Platformová práce – nový zákon změní pravidla hry nejen pro digitální platformy (3. část)

Přečtěte si i první část seriálu věnovaného platformové práci s podtitulem "Nový zákon změní pravidla hry nejen pro digitální platformy - 1. část" a článek věnovaný zprostředkovatelům platformové práce.

Algoritmické řízení a monitoring

Podstata algoritmického řízení

Práce prostřednictvím digitálních pracovních platforem se vyznačuje tím, že je organizovaná prostřednictvím automatizovaných systémů. Algoritmické řízení představuje novou formu řízení práce, při níž jsou vedoucí zaměstnanci nahrazováni počítačovými programy, které řídí pracovní činnosti – přidělují úkoly, stanovují ceny za jednotlivé zakázky, určují pracovní dobu, vydávají pokyny, hodnotí odvedenou práci nebo poskytují pobídky.[1]

Algoritmické řízení s sebou přináší nezanedbatelná rizika dosud legislativně neupravená. Platforma disponuje podrobnými informacemi o výkonu práce jednotlivých pracovníků, a na jejich základě mnohdy přijímá rozhodnutí, která výkon práce hodnotí, řídí či sankcionují, aniž by pracovníkům transparentně sdělovala kritéria, podle nichž jsou tato rozhodnutí činěna. Hovoří se přitom zejména o riziku psychosociální zátěže, kdy je na pracovníka kladen neustálý tlak na výkon skrze průběžné algoritmické hodnocení; o netransparentnosti, neboť platformový pracovník zpravidla není informován o tom, proč mu systém přidělí konkrétní zakázku nebo proč mu byla snížena hodnocení; a o riziku diskriminace, kdy automatizované systémy mohou rozhodovat neobjektivně na základě údajů, které pracovník nemá možnost ověřit.[2] 

Z pohledu pracovníků tak jde o oblast, kde asymetrie informací dosahuje svého vrcholu. Pracovníci – na rozdíl od platformy – nemají reálný přístup k informacím o fungování algoritmů, jaké osobní údaje jsou zpracovávány ani jak jejich chování ovlivňuje rozhodnutí automatizovaných systémů. Rovněž nejsou v současnosti mnohdy schopni získat vysvětlení rozhodnutí přijímaných automatizovanými systémy, projednat tato rozhodnutí s člověkem nebo je efektivně napadnout.[3] 

Z pohledu platforem je algoritmické řízení nedílnou součástí jejich obchodního modelu, a to nejen v rovině efektivity, ale i ekonomické životaschopnosti. Detailnější regulace algoritmických systémů může pro platformy představovat jak administrativní, tak provozní zátěž, zejména pokud jsou jejich systémy provozovány centrálně na nadnárodní úrovni. Přizpůsobení lokálním požadavkům transparentnosti a lidského dohledu tak může být pro některé platformy nákladnou záležitostí.

Regulace algoritmického řízení

ZOPP se v souladu s PWD směrnicí zaměřuje na dva typy automatizovaných systémů, tedy na automatizované monitorovací systémy, které slouží k elektronickému sledování, dohledu a hodnocení pracovního výkonu platformových pracovníků nebo jimi prováděných činností, mimo jiné shromažďováním osobních údajů, a na automatizované rozhodovací systémy, jejichž rozhodnutí mají dopad na pracovníky v oblastech, jakými jsou například odměňování, přidělování konkrétní práce, přístup k odborné přípravě, kariérní postup nebo ukončení smluvního vztahu či omezení, pozastavení nebo zrušení uživatelského účtu platformového pracovníka.[4]

Klíčovým mechanismem ochrany pracovníků je dle PWD směrnice lidský dohled. Návrh ZOPP proto ukládá platformám povinnost zajistit způsobilé osoby, které budou pravidelně – a to alespoň jednou za dva roky – provádět hodnocení dopadů rozhodnutí přijímaných automatizovanými systémy na platformové pracovníky, včetně dopadů na pracovní podmínky a rovné zacházení. Tyto osoby mohou být jak zaměstnanci, tak externisté a musejí mít nezbytnou odbornou způsobilost a oprávnění automatizovaná rozhodnutí zvrátit.[5] Obdobně jako příslušné osoby dle zákona o ochraně oznamovatelů,[6] tyto osoby požívají ochrany před odvetnými opatřeními – platforma je nesmí za výkon jejich činnosti nijak postihovat.[7] Vhodnou osobou k výkonu této činnosti by mohl být například pověřenec pro ochranu osobních údajů, neboť se jedná o osobu odborně způsobilou v oblasti zpracování osobních údajů. 

