Pracovní právo

Pro dlouhodobé vrcholné zaměstnance státní správy může být zajímavé rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1054/2015, které se vyjadřuje k povaze pracovních poměrů vzniklých před rokem 2008 jmenováním do vedoucí pozice organizační složky státu či příspěvkové organizace, jejich organizačního útvaru nebo organizačního útvaru státního fondu, státního podniku nebo Policie České republiky (tj. pracovníků dle § 33 odst. 3 zákoníku práce).

Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 476/2015 věnoval otázce platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru daného zaměstnanci z důvodu neomluvené absence v práci. Mimo jiné v odůvodnění svého rozhodnutí upozornil na změnu zákoníku práce, účinnou od 1. 1. 2012, která zásadně ovlivnila v této věci dosavadní judikaturu. Do 31. 12. 2011 totiž jednání zaměstnavatele, který sám shledal absenci zaměstnance v práci jako neomluvenou, tj. bez předchozího souhlasu odborové organizace, mělo neblahé důsledky na platnost okamžitého zrušení daného zaměstnanci z tohoto důvodu.

Ústavní soud zpochybnil ustálenou judikaturu zakazující souběh funkce statutárního orgánu a pracovněprávního vztahu.

Nejvyšší soud ČR se v lednu letošního roku v rozhodnutí 21 Cdo 4902/2014 zabýval opravdu choulostivým tématem – je možno se zaměstnancem ukončit pracovní poměr okamžitým zrušením, pokud tento zaměstnanec naváže milostný poměr, se kterým zaměstnavatel nesouhlasí? A co když milencem je vedoucí obchodního partnera, na kterém de facto zaměstnavatelovo podnikání stojí? Nedopouští se tímto zamilovaný zaměstnanec porušení zásady loajality a dobrých mravů vůči zaměstnavateli?

Ústavní soud vydal dne 16. 2. 2016 nález IV. ÚS 3122/2015, v němž vyslovil názor, že při stanovení výše odškodnění za bolest a ztížení společenského uplatnění v důsledku pracovního úrazu mají soudy rozhodovat o navýšení tak, aby výsledná částka odškodnění co nejvíce odpovídala okolnostem konkrétní věci a skutečným následkům, které poškozený utrpěl v důsledku pracovního úrazu.

Nejvyšší soud ČR vyslovil v rozsudku ze dne 16. 11. 2015 ve věci sp. zn. 21 Cdo 1494/2014 velice zajímavý názor týkající se pohnutky zaměstnavatele při výpovědi z organizačních důvodů ve smyslu § 52 písm. c) zákoníku práce – samotné jednání zaměstnavatele, které od počátku sledovalo cíl „odchod zaměstnance“ nelze považovat za rozporné s dobrými mravy.

Dne 10. září 2015 rozhodl Soudní dvůr EU ve věci C-266/14 o předběžné otázce týkající se výkladu pojmu „pracovní doba“ podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES, o některých aspektech úpravy pracovní doby („Směrnice“).

Nálezem sp. zn. Pl. ÚS 55/13 dne 12. května 2015 Ústavní soud potvrdil ústavnost délky rozhodného období pro posuzování vzniku nároku na podporu v nezaměstnanosti.

Nejvyšší soud se vyjádřil k otázce šikanózního způsobu výkonu práva zaměstnavatele přidělovat zaměstnanci práci

Jak se zjišťuje průměrný výdělek zaměstnance, který vykonává podnikatelskou činnost, pro potřeby náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti?

V soudním procesu mezi Gülay Bollacke a K + K Klaas & Kock B.V. & Co. KG vyvstala otázka, zda je možné požadovat proplacení nevyčerpané dovolené i po smrti zaměstnance, i když zaměstnanec o čerpání dovolené za svého života nepožádal.

Právní vztah založený tím, že zaměstnavatel poskytl zaměstnanci peněžní částku k zaplacení pokuty, která byla zaměstnanci uložena příslušným orgánem za přestupek, není vztahem pracovněprávním, a to ani v případě, že se zaměstnanec přestupku dopustil při plnění svých pracovních úkolů.

