Články s tagem: smluvní pokuta

V tomto článku bychom se zaměřili na nová pravidla moderace smluvní pokuty ve světle významného rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu.

Smluvní pokuta je jedním z nejúčinnějších způsobů, jak dlužníka motivovat ke splnění smluvní povinnosti. Jaké jsou její limity?

Smluvní pokuta je častým smluvním mechanismem postihujícím porušení sjednané povinnosti jednou ze smluvních stran. Jelikož však vůle stran nemůže být při sjednávání a uplatňování smluvní pokuty bezbřehá, obsahuje občanský zákoník řadu korekčních mechanismů; jedním z nich je tzv. moderace smluvní pokuty.

Nejvyšší soud zásadně mění dosavadní pojetí moderace smluvní pokuty

Uzavíráte spotřebitelské smlouvy jako na běžícím pásu? Rádi byste se pojistili před jejich možným porušením? Řešením pro vás může být použití smluvních pokut. Jak fungují a co musí splňovat, se dozvíte v dnešním článku.

Smluvní pokuta bývá sjednávána pro případ porušení smluvené povinnosti.

Rezervační smlouva, rezervační poplatek, smluvní pokuta, součinnost, změna názoru zájemce, hořké jednání, soud. To vše jsou evergreeny zvláště na horkém trhu s nemovitostmi. Ukažme si, že i judikatura kvete jako ve skleníku.

Dne 18. 3. 2020 schválil Senát České republiky rozsáhlou novelu zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „Občanský zákoník“), jejíž předpokládaná účinnost je k 1. 7. 2020, která nově zruší stávající podobu předkupního práva spoluvlastníků nemovitosti k podílu na této nemovitosti a výrazným způsobem změní některé zaběhlé instituty v úpravě společenství vlastníků jednotek (dále jen jako „SVJ“). Dále pak zavádí možnost smluvní pokuty u nájmu bytu a nájmu domu.

Cílem tohoto článku je nabídnout podnikatelům a firmám stručný přehled právních institutů, které mohou v souvislosti s úskalími vzniklými v souvislosti s pandemií koronaviru COVID-19 při svém podnikání využít, a tím zajistit co nejefektivnější boj s virem po „podnikatelsku“. Přečtěte si více o tom, jak bránit podnikání v oblastech závazkových vztahů, náhrady škod kvůli omezení ze strany státu a pracovně-právní problematiky.

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „Obč. zák.“), zakotvil v ust. § 2239 zákaz ujednání ukládajícího nájemci povinnost zaplatit pronajímateli smluvní pokutu a rovněž povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená. Zákaz sjednání smluvní pokuty se dle nejnovější judikatury Nejvyššího soudu České republiky vztahuje i na sjednání smluvních úroků z prodlení.[1]

O změně smluvní pokuty plynoucí ze smlouvy uzavřené na předmět plnění veřejné zakázky je nutno uvažovat jako o podstatné změně smlouvy ve smyslu zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek[1]. Je však ale také potřeba blíže specifikovat, co vše je nutno považovat za změnu smluvní pokuty, resp. změnu smlouvy, ve smyslu uvedeného zákona.

Vymáhání smluvní pokuty v sobě v závislosti na její výši neslo za starého občanského zákoníku riziko, že ji soud v občanskoprávních vztazích shledá neplatnou pro rozpor s dobrými mravy nebo v obchodněprávních vztazích sníží (moderuje).

Činnost realitních zprostředkovatelů je pro realitní trh typická a pro mnohé jeho účastníky nepostradatelná. Vzhledem k rozsáhlé a poměrně konstantní judikatuře, která se zprostředkování realitních transakcí věnuje, by se dalo předpokládat, že jsou si realitní zprostředkovatelé vědomi všech právních aspektů své činnosti. Praxe však ukazuje, že tomu tak vždy není.

Smluvní pokuta bývá tradičním a v praxi často využívaným sankčním mechanismem. Ač se v případě tohoto institutu po rekodifikaci soukromého práva v terminologické rovině nadále nejedná o zajišťovací, nýbrž o utvrzovací institut, jeho smysl zůstává stejný, a sice pod hrozbou vzniku další povinnosti motivovat dlužníka k řádnému a včasnému plnění svého závazku. Shoda nicméně nepanovala v otázce, zda musí být smluvní ujednání o smluvní pokutě formulováno výslovně (tj. s odkazem na to, že se jedná o smluvní pokutu), či zda je možno smluvní pokutu sjednat i jiným způsobem (např. v rámci ujednání o ceně).

Ve svém předchozím článku jsem se pokusil vyjádřit svůj názor k možnostem moderace výše smluvní pokuty dle § 2051 občanského zákoníku a jejímu vztahu k uznání ujednání o smluvní pokutě za neplatné pro rozpor s dobrými mravy – vyjádřil jsem tak své přesvědčení o tom, že ujednání o smluvní pokutě nelze považovat za (absolutně) neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 občanského zákoníku na základě výše této smluvní pokuty. Okrajově (i když nepřímo) jsem se ovšem dotkl i specifického okruhu případů, kdy by bylo užití § 580 na místě.

Následující článek se zabývá některými právními účinky prodlení. Do něj se může dostat jak dlužník, tak i věřitel. Dlužník v tom případě, že svůj dluh řádně a včas neplní a zároveň tomu tak není v důsledku prodlení věřitele. Po dlužníkovi, který nesplnil řádně svůj závazek, pak může věřitel vymáhat splnění dluhu či odstoupit od smlouvy za smluvních či zákonných podmínek (§ 1977, § 1978 zák. č. 89/2012, občanského zákoníku, dále jen „OZ“).

„Nový“ občanský zákoník svým § 2051[1] rozšířil možnost moderace smluvní pokuty z obchodních závazkových vztahů na všechny závazkové vztahy, tj. zejména i na spotřebitelské smlouvy.

Pokračování příspěvku JUDr. Filipa Melzera, Ph.D., LL.M., k aktuálním otázkám náhrady škody, které vyvstávají z nové civilní legislativy.

Smluvní pokuta se řadí mezi právní instituty, jimiž lze zajistit plnění závazku. Má sankční charakter, neboť subjekty, které poruší smluvní povinnost, stíhá nepříznivým následkem v podobě vzniku další povinnosti zaplatit. V posledním období vyvstala do popředí otázka smluvní pokuty sjednané ve spotřebitelských smlouvách.