Z pohledu platforem nelze přehlédnout, že zjištění, že individuální rozhodnutí přijímaná nebo podporovaná automatizovanými monitorovacími systémy a automatizovanými rozhodovacími systémy porušila práva osoby vykonávající práci prostřednictvím platformy, může vést k požadavkům na nápravná opatření,[8] včetně úpravy daného systému, případně i ukončení jeho používání, což může znamenat dodatečné náklady na řízení a provoz platformy.

Dále návrh ZOPP vyžaduje lidské rozhodnutí u nejzávažnějších dopadů na postavení platformového pracovníka a v těchto případech vylučuje čistě automatizované rozhodování. Rozhodnutí o omezení nebo ukončení smluvního vztahu, zrušení či omezení uživatelského účtu platformového pracovníka, jakož i jakéhokoli rozhodnutí s rovnocenně nepříznivým účinkem musí být učiněno člověkem.[9]

Další pilíř ochrany v návrhu ZOPP představuje právo na lidský přezkum. Zatímco lidský dohled se zaměřuje na fungování automatizovaných systémů obecně, lidský přezkum dává pracovníkům možnost revize a případného zvrácení konkrétního rozhodnutí. Platforma by měla být povinna bezodkladně poskytnout platformovému pracovníkovi na jeho žádost srozumitelné vysvětlení jakéhokoli rozhodnutí přijatého nebo podpořeného automatizovaným rozhodovacím systémem.[10] V případě nejzávažnějších rozhodnutí, jako jsou rozhodnutí o omezení, pozastavení nebo zrušení uživatelského účtu platformového pracovníka, o neposkytnutí odměny, o smluvním statusu platformového pracovníka nebo jakákoliv jiná rozhodnutí s dopadem na základní aspekty základního pracovněprávního vztahu nebo jiného smluvního vztahu, přijatých nebo podpořených automatizovanými systémy je musí platforma vždy písemně odůvodnit.[11] 

Návrh ZOPP v souladu se PWD směrnicí rovněž přichází s konkrétními zákazy zpracování osobních údajů, a to jak prostřednictvím automatizovaných monitorovacích systémů, tak prostřednictvím automatizovaných rozhodovacích systémů. Platformy nebudou moci zpracovávat osobní údaje o emočním nebo psychickém stavu platformového pracovníka, zpracovávat osobní údaje v souvislosti se soukromou komunikací pracovníka, shromažďovat osobní údaje v době, kdy pracovník nenabízí ani nevykonává platformovou práci, nebo zpracovávat osobní údaje za účelem předvídání výkonu základních práv. Zakázáno také bude zpracování osobních údajů za účelem dovození vymezených citlivých charakteristik platformového pracovníka (např. rasového či etnického původu, druhu oprávnění k pobytu, politických názorů, náboženského přesvědčení či zdravotního a psychického stavu) a biometrických údajů za účelem jeho identifikace oproti uloženým biometrickým údajů více osob.[12] Veškeré tyto zákazy se pak musí vztahovat i na náborový proces.[13] Navrhovaná úprava nesměřuje k absolutnímu vyloučení zpracování těchto údajů, ale k regulaci nakládání s nimi v rámci automatizovaných monitorovacích a rozhodovacích systémů. Praktické dopady tak budou záviset především na konkrétním nastavení interních procesů jednotlivých platforem a na míře využívání plně automatizovaných postupů.