Hovory fyzických osob, ke kterým dochází při výkonu povolání, při obchodní či jiné veřejné činnosti, zpravidla nemají charakter projevů osobní povahy a důkaz tajným zvukovým záznamem takových hovorů proto není v občanském soudním řízení nepřípustný. Komentář k nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. II. ÚS 1774/14

Rozsudkem sp. zn. 4 Ads 109/2013 se Nejvyšší správní soud zastal ženy, která byla vyřazena z evidence Úřadu práce z důvodu maření součinnosti s úřadem práce. Toho se měla dotyčná dopustit tím, že přibližně 10 min před dohodnutou schůzkou volal na úřad její známý, že nemůže nastartovat auto a chce "přeobjednat" na další den...

Pokud zaměstnankyně výslovně projevila vůli tím, že odmítla podepsat dohodu o skončení pracovního poměru z důvodu svého nesouhlasu s (ne)uvedeným důvodem skončení, nelze dovodit konkludentní uzavření dohody tím, že zaměstnankyně odevzdala pracovní pomůcky, opustila služební byt a neprotestovala proti obsahu potvrzení o zaměstnání.

Pro závěr, zda povolení kratší pracovní doby nebo jiné vhodné úpravy stanovené týdenní pracovní doby brání vážné provozní důvody na straně zaměstnavatele, je především rozhodující vyhodnocení, jaký (jak významný) by představovala zásah do provozu zaměstnavatele skutečnost, že by zaměstnankyni byla povolena požadovaná kratší pracovní doba nebo jiná vhodná úprava pracovní doby. Komentář k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1821/2013

Tvrdí-li zaměstnavatel, že zaměstnanec (žalobce), pro něj práci nevykonal, nemá ohledně tohoto tvrzení důkazní povinnost, ale nese břemeno tvrzení, že podle jím vedené evidence odpracované doby zaměstnanec v době, kdy měl podle svého tvrzení vykonat práci, nepracoval, a má povinnost označit k tomuto tvrzení důkazy ... Komentář k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10.6.2014, sp. zn. 21 Cdo 1001/2013

Za průtahy v řízení v 90. letech náleží vyšší odškodné, nepřímo to vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4227/12, který se zabývá postupem stanovení výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu v případě 20 let trvajícího vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů.

Smyslem a účelem cestovních náhrad není ohodnocení zaměstnance za vykonanou práci a cestovní náhrady podle své povahy nenahrazují odměnu za práci, nýbrž slouží výhradně k náhradě nákladů spojených s pracovním výkonem, které zaměstnanec vynaložil proto, že byl zaměstnavatelem vyslán na cestu k výkonu práce do jiného místa, než je jeho pravidelné pracoviště. Komentář k rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3774/2013

Okolnost, že fyzická osoba je statutárním orgánem obchodní společnosti, sama o sobě nebrání tomu, aby navázala s touto společností pracovní poměr. Komentář k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3910/2012

Osobní příplatek může být součástí platu. Jeho režim vyplývá z ustanovení § 131 zákoníku práce, které je též opatřeno tímto názvem. Komentář k Rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1752/2013

Problematika zvlášť hrubého porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k práci vykonávané zaměstnancem patří k bestsellerům judikatorní tvorby příslušného senátu dovolacího soudu. Komentář k Rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1496/2013

Institut nadbytečnosti zaměstnance obsahuje zajímavou a citlivou komplikaci, která zdaleka nemá jen pracovněprávní parametry, nýbrž spíše aspekty sociální, ekonomické, technické, psychologické atd. Komentář k rozsudku Nejvyššíhou soudu ČR ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1138/2013

Mezi způsobem doručení procesního úkonu (soudní písemnosti) a hmotné právního úkonu (jednání) byl ještě do 31. 12. 2013 podstatný rozdíl. Komentář k rozhodnutí Ústavního soudu - Nález ze dne 1. 10. 2013, sp. zn. I. ÚS 2474/13