Ostatní

Příspěvek diskutuje povahu informačního soukromí jakožto formy soukromí, která je svým postavením blízká problematice ochrany osobních údajů. Čtenáři je nejprve představeno soukromí jako jedna ze složek všeobecného osobnostního práva a následně je seznámen s různými náhledy na klasifikaci a vymezení tohoto fenoménu.

Elektrické koloběžky, lidově elektrokoloběžky, představují moderní dopravní prostředek [1] těšící se stále rostoucí oblibě. Společnosti v obcích po celém světě započaly v průběhu minulého roku na tuto situaci reagovat zařazením elektrokoloběžek mezi prostředky sdílené dopravy, čímž elektrokoloběžky, vedle již oblíbených jízdních kol či elektrokol [2], především ulehčují ovzduší, a snižují finanční i energetické výdaje osob, které překonávají kratší vzdálenosti v rámci obcí. [3]

Městský soud v Praze v pátek 13. listopadu 2020 zrušil část mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví, kterým byla všem osobám uložena povinnost pohybovat se na veřejnosti, zejména pak v uzavřených prostorách, s ochrannými prostředky dýchacích cest; jednoduše řečeno opatření, z nějž vyplývala povinnost nošení roušek.

Rostoucí význam informačních technologií se mimo jiné projevuje i potřebou průběžně upravovat dílčí charakteristiky mechanismu právní regulace. Cílem takových úprav je zajištění stabilní efektivity práva. V tomto textu je proveden rozbor dvou relativně nových regulatorních metod, které se postupně prosazují v právu informačních technologií.

Soudcovská unie si zvolila nového předsedu, JUDr. Libora Vávru, který se tak této funkce znovu ujímá po více než 20 letech. Jak říká, od té doby se změnily minimálně dvě věci. Co vše tedy prošlo proměnou času, jaké jsou jeho vize a jak si stojí česká justice? Jsou dnešní soudci připraveni na mediální tlak a co znamenají tzv. generační zuby?

Autor se již tématu České advokátní komory (dále „Komora“ nebo „ČAK“) věnoval ve svém předchozím článku, kdy pojednával o vzniku Komory v té podobě, ve které existuje dnes. V tomto článku budou popsány základní charakteristické znaky, které mají profesní komory, tak jak je definoval Ústavní soud.

Ohledně tzv. nepodmíněného příjmu, jeho ekonomickém modelování, výhodách a nevýhodách, se na internetu nachází nespočet informací. Prvním průkopníkem myšlenky nepodmíněného příjmu byl Thomas Moore (1478–1535) ve své knize Utopie, přičemž společnost prochází tak dynamickým vývojem, že to co se před 500 lety jevilo jako utopický konstrukt, lze v rámci soudobé společnosti shledat jako věc akceptovatelnou a právně realizovatelnou.

Civilní soudní řízení je zahájeno dnem, kdy soudu dojde návrh na jeho zahájení (§ 82 odst. 1 o. s. ř.). Toto pravidlo má několik konsekvencí. Jednou z nich je povinnost soudu vypořádat se zákonem stanoveným způsobem s každým takovým návrhem, byť je sebevíce absurdní. Civilní soudy se tedy musí zabývat všemi žalobami, které jim napadnou.

Společenská situace vzniklá v důsledku epidemie nemoci Covid-19 na jaře 2020 si vyžadovala mimořádné reakce veřejné moci, včetně mimořádně rychlých reakcí legislativních. Již tehdy však názorová platforma Rozumné právo upozornila, že i ve stavu legislativní nouze je nezbytné, aby členové Parlamentu i veřejnost měli na seznámení se s návrhy zákonů alespoň minimální čas nutný k tomu, aby předkládané legislativní předlohy prostudovali, posoudili, a mohli jim případně kvalifikovaně oponovat.

Koronavirová epidemie a s ní související opatření, která by měla sloužit ke zpomalení šíření nákazy, s sebou vedle zdravotních dopadů nese pro velkou část společnosti také dopady ekonomické. V návaznosti na aktuální stav jsou proto v posledních dnech projednávána a schvalována mnohá opatření, která by měla alespoň částečně zmírnit ekonomické dopady na společnost.

Advokátka, spisovatelka, vysokoškolská učitelka, moderátorka, komentátorka veřejného dění, bývalá ministryně spravedlnosti - to je jen hrstka z přívlastků JUDr. Daniely Kovářové, která se s námi v následujícím rozhovoru podělí nejen o to, co je jí při psaní inspirací, ale také například o to, jaká její role byla nejtěžší nebo co jí přineslo členství v Mense ČR.

Použití podobizen politiků a jiných prominentů veřejného prostoru v reklamě představuje jednu z otevřených otázek (nejen) soutěžního a reklamního práva. S tím, jak do reklamy stále více a více prorůstají nekomerční sdělení (sociálně-kritická vyjádření, politická karikatura), přesouvá se diskuse na úroveň ochrany svobody (komerčního) projevu.

Lékárníci mají v řetězci osob poskytujících zdravotní péči neodmyslitelné postavení. Je jim svěřena velká škála pravomocí, ale také povinností, kterých v poslední době přibývá. S rostoucím počtem povinností souvisí také zvyšující se riziko vzniku odpovědnosti za případná pochybení.