V oblasti ochrany osobních údajů návrh ZOPP v souladu s PWD směrnicí dále zavádí povinnost před zahájením zpracování údajů automatizovanými systémy, zpracovat posouzení vlivu na ochranu osobních údajů dle čl. 35 odst. 1 GDPR („DPIA“).[14] U zpracovávání osobních údajů automatizovanými systémy je dle PWD směrnice vždy pravděpodobné vysoké riziko pro práva a svobody fyzických osob.[15] Platformy musí při zpracovávání DPIA vyžádat stanovisko platformových pracovníků a zástupců zaměstnanců, pokud u platformy působí. Zároveň jsou povinny zástupcům zaměstnanců hotové posouzení poskytnout.[16] 

Dále je v ZOPP výslovně zakotveno právo na přenositelnost údajů. Platformový pracovník bude oprávněn postupem podle čl. 20 GDPR získat a dále předat osobní údaje, které se ho týkají a vznikly při výkonu jeho práce ve spojení s automatizovaným systémem, včetně hodnocení a recenzí. Na žádost platformového pracovníka pak musí platforma předat tyto údaje přímo třetí straně. Lze si představit, že toto ustanovení bude uplatňováno zejména, když bude platformový pracovník navazovat spolupráci s dalšími platformami. Návrh ZOPP pamatuje na práva dalších subjektů údajů, zejména zákazníků platforem, jejichž práva dle GDPR nesmí být výkonem tohoto práva pracovníkem narušena. Platformy budou muset zavést účinné systémy, aby například recenze byly dostatečně anonymizovány.

Návrh na základě PWD směrnice dále zavádí nové povinnosti v oblasti transparentnosti ohledně používání automatizovaných systémů. V zásadě jejich používání nezakazuje, avšak stanovuje rozsáhlé informační povinnosti platforem ve vztahu k pracovníkům, jejich zástupcům a kontrolním orgánům.[17]

Z pohledu pracovníků přináší tato regulace zásadní posun, neboť jim poprvé zakládá právo být informováni o fungování algoritmických systémů, které řídí výkon jejich práce, a domáhat se vysvětlení rozhodnutí, jež je bezprostředně ovlivňují. Zároveň jim poskytuje záruku, že v případě nejzávažnějších rozhodnutí s nepříznivými dopady nebude jejich postavení určováno výlučně automatizovanými systémy, ale vždy na základě lidského rozhodnutí. Z pohledu platforem regulace algoritmického řízení představuje určitou výzvu, neboť nastavení systémů lidského dohledu, přezkumu a transparentního informování bude vyžadovat investice jak do personálního zabezpečení, tak do technologické infrastruktury.

Další povinnosti platforem

Platformy budou mít od účinnosti ZOPP mimo jiné povinnost v rámci jednotného měsíčního hlášení podávat informace o tom, že jsou platformou, a to i když nebudou mít v daném okamžiku žádné zaměstnance.[18] ZOPP přináší ještě další povinnosti v oblasti JMHZ.[19] Pokud při kontrole inspektoráty zjistí, že je platforma neplní, a ta situaci nezhojí ani do 8 dní od výzvy, hrozí jí pokuta až tři miliony korun nebo zákaz činnosti.[20] Jedná se o velice přísnou sankci s krátkou lhůtou ke splnění. Zároveň platforma nebo zprostředkovatel budou povinni zpřístupnit správním orgánům a zástupcům zaměstnanců informace o platformové práci – počty platformových pracovníků v členění podle jejich smluvního statusu a průměrného počtu odpracovaných hodin měsíčně, obecné podmínky smluvních vztahů s pracovníky, nebo seznam zprostředkovatelů atp.[21] Informace budou muset být zpřístupněny dálkovým přístupem, takže nejlépe na jejich webových stránkách. Tyto informace budou muset rovněž v pravidelných intervalech aktualizovat.[22]

Z pohledu whistleblowingu budou platformy vždy považovány za povinnou osobu bez ohledu na počet zaměstnanců a budou muset zřídit vnitřní oznamovací systém. Platforma nebude moci využít vůči platformovým pracovníkům možnosti stanovené v § 9 odst, 2 písm. b) bod 3. zákona o ochraně oznamovatelů, tedy vyloučit je, jakožto OSVČ, z používání oznamovacího systému.[23] Zároveň bude možné skrze oznamovací systém hlásit též jednání, které má znaky přestupku proti občanskému soužití podle § 7 zákona o některých přestupcích.[24] Tento přestupek nesplňuje definici protiprávního jednání dle zákona o ochraně oznamovatelů, neboť za něj nehrozí pokuta s horní hranicí alespoň sto tisíc korun.[25] Cílem je ochránit platformové pracovníky před ublížením na cti, hrubým uražením a rasismem.

