Čtvrtstoletí obnoveného Všehrdu

Slavnostního setkání se účastnili současní i bývalí členové spolku, stejně jako osobnosti z řad právníků, politiků či akademiků. Na atmosféře události byla cítit její výjimečnost a důležitost pro přítomné, neboť šlo o oslavu tradice, jejímuž obnovování či udržování mnoho z nich věnovalo nemalou část svého života. Tento sváteční ráz ještě více umocňovalo místo konání – Karolinum, historické jádro, centrum a snad tedy i „srdce“ Univerzity Karlovy a také nádherná hudba v podaní Virtuosi di Praga. Celá akce se konala pod záštitou rektora Univerzity Karlovy profesora Tomáše Zimy.

Úvodní slovo pronesl starosta spolku Adam Zvonař a vyzdvihl tradici spolku sahající do roku 1868 a především velkolepý přechod z „původně hospodské sešlosti v hostinci U Fáfů do jedné z nejvýznamnějších organizací prvorepublikové společnosti“. Z jejích řad později vyšly mnohé významné osobnosti společenského života, mezi jinými ministr financí Alois Rašín, ředitel Živnobanky Jaroslav Preiss, či národohospodář Albín Bráf. Zmíněna byla také rozsáhlá vydavatelská činnost Všehrdu, který v první polovině 20. století zaujímal téměř monopolní postavení mezi vydavateli právnické literatury.

Rektor univerzity profesor Tomáš Zima ve svém proslovu vyjádřil podporu spolku Všehrd, stejně jako všem, kteří „přispívají ke vzdělanosti a dobru veškerenstva“ a starají se o udržování tradic, též zmínil bohatou historii spolku a jeho přínos pro dobré jméno jak právnické fakulty, tak Univerzity Karlovy v Čechách i v zahraničí. K tomuto spolek přispívá především organizací přednášek a setkání s významnými osobnostmi veřejného života, konferencí na půdě právnické fakulty či prostřednictvím činnosti Randovy nadace, která dlouhodobě podporuje vynikající studenty práv. Vyzdvihl však i organizaci událostí, jejichž hlavním účelem není vzdělávání, ale zábava, čehož příkladem může být tradiční Právnický ples pořádaný v Obecním domě.

Uznání spolku vyjádřil ve svém příspěvku děkan Právnické fakulty UK profesor Jan Kuklík, především za pravidelné pořádání Právnického plesu, který je organizován ve spolupráci s fakultou. Hovořil též o přínosu pro obohacení výuky na škole – Všehrd například jako první pořádal přednášky o sportovním právu, které jsou v současnosti již stálou součástí výuky. Vyzdvihl rovněž význam pořádání pravidelných vzpomínkových setkání, která slouží k uctění památky obětí totalitních režimů z řad studentů i učitelů. Na závěr profesor Kuklík také vyslovil přání, „abychom se už nikdy nemuseli setkávat při příležitosti znovuobnovení spolku a jeho činnost mohla nerušeně pokračovat dál.“

Ve svém dalším výstupu starosta spolku Adam Zvonař poděkoval alumni členům spolku za to, že ani léta po dostudování nezpřetrhali vazby se spolkem a stále jej podporují radami, znalostmi či předáváním kontaktů a zdůraznil, že nezanedbatelné množství akcí pořádaných Všehrdem je možné uskutečnit jen díky jejich pomoci.

Nejpodrobněji se historii spolku věnovala poutavá přednáška docenta Vladimíra Kindla, který hned na úvod osvětlil otázku vůbec nejzákladnější, a to otázku původu názvu spolku. Za toho, kdo zvolil jméno „Všehrd“, je považován Jaromír Čelakovský, tehdy student práv a později děkan, politik a významný právní historik, který se i ve své pozdější činnosti zabýval studiem díla Viktorina Kornela ze Všehrd. Za zmínku jistě stojí skutečnost, že právě vydáním známého Všehrdova díla „O práviech, o súdiech i o dskách země české knihy devatery“ započala v roce 1871 vydavatelská činnost spolku. Neodmyslitelnou součástí této činnosti bylo i vydávání odborného studentského časopisu Všehrd, do nějž tehdy přispívaly přední osobnosti právní vědy.

Docent Kindl se také věnoval několika etapám a událostem z dřívější činnosti spolku, které svým významem přesahují rozměry běžné činnosti studentské organizace. Příkladem mohou být dlouhotrvající snahy spolku o změnu poměrů na půdě jeho alma mater, například prosazování užívání českého jazyka či žádost o to, aby „byly ke studiu na právnické fakultě připuštěny i ženy, a to bez jakéhokoliv omezení“. Toho ovšem bylo dosaženo až v roce 1918, kdy krátce po vzniku samostatné Československé republiky bylo ženám studium práv konečně umožněno za stejných podmínek jako mužům.

Řeč byla také o významu Všehrdu na poli vydávání skript, přesněji řečeno tištěných textů přednášek, kdy na sklonku 19. století namísto různých neoficiálních materiálů kolujících mezi studenty byly spolkem konečně vydávány oficiální texty profesorů. V důsledku této nakladatelské činnosti získal Všehrd pověst spolku nejbohatšího, což lze dle slov pana docenta přičítat předvídavosti, či ekonomické obratnosti tehdejších členů správního výboru. Ovšem důsledkem této inovace byl značný vliv na průběh a podobu studia a přednášek, který do určité míry přetrvává dodnes. Díky této změně se totiž přednášky změnily z pouhého diktování látky na volný projev přednášejícího, který se nemusel obávat, že by něco opomenul či vynechal, neboť vše podstatné bylo zpracováno v těchto skriptech.

Poslední projev náležel Mgr. Igorovi Volnému, prvnímu starostovi Spolku českých právníků Všehrd po jeho obnovení v roce 1990. Ten ve své řeči vyzdvihl nosný princip spolku, který je dle něj „autentickou strukturou, která je budována zdola“ a také dlouhou tradici spolku, která jej činí výjimečným oproti řadě jiných organizací.

Čas mezi jednotlivými projevy byl věnován hudebnímu vystoupení kvintetu Virtuosi di Praga a operní pěvkyně Christiny Johnston, během kterého se velkou aulou nesly tóny z děl W. A. Mozarta, J. S. Bacha, Antonína Dvořáka a dalších významných hudebních skladatelů.