Souběh funkcí ředitele a jednatele společnosti

Komentář k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3910/2012

Ať se v uplynulé době i nyní vyvíjela úprava souběhu vedoucích funkcí obchodních společností (obchodních korporací) založených na pracovněprávní bázi (např. ředitel podniku, generální manažer apod.) a na bázi obchodněprávní („podnikatelskoprávní“ – typicky jednatel, předseda představenstva akciové společnosti), nikdy fakticky nepřestala zatěžovat v mnoha případech společenskou praxi dichotomie, která plyne z nízké úrovně přijatelnosti práva.

Přijatelností práva rozumíme míru identifikace společnosti, jednotlivých subjektů i jejich všemožných společenství (korporací, volných sdružení, politických stran, spolků atd.) s právem, jaké je, jaké je zamýšleno a jaké by podle názoru společnosti být mělo. Nízká úroveň přijatelnosti práva sama o sobě neznamená, že právo je špatné (byť je značně významným symptomem, který by měl přinejmenším vyvolávat potřebu v případě takového zjištění provést pečlivou revizi té partie právní, jíž se pochybnost dotýká), nýbrž že je nekomfortní. Přijatelnost práva je fenomén relativní (nikdy neexistuje v jakémsi čistém, laboratorním stavu – zakáže-li např. zákonodárce řízení silných jednostopých motorových vozidel osobám mladším 21 let, stane se určitá partie práva přijatelnější pro drtivou většinu společnosti, zato nepochybně méně přijatelnou pro neformální společenskou skupinu tvořenou zejména mladými muži do uvedené věkové hranice; stanovil-li by zákonodárce roční absolutní daňové prázdniny týkající se všech daní a všech daňových subjektů, stalo by se sice daňové právo přinejmenším po tu dobu všeobecně přijatelným, nicméně stát by zřejmě musel rezignovat na celou řadu svých funkcí, takže by se nepřijatelnost musela brzy projevit v jiných partiích práva).

Dlouhodobá snaha po řešení problému dublování funkce ředitele a jednatele společnosti s ručením omezeným přinesla v minulých měsících a letech jisté uklidnění velmi rozjitřené situace, nemohla však dospět k jednoznačně pozitivnímu výsledku, neboť řešení se nedotýkalo pravé podstaty věci. Právo totiž v tomto ohledu podle našeho názoru dále trpí důsledky porušení principu přiměřenosti právní regulace, neboť usiluje komplikovaným způsobem o sociálně inženýrskou regulaci určité specifické stránky podnikání. Domníváme se, že jde o uměle vyvolaný problém, který by nečinil potíže v praxi, kdyby do ní nebyl účelově (zároveň však bezúčelně) oktrojován. Každý dobrý judikát v tomto směru není ve skutečnosti ničím jiným než snahou najít řešení syntetického konfliktu zavlečeného do praxe legislativou.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde