Články

Kauzy, které potvrzují, jak nedostatečně jsou data v kyberprostoru chráněna, byly odrazovým můstkem letošní konference. „Schrems“ (předávání údajů do zahraničí), „Panama Papers“ (únik dokumentů týkající se zakládání společností v daňových rájích), útok na Hacking Team, „Google Spain“ (Costeja a jeho právo být zapomenut), Ekolo nebo kauza Ryneš (zpracování osobních údajů) – to vše jsou klíčové případy, hybné síly právní regulace, jenž byla v rámci ochrany dat ústředním tématem LAW FIT 2016.

Zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů fyzických a právnických osob (dále jen zákon o dani z příjmu) je dalším daňovým zákonem, který přijal nejen terminologické změny v souvislosti s provedenou rekodifikací soukromého práva v podobě přijetí nového zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Již v minulém daňovém seriálu byly pro účely aplikace některých ustanovení daňových předpisů vysvětleny základní terminologické změny, ale i nové právní instituty, které bylo nutné do daňových předpisů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva včlenit. Zákon o dani z příjmu nebyl výjimkou.

Ukončit pracovní poměr lze podle zákoníku práce pouze stanoveným způsobem. Mezi nejčastější způsoby rozvázání pracovního poměru patří dohoda, výpověď nebo okamžité zrušení. Tyto možnosti stanovuje zákon, při jejich realizaci však musí být dodrženo několik pravidel. Ukončení pracovního poměru výpovědí, dohodou nebo okamžitým zrušením nemusí být vždy oprávněné, proto je vhodné znát svá práva.

Mým dnešním úkolem je sdělit Vám několik informací k problematice efektivity řešení obchodních sporů. Pravděpodobně nejzákladnější otázka, kterou si v oblasti tohoto relativně mladého odvětví klademe, je, co vlastně je efektivně vyřešený spor. Na tuto otázku lze odpovědět rovněž otázkou znějící „Co vlastně naši klienti chtějí?“.

Zákon o obchodních korporacích, stejně jako každý nový zákon, není nerozporný, tj. není napsán tak, že by nevyvolával výkladové problémy. Ostatně za dobu své praxe jsem se se zákonem, který by neměl výkladové problémy, nesetkal. Otázkou však je, čím byly tyto výkladové problémy způsobeny, jak lze takové výkladové problémy vyřešit či zda vůbec jsou řešitelné jinak, než novelizací zákona.

Ve středu 2. 12. 2015 podepsal prezident republiky zákon č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv („ZRS“). Světlo světa tak spatřil do té doby dlouho diskutovaný právní předpis, který potvrdil, že i právní svět směřuje v moderní době k naprosté digitalizaci, neboť zakládá povinnost zveřejňovat elektronicky některé typy smluv.

Ke konci dvacátého století se vyvinula média, označovaná jako nová, která technologicky propojují možnosti sekundárních a terciálních médií. Jsou založena na propojování počítačů, na digitalizaci a na telekomunikačních sítích.

Smlouva jakožto minimálně dvojstranné právní jednání vyjadřuje konsensus, dobrovolnou shodu. Subjekty se k ní uchylují s cílem zajistit své individuální zájmy, kdy právo jim říká, jakým způsobem toho docílí, však nikoli, že tento způsob musejí využít, nabízí možnost volby právně jednat nebo nejednat. Dle slov zákonodárcových smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.[1]

Whistleblowing jako specifický fenomén lze z definice ztotožnit s odhalováním případů zneužívání veřejné moci nebo nekalého jednání s cílem ochránit veřejný zájem. Může se týkat čehokoliv, co negativním způsobem ovlivňuje určité spole­čenství (nebo společnost jako celek) a co by bylo v zájmu této skupiny nutno za­stavit. Nový maďarský zákon o ochraně oznamovatelů,[1] který vstoupil v platnost 1. ledna 2014, definuje whistleblowing jako jednání, které nemusí výhradně vést ke zveřejnění určitých informací, ale může také zahrnovat nahlášení konkrétního problému zodpovědné osobě.

Evidování každé platby v České republice, zaznamenání na serveru Finanční správy a generace unikátního kódu. Pojmy skloňované v současné době ve všech pádech. Dnes už mi tato válka o elektronickou evidenci tržeb připadá spíše politická než legislativní.

Rozhodčí řízení v mezinárodním obchodě se stalo fenoménem. V průběhu svého vývoje dosáhlo velmi uznávaného postavení. Stále více nadnárodních korporací si sjednává v obchodních smlouvách rozhodčí doložky, než aby zvolily řešení sporu před vnitrostátními soudy. Důvody jsou ryze logické. Jedná se o nejrychlejší, nejflexibilnější a mnohdy více kvalifikované řešení nově vzniknuvšího sporu.

Zatímco aktuální právní úprava obsažená v tzv. novém občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) účinném od 1. 1. 2014 nabytí vlastnického práva k nemovitosti dobrověrným nabyvatelem za zákonem daných podmínek umožňuje, do té doby účinná právní úprava tuto záležitost výslovně neřešila a bylo víceméně standardně judikováno, že nabýt věc od nevlastníka nelze. Jádro argumentace lze shrnou do teze, že nikdo nemůže na druhého převést více práv, než má sám.

Nový zákon o zadávání veřejných zakázek má přinést řadu novinek, mezi které patří například posílení transparentnosti a omezení korupčního jednání. Jak se změny projeví v praxi? Vrací se úprava ekonomické kvalifikace do starých kolejí? Na otázky související s chystaným zákonem a jeho konsekvencemi jsme se zeptali Mgr. Adély Havlové, LL.M., partnerky advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners a také členky expertní skupiny Ministerstva pro místní rozvoj k tomuto zákonu.

Mým dnešním cílem je představit Vám nový zákon o registru smluv, tedy zákon č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv) nebo též „ZRS“. Zdá se, že téma registru smluv je velmi živé a diskutované, o čemž svědčí i zájem zákonodárce, jelikož již nyní se před druhým čtením nachází novela tohoto zákona, sněmovní tisk č. 699.

Dne 9. března 2016 schválila Poslanecká sněmovna návrh zákona o zadávání veřejných zakázek (ZZVZ), který by měl zcela nahradit stávající zákon o veřejných zakázkách a koncesní zákon. Návrh ZZVZ byl Poslanecké sněmovně sice Senátem vrácen s tím, že legisvakační lhůta (doba mezi okamžikem platnosti a účinnosti právní normy) by měla být šestiměsíční, nikoliv tříměsíční, přesto lze předpokládat, že ZZVZ letos nabyde účinnosti.

Spolek českých právníků Všehrd pořádal dne 21. 4. 2016 setkání s prezidentkou Soudcovské unie Mgr. Danielou Zemanovou. V jeho rámci jsme pro Právní prostor připravili krátký rozhovor, který vám dnes přinášíme.

Ochrana spotřebitele v oblasti finančních produktů byla nově posílena změnou zákona o finančním arbitrovi, kdy došlo k významnému rozšíření jeho působnosti a posílení jeho procesních pravomocí při řešení sporů s finančními institucemi. V současné podobě představuje řízení u finančního arbitra zajímavou mimosoudní alternativu pro spotřebitele, který má zájem se domáhat ochrany svých zájmů v oblasti finančních služeb.

Dlouholetá absence právního mechanismu pro ochranu oznamovatelů v právním řádu Slovenské republiky neznamená, že by nedocházelo k situacím, kdy je za­městnanec za upozornění na korupci vystaven odvetným opatřením. Oznamování nekalého jednání obecně není silnou stránkou slovenské společnosti. Navzdo­ry jednoznačné trestněprávní povinnosti občané raději volí možnost případného stíhání za nenahlášení trestného činu, než jeho nahlášení a vypořádávání se s následnými odvetnými opatřeními.

Autorský zákon momentálně prochází zásadní proměnou s ohledem na právní úpravu kolektivní správy autorských práv. Novela zákona v oblasti kolektivní správy vychází především z evropské směrnice o kolektivní správě, jejíž transpozicí by mělo dojít ke sjednocení a harmonizaci pravidel výkonu kolektivní správy autorských práv napříč Evropskou unií. Tedy i v České republice.

Návrh nového zákona o státním zastupitelství s sebou přináší řadu pozměněných, ale i zcela nových institutů, které mají za úkol zlepšit a zefektivnit funkčnost této soustavy. Jak se k návrhu zákona staví vrchní státní zástupkyně a v čem shledává jeho klady a zápory? Jakou cenu má garance bezpečnosti ze strany státu? Jak je to s vlivem médií na probíhající trestní řízení? O svůj názor nejen na tuto problematiku se s námi podělila JUDr. Lenka Bradáčová, Ph.D., vrchní státní zástupkyně v Praze.

Na úvod je vhodné poznamenat, že exekutorská komora by letos měla oslavit 15 let své činnosti. Bohužel vlastně není důvod cokoli slavit. Cílem mé dnešní prezentace je podat přítomné odborné veřejnosti objektivní obraz toho, jak exekuce skutečně vypadají, jak vypadá stav našeho stavu, a byl bych rád, kdybychom se zamysleli nad tím, kolik by stát stálo, odešli-li by exekutoři tzv. ze scény a z této právnické profese by nezůstal kámen na kameni.

Na konci dubna 2016 byl Poslanecké sněmovně předložen návrh zákona o ochraně oznamovatelů trestných činů před neoprávněným postihem ze strany zaměstnavatele. Dostojí zákon svému názvu?

Již koncem roku 2014 vstoupil v účinnost zákon č. 274/2014 Sb., o dětských skupinách. Cílem této právní úpravy je rozšířit škálu služeb péče o předškolní děti o jiné možnosti a zvýšit místní i cenovou dostupnost péče. Jednou z podmínek, kterou zákon stanoví, je, že péče v dětské skupině má být poskytována bez úhrady, maximálně za úhradu do výše nákladů. Zákon předpokládá, že dětské skupiny jsou zřizovány zaměstnavateli pro děti svých zaměstnanců. Dětskou skupinu však mohou provozovat i jiné subjekty. A protože právní úprava stanoví, že se bude jednat o neziskovou činnost, nabízí se využít možnost poskytovat službu péče v dětské skupině prostřednictvím spolku nebo ústavu.

Minulý týden proběhl mimořádný sněm Exekutorské komory ČR, jehož významným hostem byl mimo jiné i ministr spravedlnosti Robert Pelikán, který byl pozván kvůli vládou navrhovanému snižování exekutorských tarifů.

Poslanecká sněmovna v současné době projednává nový zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZOSÚ“), jehož cilem je mimo jiné transpozice směrnice 2014/17/EU o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení, která upravuje hypoteční úvěry, jenž jsou dosud z právní úpravy spotřebitelských úvěrů vyloučené. ZOSÚ má dále posílit ochranu práv spotřebitelů v oblasti, ve které dochází k jejich značnému poškozování, a sjednotit právní úpravu distribuce na finančním trhu.