Platformy rovněž musí poskytnout platformovým pracovníkům účinnou možnost vzájemně se kontaktovat a komunikovat, a to i se zástupci zaměstnanců. Zároveň platforma nesmí mít k této komunikaci přístup.[26]

Velice podstatným institutem je i zákaz odvetných opatření – jak bylo zmíněno výše, platformy nesmí postihovat osoby vykonávající dohled nad automatizovanými systémy. ZOPP zároveň ukládá zákaz jakéhokoli postihu vůči platformovému pracovníkovi, který není zaměstnancem, za to, že se zákonným způsobem domáhá svých práv. Platformový pracovník, který není zaměstnancem se pak může ve lhůtě jednoho měsíce ode dne ukončení smlouvy domáhat odůvodnění ukončení smlouvy a platforma nebo zprostředkovatel jsou povinni jej bezodkladně písemně informovat o důvodech ukončení smlouvy.[27] Procesní pozice platformového pracovníka se v tomto ohledu posiluje novelizací § 133a OSŘ, která zavádí obrácení důkazního břemene – pokud pracovník tvrdí, že s ním byla ukončena smlouva proto, že se domáhal svých práv dle ZOPP, bude na platformě prokázat, že k ukončení došlo z jiného důvodu.[28] Touto úpravou však nejsou dotčena práva zaměstnanců platformy vyplývající ze zákoníku práce, zejména zákaz postihu za uplatňování práv zaměstnance. Zároveň ve vztahu k zaměstnancům má zaměstnavatel možnost vypovědět pracovní poměr jen z taxativně vymezených důvodů a odůvodnění výpovědi je tedy povinnou náležitostí.

Významná povinnost zasáhne i platformy, které nemají sídlo ani organizační složku na území České republiky. Tyto platformy musí určit kontaktní osobu se sídlem nebo místem pobytu na území České republiky a musí mít pro účely doručování správním orgánům zřízenou a zpřístupněnou datovou schránku.[29] ZOPP za neplnění povinností kontaktní osoby přichází s přestupkem, za nějž hrozí pokuta ve výši až jeden milion korun.[30] Stejně jako příslušné osoby dle zákona o ochraně oznamovatelů budou tedy kontaktní osoby přímo postižitelné, avšak budou jim hrozit mnohem vyšší sankce. Otázka, kdo bude chtít činnost kontaktní osoby v tomto nastavení vykonávat, je na místě. Kontaktní osoby by si měly před počátkem výkonu činnosti zajistit vhodné pojištění odpovědnosti.

Změny dopadnou na všechny zaměstnavatele

Jak bylo nastíněno v úvodu, návrh ZOPP dopadne na všechny zaměstnavatele, neboť dojde k novelizaci několika podstatných norem v oblasti pracovního práva a zaměstnanosti. Tyto změny se nebudou týkat specificky platforem. 

Skrze ZOPP dojde k novelizaci ustanovení zákoníku práce týkajících se BOZP a práva na projednání. Dle navrhované novely § 102 a §108 budou muset zaměstnavatelé vyhledávat a vyhodnocovat rizika spojená s používáním automatizovaných systémů (včetně psychosociálních a ergonomických). Automatizované systémy navíc nesmí zaměstnavatel používat způsobem, kterým by na zaměstnance vyvíjel nepřiměřený tlak nebo jinak ohrožoval zajištění jejich bezpečnosti, ochrany nebo ohrožoval jejich fyzické a duševní zdraví.       

Zaměstnavatel bude povinen odborové organizaci a zástupci pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci anebo přímo zaměstnancům umožnit projednat vyhodnocení rizik, přijetí a provádění opatření ke snížení jejich působení v případě využívání automatizovaných systémů ve vztahu k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, zejména pokud jde o možná rizika pracovních úrazů a psychosociální a ergonomická rizika.[31] 

