K předpokladům povolení nezbytné cesty

Okresní soud v Semilech a následně Krajský soud v Hradci Králové vyhověly žalobě na zřízení nezbytné cesty formou pozemkové služebnosti stezky a cesty motorovými vozidly, a to i přesto, že nemovitá věc žalobkyně byla s veřejnou cestou spojena pěšinou vedoucí na pozemku žalobkyně.

Žalovaní podali dovolání k Nejvyššímu soudu, ve kterém formulovali mj. následující otázky:

• zda lze omezovat základní právo vlastníka sousední nemovitosti pro lepší spojení (přístup) na pozemek z veřejné komunikace; a
• zda mohou být osobní poměry žalobce (vlastníka nemovité věci) důvodem pro zřízení služebnosti stezky nebo služebnosti cesty motorovými vozidly k nemovité věci (pozemku souseda), a to ve prospěch žalobce a každého dalšího vlastníka nemovité věci.

Ve vztahu k první z výše uvedených otázek Nejvyšší soud připomněl, že zákonnou podmínkou povolení nezbytné cesty není neexistence jakéhokoliv spojení nemovité věci s veřejnou cestou, ale pouze spojení dostatečného pro řádné hospodaření na nemovité věci.

Posuzování, zda je existující spojení v tomto smyslu dostatečné, nebo žaloba míří pouze na dosažení pohodlnějšího spojení, je pak na úvaze soudu. V řešeném případě přitom existující pěšinu, kterou pro komplikovaný terén ani nebylo možné upravit na cestu pro motorová vozidla, soudy i na základě místního šetření jako dostatečnou neshledaly. Pěšina totiž neumožňovala ani základní obhospodařování nemovité věci žalobkyně (osobní přepravu nebo dovážení nákupů a topiva).

S parametry pěšiny pak souvisí i řešení druhé z výše uvedených otázek Nejvyšším soudem. Ten připomněl, že ve své praxi již dříve dospěl k závěru, že osobní poměry žadatele o povolení nezbytné cesty je potřeba hodnotit se zřetelem k objektivně existujícím okolnostem v jednotlivém případě. Společnost totiž netvoří jen lidé průměrného věku a zdravotního stavu, ale také senioři, lidé zdravotně postižení nebo rodiny s malými dětmi.

V posuzovaném případě pak žalobkyně byla právě osobou důchodového věku s částečně omezenou mobilitou, pro niž dle názoru soudů existující pěšina vedená komplikovaným terénem v žádném případě nemohla představovat dostatečné spojení s veřejnou cestou.

Vzhledem ke skutečnosti, že se krajský soud ve výše uvedených otázkách neodchýlil od dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a při rozhodování o žalobě ani jinak nepochybil, Nejvyšší soud dovolání žalovaných jako nepřípustné odmítl.

---

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2021, sp. zn. 22 Cdo 752/2021-488.