohlížím jako na humornou, současně ji však vnímám i velmi smutně. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že se kruciálním způsobem liší pozdrav paní pokladní, jenž mě odbavuje u kasy v obchodě, pokud jdu nakoupit večeři rovnou po práci, anebo v sobotu dopoledne rychle vyběhnu v teplácích pro něco k obědu. Neveselou realitou pak zůstává, že determinantem, zda si zasloužím úsměv či pozdrav, je fakt, zda mám na sobě košili a kravatu. Samozřejmě nelze tento vzorec aplikovat absolutně a zcela určitě mne to nedonutí vzdát se víkendové pohody v teplákovce.

Přesně dva roky uplynuly od chvíle, kdy svět opustil ekonom Gary Stanley Becker, který se mezi svými americkými kolegy těšil velkému uznání. Dlouholetý prezident Americké ekonomické asociace získal v roce 1992 Nobelovu cenu za ekonomii. Becker se jako jeden z prvních ekonomů zabýval problémy rasové diskriminace, kriminality či organizace rodiny, oblastmi do té doby spíše sociologickými či právními, nežli ekonomickými.

V celosvětovém průzkumu hospodářské kriminality, provedeném společností PricewaterhouseCoopers Global, 23 % respondentů, kteří ve společnostech čelili závažné hospodářské trestné činnosti, uvedlo, že jednání byla odhalena pomocí systému pro oznamovatele (anonymní linkou, helplines, atp.) nebo nahlášením uvnitř organizace (PWC 2014[1]). Obdobně výzkum provedený KMPG ukazuje, že mezi případy hospodářské kriminality z celkových 596 analyzovaných bylo 19 % případů odhaleno oznamovateli (KPMG 2014[2]). I Česká republika již zná příklady, kdy oznámení vedlo k odhalení trestné činnosti a jejímu následnému potrestání.

Ve dnech 15. a 16. dubna pořádal studentský spolek ELSA Plzeň sdružující studenty práva a mladé právníky ve spolupráci s ELSA Česká republika a pod záštitou Fakulty právnické ZČU již tradiční Národní konferenci 2016 se zaměřením na recentní vývoj trestního práva a příbuzných oborů. Účelem této události bylo nabídnout všem studentům právnických fakult a oborově příbuzných škol zajímavá témata a přednášející, se kterými se při přednáškách v rámci běžného studia nesetkají. Finanční a materiální podporu konferenci poskytly Fakulta právnická ZČU a partneři ELSA Plzeň advokátní kanceláře Prime Legal a Řanda Havel Legal a také generální partner ELSA Česká republika advokátní kancelář Allen & Overy.

V situaci, kdy Česká republika zvažuje novou legislativu o whistleblowingu, bych si dovolil navrhnout, že při uvažování o této problematice bychom neměli opomínat ty, na koho se oznamovatelé obracejí. Příjemcem je podle nejběžnější definice používané v sociologických vědách „osoba nebo organizace, která může být schopná jednat“ poté, co obdrží oznámení od whistleblowera.[1] Ačkoliv se legislativci obvykle zaměřují na oznamovatele jako na nejprominentnější a ústřední postavu v celém procesu oznamování, jistě platí, že ten, kdo oznámení přijímá, je druhým nejdůležitějším aktérem, který rozhoduje o tom, co se bude dít. Bude příjemce zprávu ignorovat, nebo ji předá dál? Bude se snažit o nějaká odvetná opatření vůči oznamovateli, nebo se jej naopak bude snažit ochránit?[2]

Mohou být děti aktivní na sociálních sítích? Regulovat či neregulovat internetové diskuze? Jak přinutit lidi, aby byli ochotní za informace platit? A dá se internetovým médiím stále říkat „nová“? Nejen na tyto otázky se pokoušela nalézt odpověď čtveřice hostů panelové diskuze na téma „Nová média a právo“, pořádané na půdě Právnické fakulty Univerzity Karlovy Spolkem českých právníků Všehrd.