Interrupce, které jsou v rozporu se svoji podstatou často označovány jako umělá přerušení těhotenství, byly vždy významným etickým a právním problémem. Bez ohledu na existenci více vzájemně vyhrocených přístupů můžeme nicméně v rámci historického vývoje pozorovat spíše tendence k jejich postupné liberalizaci.

Cílem tohoto textu je upozornit na konflikty mezi etickými standardy právní praxe a etickými standardy akademické činnosti, k nimž dochází (či může docházet) v případech, kdy je právní praxe propojována s právní teorií v téže osobě – osobě praktikujícího právního teoretika. Článek popisuje typické příklady těchto konfliktů, zkoumá ekonomické důvody, z nichž k nim dochází, a mapuje četnost případů a organizační formy, v nichž k propojení právní teorie s právní praxí v České republice dochází.

Použití podobizen politiků a jiných prominentů veřejného prostoru v reklamě představuje jednu z otevřených otázek (nejen) soutěžního a reklamního práva. S tím, jak do reklamy stále více a více prorůstají nekomerční sdělení (sociálně-kritická vyjádření, politická karikatura), přesouvá se diskuse na úroveň ochrany svobody (komerčního) projevu.

Mnohým čtenářům se po zhlédnutí názvu tohoto článku vybaví nejmenovaná populární televizní show, nabízející různé druhy setkání odloučených lidí po mnoha letech, a to před zraky diváků ve studiu i u televizních přijímačů. Jak bude popsáno níže, v českém právním systému však „podobná služba“ existuje a poskytuje ji Ministerstvo vnitra, byť bez televizní publicity.

České správní soudy důsledně setrvávají na tříprvkovém testu nezbytnosti místního šetření a v této souvislosti kladou důraz na existenci konkrétních indicií a na faktický průběh místního šetření, jenž musí předchozímu podezření přesně odpovídat. Na druhou stranu, soudy už tolik nelpí na samotném formálním vymezení předmětu řízení, ať už v oznámení o zahájení řízení či v pověření ke kontrole.

V současné epidemiologicky hůře než neutěšené době je patrně snahou každého z nás (či by alespoň mělo být) pokusit se svým chováním minimalizovat riziko šíření onoho dnes už bohužel nikomu neznámého viru. Taková snaha se pak projevuje v takřka každém aspektu našich životů, komunikaci s orgány veřejné správy nevyjímaje. Ta samozřejmě fungovat musí, vir-nevir.

Není pochyb o tom, že přepadová šetření jsou fakticky jediný účinný nástroj Úřadu vedoucí k objasnění (nejen) zakázaných dohod, které jsou mnohdy domlouvány (koordinovány) vysoce konspirativním způsobem. Nutně tak vyvstává otázka, jestli popsané závěry soudů ve věci stavebního kartelu, navazující na vývoj judikatury unijních soudů, neučinil ze šetření na místě bezzubý nástroj a tím výrazně ztížil vynucování soutěžního práva.

Členské státy Evropské unie musí do 17. prosince 2021 transponovat směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie (tzv. směrnici o whistleblowingu) (dále jen „Směrnice“).

Vzhledem ke skutečnosti, že jeden z autorů je vášnivým chovatelem morčat, jsme nejednou diskutovali problematiku ochrany práv domácích zvířat, přičemž jsme dospěli k zajímavým faktům. Podle ustanovení § 3 písm. e) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon na ochranu zvířat“), se zvířetem v zájmovém chovu rozumí: „…zvíře, u kterého hospodářský efekt není hlavním účelem chovu, a to buď chované v prostorách k tomu určených, nebo v domácnosti, jehož chov slouží především zájmové činnosti člověka, nebo zvíře sloužící člověku jako jeho společník.“. Velmi zjednodušeně řečeno jde tedy o definici tzv. „domácích mazlíčků“.

Internet se stal běžnou součástí našich životů. Toto virtuální prostředí má však svá specifika oproti světu reálnému, a proto se pro právo stává částo výzvou, jak toto prostředí korigovat, aby mohlo stále plnit svůj účel a být širokým prostorem pro svobodu projevu a informací, ale zároveň jak účinně nastavit určité mantinely, aby příliš nezasahovalo do práv druhých. Jednou z oblastí práva, na kterou má internet nemalý vliv, je právo autorské.

Doc. JUDr. Josef Kotásek, Ph.D., patří mezi čelné odborníky na směnečné právo. Své vědění, nejen ohledně směnek, se rozhodl dále předávat svým studentům a později též celému zbytku světa – prostřednictvím svých youtubových videí. Za Vaši pozornost stojí nejen jeho youtubový kanál, nýbrž i blog, na který vedle článků o právu umisťuje též editorialy Časopisu pro právní vědu a praxi, jehož je šéfredaktorem.

Česká republika se dlouhodobě úspěšně vyhýbala přímé zákonné úpravě problematiky whistleblowingu zejména z důvodu, že na ní nebyla politická ani celospolečenská shoda. [1] V převážné části české společnosti je na whistleblowing pohlíženo jako na něco negativního, a je zaměňován s konotacemi jako je udavač nebo práskač, tedy s pojmy, jenž mají úzkou spojitost s totalitními režimy působícími v minulosti na našem území.