Lze získat emaily jako důkaz nevěry?

Při podezření na nevěru si někteří lidé mohou přát získat přístup k emailům, zprávám nebo jiným osobním dokumentům svého partnera s cílem zjistit pravdu. Konečně jak jinak soudu prokázat příčinu rozvratu manželství? V těchto chvílích je důležité si uvědomit, že takové jednání má právní omezení a může mít vážné důsledky.

Česká právní úprava vychází z článku 13 Listiny základních práv a svobod (dále jen „LZPS“), který stanoví, že “nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů”, což zahrnuje i moderní formy komunikace, jako jsou emaily, SMS zprávy nebo další elektronické zprávy. Toto právo chrání jak osobní, tak pracovní korespondenci, a výjimky jsou povoleny pouze ve velmi omezených případech, stanovených zákonem.

Na tuto ochranu navazuje i § 86 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), který výslovně zakazuje zasahovat do soukromí jiného člověka bez zákonného důvodu. OZ uvádí, že bez svolení nelze sledovat soukromý život osoby, pořizovat o tom záznamy, nebo takové záznamy využívat či šířit. Stejně tak jsou chráněny i písemnosti osobní povahy, což zahrnuje jak fyzické dokumenty, tak digitální komunikaci, včetně emailů. Pokud by partner získal přístup k emailové korespondenci svého manžela či manželky, ať už za účelem ověření nevěry nebo z jiných důvodů, bylo by takové jednání v rozporu se zákonem a mohlo by být právně postižitelné.

Tento zákaz je upraven i v trestním zákoníku. Ustanovení § 182 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „TZ“) stanoví, že kdo úmyslně poruší tajemství jakékoliv zprávy, ať už datové, textové, hlasové, zvukové nebo obrazové, zasílané prostřednictvím sítě elektronických komunikací, může být potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. To znamená, že pokud někdo neoprávněně získá a přečte emaily svého partnera, může čelit trestnímu stíhání. Kromě toho stejný trest hrozí i tomu, kdo takové informace dále šíří nebo je využije k vlastnímu prospěchu.

Další důležitou otázkou je využití takto získaných důkazů v případném rozvodovém nebo jiném soudním řízení. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 3717/2008, ze dne 23. 6. 2010, rozhodl, že „hranice nepřípustnosti důkazu v civilním řízení začínají tam, kdy by mělo v souvislosti s provedením důkazu dojít k porušení ústavního práva fyzické osoby na její soukromí.“ To znamená, že i kdyby někdo získal emailovou korespondenci a domníval se, že mu pomůže při rozvodu nebo při jiném sporu, soud by ji odmítl jako nepřípustný důkaz, pokud byla získána protiprávním způsobem. Jinak tomu je například v situaci, kdy ji druhá strana dobrovolně sdílí nebo jinak zpřístupní.

Součástí ochrany soukromí a listovního tajemství představuje i § 88 OZ, který se zaměřuje na podmínky, za kterých lze pořídit záznamy bez svolení dotčených osob. Podle tohoto ustanovení není třeba souhlas, pokud je podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořízen k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob. Tato norma má podstatný význam zejména v otázce přípustnosti důkazů, které mohou být pořízeny bez souhlasu dotčeného subjektu. Nicméně je důležité zdůraznit, že se tato výjimka nevztahuje na písemnosti osobní povahy.[1]

Získání emailové korespondence mezi manželem a milencem či milenkou je v českém právním systému chráněno zákony, které zajišťují ochranu soukromí a listovního tajemství. Článek 13 LZPS, § 86 OZ a § 182 TZ jasně stanovují, že neoprávněný zásah do soukromé komunikace je nezákonný a může vést k trestním i občanskoprávním důsledkům. Podle § 88 OZ je ovšem možné pořízení záznamů bez svolení za účelem výkonu nebo ochrany jiných práv, což může vést k alternativním formám důkazů o nevěře partnera.