Články

Docentka JUDr. Michaela Zuklínová, CSc., se v sérii příspěvků zabývá účinnou právní úpravou právního jednání, zakotvenou v ustanoveních § 545 až 599 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dnes se zaměří na problematiku soukromých a veřejných listin, jimž se zákoník věnuje v ustanoveních § 565 až § 569.

Více než v polovině zemí Evropské unie existuje trestněprávní postih za pomluvu. International Press Institute (IPI) vydal v červenci 2014 souhrnnou zprávu (aktualizovanou v březnu 2015) s komparací úpravy trestného činu pomluvy v evropských zemích, jejich vztahu k civilněprávní úpravě ochrany osobnosti a standardům práva na svobodu projevu.

Jeden ze základních prvků, na nichž je postavena exekuce prováděná soudními exekutory, představuje institut generálního inhibitoria vymezeného v § 44a odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „EŘ“ či „exekuční řád“). Jeho smyslem a účelem je zamezit zmenšování rozsahu majetku povinného, jakmile se dozví o exekuci vedené proti jeho osobě, tedy po doručení vyrozumění o zahájení exekuce.

Nemožné podoby práva ve smyslu rozvodu manželství a odklonů mohou znamenat též možnosti jiného než soudního řešení ukončení manželství za života obou manželů. Pokud jde o novou právní hmotněprávní úpravu rozvodu, znali jsme ustanovení § 24 zákona o rodině, který nyní upravuje § 755 nového občanského zákoníku.

Poslední měsíce žilo mnoho obyvatel České republiky procesem s lékařem a bývalým politikem Davidem Rathem. Odborná i laická veřejnost se vyjadřovala k jednotlivým provedeným důkazům, procesnímu postupu krajského soudu i taktice obhajoby, kterou bývalý hejtman Středočeského kraje zvolil.

Předkládaný článek se zaobírá dnes velmi aktuální problematikou postavení dítěte jako poplatníka poplatku za komunální odpad[1]. V současnosti je totiž „veden boj“ hned na několika frontách, který se týká řešení relativně časté praxe správců místních poplatků, kteří vyměřují poplatek za komunální odpad dětem již v době jejich nezletilosti a poté, co tyto osoby nabydou zletilosti (plné svéprávnosti), tyto dlužné částky, které často dosahují až např. 15 tisíc Kč[2], po těchto „čerstvě zletilých“ vymáhají, a to i formou exekučních příkazů.

„S radou a souhlasem Senátu“ může prezident jmenovat nového soudce a právě získání onoho souhlasu se může stát nejtěžší částí celého jmenovacího procesu. Senát v celém procesu hraje velmi významnou roli a právě zde se může nejvíce ventilovat nespokojenost členů Kongresu s jinak nesouvisející politikou prezidentské administrativy. Celý schvalovací proces je také velmi rigidně svázaný zdvořilostními pravidly a zvyklostmi, které schválení mohou ještě více zkomplikovat.

S účinností od 1. ledna 2013 byl zákonem č. 396/2012 Sb. rozšířen § 312 z. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jako “OSŘ”) o ustanovení umožňujícím nahrazení vůle povinného v souvislosti s postižením jiné pohledávky. Nejedná se v tomto případě o další způsob provedení exekuce, spíše o snahu umožnit efektivnější provedení exekuce postižením pohledávky povinného, jejíž splatnost je svázána s budoucími právními skutečnostmi či právním jednáním.

Ochrana základních práv v rámci Rady Evropy a Evropské unie se zaměřením na právo na soukromí v dnešní digitální době byla tématem letošního ročníku mezinárodní letní školy organizované studentským spolkem Common Law Society na Patejdlově boudě v Krkonoších od 12. do 26. července 2015.

Ústava Spojených států, která vznikla na konci 18. století, nemohla v žádném případě předjímat situaci 20. a 21. století, takže dnes do výběru soudců Nejvyššího soudu vstupuje celá řada aktérů, kteří v době vzniku Ústavy nebyly známi. Jednak růstem počtu členů Senátu a jednak i růstem jeho agendy se senátní nápad musel rozdělit specializovaným výborům. To byl i případ výboru pro soudnictví, který dnes hraje ve jmenovacím procesu velkou roli.

Na základě zákona č. 396/2012 Sb. došlo s účinností od 1. 1. 2013 k významné změně způsobu postižení majetkových práv povinného v družstvu, když, mimo jiné, byla do občanského soudního řádu vložena ustanovení §§ 320aa a 320ab, na základě kterých je v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce možno postihnout účast povinného v družstvu, tj. postihnout jeho členská práva a povinnosti.

Nejvyšší soud Spojených států (dále také SCOTUS, Supreme Court of the United States) je vrcholem federální soudní soustavy a zároveň je nejvyšší autoritou v otázkách výkladu Ústavy. V kombinaci s precedenčním systémem common law se tak Nejvyšší soud stal velmi významným aktérem v otázkách nejenom právních ale i politických.