Zároveň bude do zákoníku práce přidán nový § 280a, který zavádí nové povinnosti v oblasti zapojování zástupců zaměstnanců. Zaměstnavatelé budou nově povinni informovat zástupce zaměstnanců, případně přímo zaměstnance, pokud žádný zástupce zaměstnanců u zaměstnavatele nepůsobí, o rozhodnutích, která pravděpodobně povedou k zavedení automatizovaných systémů nebo k podstatným změnám v jejich používání. Zákon stanoví i požadavek na kvalitu této informace – musí být poskytnuta v písemné formě, transparentně, srozumitelně a přehledně za použití jasného a jednoduchého jazyka. Zároveň budou zaměstnavatelé povinni projednat záměr zavést automatizované systémy nebo jejich podstatné změny, a to v dostatečném předstihu před jejich zavedením. Zástupci zaměstnanců si navíc budou moci na tato jednání přizvat odborníka, pokud je to nezbytné k posouzení projednávaných skutečností. Zaměstnavatelé zaměstnávající na území České republiky více než 250 zaměstnanců, budou mít dokonce povinnost na žádost zástupců zaměstnanců na činnost odborníka přiměřeně přispívat.[32]

Veškerá tato pravidla mají obecnou povahu a vztahují se na všechny zaměstnavatele, kteří automatizované systémy používají, nikoli pouze na platformy. Tato nová povinnost se tedy pravděpodobně dotkne například i moderních logistických center a skladů. ZOPP i v této oblasti novelizuje OSŘ a nově se obrácení důkazního břemene rozšíří i na spory týkající se práv dle ZOPP, práva na projednání dle § 108 odst. 2 písm. c) bodu 5 ZP a práva na informace dle § 280a ZP.[33] 

Novelizace se nevyhnula ani zákonu o zaměstnanosti. V souvislosti se zavedením právní domněnky pracovněprávního vztahu je totiž nutné upravit i současnou definici nelegální práce. Současná definice obsažená v § 5 písm. e) bodě 1. zákona o zaměstnanosti, stanovuje za nelegální práci závislou práci konanou mimo základní pracovněprávní vztah. Při uplatnění právní domněnky by však docházelo k absurdní situaci, kdy pro platformy by byl výkon práce mimo pracovněprávní vztah na základě právní domněnky považován za závislou práci, a tedy legalizován, zatímco jiné subjekty by za něj byly trestány.

MPSV tedy nově navrhuje výkon práce mající znaky závislé práce mimo pracovněprávní vztah posuzovat jako práci nehlášenou, za kterou bude hrozit pokuta ve výši až tři miliony korun (tedy nižší než nyní, kdy maximální pokuta za výkon nelegální práce činí deset milionů korun). Nelegální prací bude nadále nelegální práce cizinců a práce vykonávaná nezletilými v rozporu s § 34 a § 35 OZ – bez ukončené školní docházky, u mladších 15 let mimo období letních prázdnin apod.

Co do přestupkové odpovědnosti přichází návrh s novým § 141c, který zavádí nevyvratitelnou právní domněnku pracovního poměru v případě zjištění nehlášené práce a v případě, že zaměstnavatel neprokáže, že s osobou, které nehlášenou práci umožnil, uzavřel písemně pracovněprávní vztah.[34] Pokud se však jedná o platformu, pak se postupuje v souladu s domněnkou podle ZOPP.

Závěr

Návrh ZOPP představuje jednu ze zásadnějších regulací pracovního trhu posledních let. Návrh přináší podstatné posílení ochrany a práv platformových pracovníků, když zavádí nové instituty – právní domněnku pracovněprávního vztahu, regulaci algoritmického řízení, včetně lidského dohledu, lidského přezkumu a informačních povinností. Součástí je i redefinice závislé práce v zákoníku práce, změny v oblasti BOZP a nelegálního zaměstnání, které mají obecný dosah a dopadají na všechny zaměstnavatele, nikoli jen na platformy. Zákon má nabýt účinnosti 1. prosince 2026, s výjimkou evidenčních povinností, které nabydou účinnosti 1. ledna 2027. Zákon je však nyní na samém začátku legislativního procesu a jeho finální podoba se ještě může lišit. Zároveň bude v aplikační praxi velmi záležet na metodice k zákonu, jejíž vytvoření zákon ukládá MPSV,[35] a která bude poskytovat správním orgánům výkladová pravidla tak, aby byla ustanovení zákona interpretována shodně a vznikla ustálená správní praxe v této oblasti.