Články s tagem: správní delikt

Zákonem o kybernetické bezpečnosti Česká republika transponuje směrnici NIS2 a zároveň ruší dosavadní zákon č. 181/2014 Sb. o kybernetické bezpečnosti. Nejde tedy jen o dílčí novelu zákona, ale o plnohodnotnou rekodifikaci oblasti kybernetické bezpečnosti.

V rámci své relativně dlouholeté praxe v rozkladových komisích ústředních správních orgánů jsem se opakovaně setkal s námitkami účastníků řízení k celkové délce správního řízení ve vztahu k ukládané sankci.

Na počátku února 2022 nabývá účinnosti novela[1], která zavádí celou řadu novinek v právní úpravě přestupků.

Zapomněli jste oznámit ERÚ změny podmínek pro udělení licence nebo jste v důsledku reklamace částí výrobny snížili instalovaný výkon, avšak zdráhali jste se požádat o změnu licence? V takovém případě Vám hrozí pokuta za správní delikt až do výše 15 000 000 Kč, byť reálně se její výše pohybuje v řádech desítek tisíc korun českých.

Jedním z vůbec nejzávažnějších správních deliktů, ze kterého může být zaměstnavatel v reakci na kontrolu inspektorátu práce obviněn, je nelegální zaměstnávání. Za tento správní delikt lze dle § 140 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako ,,ZoZ”) uložit korporaci pokutu až do výše 10.000.000,- Kč, nejméně však ve výši 50.000,- Kč, přičemž za nelegální zaměstnávání bylo v roce 2017 zaměstnavatelům uloženo celkem 440 pokut v celkové výši téměř 86 milionů korun.[1]

V úterý 16. května letošního roku rozhodl Ústavní soud nálezem sp. zn. Pl. ÚS 15/16 o návrhu Krajského soudu v Ostravě na zrušení § 10 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „o silničním provozu“), ve znění zákona č. 297/2011 Sb., a na vyslovení protiústavnosti[1] § 125f odst. 1 tamtéž, ve znění účinném do 30. 6. 2017, tak, že návrh zamítl.[2]

Zákon o silničním provozu[1] výslovně neupravoval lhůty pro zánik odpovědnosti za správní delikt[2] provozovatele vozidla od doby, kdy byl tento institut s účinností ode dne 19. 1. 2013 zaveden.[3] Toto opomenutí zákonodárce bylo napraveno až novelou (zákon č. 230/2014 Sb.) účinnou od 7. 11. 2014.

Od 1. 7. 2017 se pojem „přestupek“ nově používá nejenom pro správní delikty fyzických osob, ale také pro správní delikty osob právnických a podnikajících osob fyzických. To je jedna z hlavních změn, kterou přináší dva zákony nahrazující dosavadní zákon o přestupcích z roku 1990. Cílem této změny má být především sjednocení právní úpravy správněprávní odpovědnosti.

Zveřejnit účetní závěrku je třeba ve sbírce listin, jinak se podle zákona o účetnictví dopustíte správního deliktu.

V současnosti není sporu o tom, zda odpovědnost za správní delikt provozovatele vozidla zanikla, jestliže k jeho spáchání došlo více než rok před novelizací zákona o silničním provozu (7. 11. 2014). Správní soudy nicméně rozdílně posuzují okamžik zániku odpovědnosti za správní delikt provozovatele vozidla, který byl spáchán méně než rok před novelizací zákona o silničním provozu (7. 11. 2014).

Dne 3. srpna 2016 se publikace dočkaly dva zbrusu nové přestupkové zákony. Zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, společně se zákonem č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, nahrazují dosavadní úpravu.

Druhá část příspěvku Pavla Švásty se věnuje především zásadě individualizace sankce v kontextu majetkových poměrů sankciovaného subjektu a jeho prospěchu z protiprávního jednání, dále také vztahu zásady individualizace sankce, zásady legitimního očekávání a zásady rovnosti.

Pokuta představuje jeden z nejčastějších trestů ukládaných v oblasti trestního práva správního. Vyměření výše pokuty je ovládáno celou řadou zásad, které lze rozdělit do dvou skupin; v prvním případě se jedná o obecné zásady činnosti správního orgánu, upravené v hlavě druhé zákona č. 500/20004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „SŘ“)[1], v druhém případě pak o zásady trestního práva správního, které se odvozují od obecných zásad platných i v trestním právu. Tyto zásady přitom neexistují a ani nemohou existovat ve vzájemné symbióze; každá z těchto zásad sleduje určitý cíl, chrání určitou hodnotu, a proto střet různých zásad ovládajících správní řízení nebo vyměřování výše sankce není ničím neobvyklým. Jednou z klasických ukázek takového střetu je problematika střetu zásady individualizace sankce na straně jedné a zásady legitimního očekávání a zásady rovnosti na straně druhé.

Nový přestupkový zákon (zákon č. 250/2016 Sb.) zavádí s účinností od 01.07.2017 jednotnou právní úpravu základů správněprávní odpovědnosti fyzických osob, právnických osob a podnikajících fyzických osob včetně právní úpravy řízení k uplatnění této odpovědnosti.

Téma dnešního příspěvku je v podstatě novinkou, bude však znamenat poměrně zásadní zlom v oblasti veřejného práva, konkrétně přestupkového. V současné době je totiž v Senátui projednáván nový zákon o přestupcích, který by měl nahradit současnou nevyhovující právní úpravu, jež přetrvává od roku 1990.

Ačkoliv evropská směrnice, která byla prostřednictvím tohoto paragrafu transponována do českého právního řádu, směřuje proti zaměstnávání neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí a proti nedovolenému přistěhovalectví, český zákonodárce ustanovení § 136 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZOZ“), vztáhl na všechny zaměstnance bez rozdílu (prý za účelem lepšího postihování nelegální práce).