Od 10. ledna 2015 se aplikují nová pravidla ohledně příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.

Vrcholí okurková sezona, notoričtí stěžovatelé na počasí se konečně dočkali příjemných čtyřicítek ve stínu, klienti i soudci užívají zasloužené dovolené, a tak mi konečně zbyl čas, abych dopsal svou retrospektivu za 5. ročníkem odborného kongresu Právní prostor 2015. Tento kongres se konal v závěru dubna v hotelu Jezerka pod podtitulem „(Ne)možné podoby práva“.

To, že z občanského soudního řádu „zmizel“ § 76b, je dnes již dobře známou skutečností. Méně vžité je však povědomí o tom, do jaké podoby se úprava předběžného opatření proti domácímu násilí přeměnila. Na první pohled nevýznamné novoty však podstatným způsobem ovlivnily průběh řízení a vůbec jeho charakter. V následujících řádcích se pokusím popsat průběh řízení o předběžném opatření a zejména zdůraznit odlišnosti zavedené zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.

Ačkoli jsou personalisté právníky často upozorňováni na nutnost uzavření pracovní smlouvy nejpozději v den, který je sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce, resp. v den kdy zaměstnanec začne pro zaměstnavatele pracovat, je běžnou praxí, že je pracovní smlouva uzavřena později.

Příspěvek rozebírá problematiku sociálních práv na půdorysu Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Neboť sociální práva jsou v Listině upravena v pohyblivém rozpětí a jsou determinována zákonnou prováděcí úrovní,[1] věnuji pozornost právě jednotlivým klíčovým zákonům, které sociální práva upravují.

V trestním řízení není až tak neobvyklé, že se obhajoba snaží vytěžit maximum z každého procesně sporného postupu orgánů činných v trestním řízení. A to proto, že často dochází k tomu, že je u vyšších soudů s těmito formálně-procesními výhradami úspěšná, jako by vůbec nešlo o podstatu věci. A tak se řešilo, zda přítomnost veřejnosti v jednací síni má vliv na správnost soudního rozhodnutí!

Je tomu už delší dobu, co se Ústavní a Nejvyšší soud kočkují ohledně odpovědi na otázku, zdali bylo možné do 31. 12. 2013 nabýt nemovitost zapsanou v katastru nemovitostí od nevlastníka na základě dobré víry nabyvatele v zápis v katastru nemovitostí. Zatímco Ústavní soud je stoupencem teze, že nabýt vlastnické právo k nemovitosti od nevlastníka za těchto podmínek šlo, Nejvyšší soud setrvale judikuje, že nikoliv.

V tomto příspěvku se budeme zabývat velmi tajuplným institutem - společným jměním manželů. Přiznám se, že to není institut, který by byl dlouhodobě předmětem mého zájmu, ale s kolegou Petrem Téglem jsme se rozhodli proniknout do tajů této oblasti a došli jsme k závěru, že na některé otázky by bylo vhodné se podívat z trošku odlišného pohledu.

Docentka JUDr. Michaela Zuklínová, CSc., se v sérii příspěvků zabývá účinnou právní úpravou právního jednání, zakotvenou v ustanoveních § 545 až 599 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dnes se podíváme na problematiku výkladu právního jednání, která je upravena v ustanoveních § 555 až 558.

Veřejné zakázky jsou dlouhodobě palčivým tématem, které nechybí snad v žádném proslovu nebo předvolební kampani týkající se zlepšení situace v oblasti veřejných financí. V rámci všech výběrových řízení jsou ta na informační a telekomunikační technologie často dávána za exemplární případ podhoubí pro korupci, manipulace a odlivy veřejných financí s často tristními výsledky.

Když se zamýšlím nad „možnými a nemožnými podobami práva“ s ohledem na majetkové aspekty rozvodu, mám před očima jednak naše platné právo, jednak jeho další možnosti, možnosti jeho vývoje, neboli – jak říkáme – uvažuji de lege ferenda, čili „o právu, které má býti vytvořeno“ – ale „vytvořeno“ jen v uvozovkách. Jde totiž spíš o to, jaké by právo u nás mohlo být.

Podstatou zajišťovacího převodu práva dle § 2040 an. nového občanského zákoníku je, že dlužník nebo třetí osoba převede za účelem zajištění dluhu své právo (i vlastnické) věřiteli. Typickým znakem tohoto institutu je podmíněnost a dočasnost, neboť se zpravidla jedná o převod práva s rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn.

Existují názory, že manželství je zastaralá instituce, která není v dnešní době potřebná. Stále více a více párů dává před manželstvím přednost partnerskému soužití bez oddacího listu. Náš právní řád neobsahuje legální termín pro takovéto soužití, ani jeho definici.