Žalobkyně (pronajímatelka) a žalovaná (nájemkyně) si v nájemní smlouvě na prostory sloužící k podnikání dohodly, že nájemkyně může vypovědět nájem před uplynutím sjednané doby nájmu – kromě výpovědních důvodů formulovaných v § 2308 občanského zákoníku – také tehdy, bude-li lékárna umístěná v prostorách, které byly předmětem nájemní smlouvy, vykazovat zápornou EBITDU. Žalovaná nájemní smlouvu vypověděla a tento důvod uvedla. Pro samotnou výpověď (její náležitosti, doručení, přezkum oprávněnosti atd.) si strany neujednaly práva a povinnosti odchylně od zákona.
Žalobkyně s výpovědí nesouhlasila, podala proti ní námitky, v nichž uvedla, že předmětný výpovědní důvod byl v nájemní smlouvě ujednán neurčitě, nesrozumitelně a tedy nicotně a navíc ani nebyl skutkově doložen a prostory odmítla převzít.
Spor se dostal až k Nejvyššímu soudu, který konstatoval, že ačkoli výpovědní důvod je nutné ve výpovědi náležitě skutkově konkretizovat, žádné ustanovení o skončení nájmu prostoru sloužícího k podnikání výpovědí nestanoví, a ani ze smyslu a účelu právní úpravy nevyplývá, že by podmínkou oprávněnosti, případně důvodem neplatnosti či dokonce zdánlivosti výpovědi z nájmu bylo (ne)prokázání naplnění výpovědního důvodu vypovídané straně současně s výpovědí.
Aby byla výpověď oprávněná, musí uplatněný výpovědní důvod odpovídat zákonu nebo dohodě stran a musí být naplněn, nicméně výpověď je oprávněná i v takovém případě, že naplněnost uplatněného výpovědního důvodu vypovídající strana prokáže až v řízení o přezkumu oprávněnosti výpovědi, což se stalo v posuzovaném případě.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání žalobkyně zamítl.
Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2022, sp. zn. 26 Cdo 3329/2021
Diskuze k článku ()