Starosta a zaměstnanci obce, jakou má nad nimi moc a kdy je šéfem tajemník?
Starostky a starostové nemají pod svými křídly pouze obec samotnou, ale rovněž osoby, které se na jejím chodu podílejí. Zaměstnanci obce se nicméně nezodpovídají jen starostovi ale i jiným osobám v rámci obecní hierarchie. Jak se vyznat v pracovněprávních vztazích v obci?
Zákonná úprava
Znění ustanovení § 103 odst. 4 písm. b) zákona č. 128/2000 Sb., zákona o obcích (obecní zřízení) uvádí, že „starosta plní úkoly zaměstnavatele podle zvláštních předpisů, uzavírá a ukončuje pracovní poměr se zaměstnanci obce a stanoví jim plat podle zvláštních předpisů, pokud není v obci tajemník obecního úřadu“.
Výše uvedené ustanovení doplňuje § 110 odst. 4 písm. d) zákona o obcích, který upravuje pravomoci tajemníka obecního úřadu a svěřuje mu „plnění úkolů statutárního orgánu zaměstnavatele podle zvláštních právních předpisů vůči zaměstnancům obce zařazeným do obecního úřadu“. Tímto ustanovením zákon o obcích zužuje působnost starosty a zároveň určuje další osobu s personálními pravomocemi v rámci příslušné obce – tajemníka.
V oblasti konkrétních práv a povinností zaměstnanců, resp. zaměstnavatele hraje samozřejmě prim zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, kterým se musejí řídit starosta, tajemník i zaměstnanci.
V případě obcí je nezbytné upozornit na speciální zákon č. 312/2002 Sb., zákon o úřednících územních samosprávných celků, který zákoník práce doplňuje a v některých případech upravuje pracovněprávní vztahy úředníků obce odlišně od zákoníku práce. Tento zákon např. ukládá povinnost učinit veřejnou výzvu či povinné výběrové řízení, coby podmínku pro jmenování úředníka zařazeného v obecním úřadu do funkce.
Skupiny zaměstnanců a komu se zodpovídají
Jednotlivé zaměstnance obce lze s ohledem na vztah nadřízenosti a podřízenosti pro jednodušší představu rozdělit do tří skupin.
Nad první skupinou zaměstnanců má moc výhradně a vždy starosta. O svou moc se s nikým jiným nedělí.[1] Jde o působnost vůči všem zaměstnancům obce, kteří nejsou zařazeni do obecního úřadu. Jedná se mimo jiné o obecní policii, obecního lékaře nebo zaměstnance úklidových služeb města. Starosta se zaměstnanci uzavírá ale také ukončuje pracovní poměr nebo určuje jejich plat dle pravidel uvedených v zákoníku práce a v navazujících právních předpisech.
Druhou skupinu reprezentuje samotný tajemník obecního úřadu jmenovaný starostou, kterému se také zodpovídá. K jeho jmenování potřebuje starosta souhlas ředitele příslušného krajského úřadu.
Do třetí skupiny řadíme zaměstnance působící v organizační struktuře obecního úřadu. Obecní úřad je jedním z orgánů obce (stejně jako např. starosta či zastupitelstvo). Nemá však politický charakter, ale organizačně – administrativní. V jeho čele stojí starosta. Kromě něj tvoří obecní úřad místostarosta, tajemník obecního úřadu a dále zaměstnanci obce do něj zařazení. Hlavní úlohou úřadu je zabezpečovat běžný chod obce, její administrativu a uvádět v život rozhodnutí ostatních orgánů obce.
Zaměstnance obecního úřadu má starosta přímo ve své péči pouze za předpokladu, že v obci nepůsobí tajemník. Kromě klasických úředníků obecního úřadu, jakými jsou matrikáři nebo úředníci stavebního úřadu, řadíme do třetí skupiny také například zaměstnance, kteří vykonávají výhradně pomocné, servisní nebo manuální práce a zaměstnance, kteří výkon takových prací řídí (např. výkon administrativy sekretariátu, v podatelně nebo na pokladně, servisní práce při údržbě počítačové sítě).
Obdobná úprava platí i pro vedoucí odborů obce (např. odbor správy majetku či odbor ekonomický). Starosta jmenuje, odvolává a stanovuje plat vedoucích odborů obce pouze v případě, že v obci nepůsobí obecní rada (nikoliv tedy tajemník).
V případě třetí skupiny, tedy zaměstnanců obce, kteří jsou zařazeni do obecního úřadu, je rozdělování úkolů jednotlivým zaměstnancům ze zákona pravomocí tajemníka. Jak již bylo zmíněno výše, v případě, že obec tajemníka nemá, přechází tato pravomoc na starostu.
Navzdory tomu, že v obci působí tajemník, má Starosta i přes výhradní tajemníkovu pravomoc právo úkolovat zaměstnance obecního úřadu napřímo bez součinnosti s tajemníkem. Takový zaměstnanec již ale není povinen úkol uložený přímo starostou splnit. Starostovo jedinou možností je zadat úkol prostřednictvím tajemníka.[2] Tajemník je totiž starostovi ze své funkce odpovědný a je povinen plnit jím uložené úkoly.[3] Zaměstnanec se zase musí řídit pokyny tajemníka.
Problémům s rozdělováním úkolů v rámci obecního úřadu lze předejít praktickou úpravou pracovního řádu, který mají obecní úřady dle § 306 odst. 4 zákoníku práce stejně povinnost vydat. V rámci pracovního řadu doporučujeme, aby obec konkrétním zaměstnancům (především těm v užším pracovním kontaktu se starostou) stanovila povinnost plnit úkoly uložené přímo starostou bez nezbytné součinnosti tajemníka.
Doplňujeme, že pracovní řád v souladu s § 110 odst. 4 písm. e) zákona o obcích vydává tajemník, nevydává-li jej rada obce.
Závěr
Přestože má starosta v rámci pracovněprávních vztahů v obci zásadní postavení, pravomoci v dané oblasti často náleží jiným subjektům. Na působnost starosty má proto zásadní vliv skutečnost, zda je v obci jmenován tajemník obecního úřadu, který je významným subjektem v oblasti pracovněprávních vztahů v obci. Moc starosty a tajemníka nad zaměstnanci je regulována zejména zákoníkem práce a zákonem o úřednících územních samosprávných celků.
[1] § 103 odst. 4 písm. b) zákona č. 128/2000 Sb., zákona o obcích (obecní zřízení)
[2] Stanovisko odboru veřejné správy, dozoru a kontroly Ministerstva vnitra č. 3/2016
[3] § 110 odst. 2 a 4 písm. b) zákona č. 128/2000 Sb., zákona o obcích (obecní zřízení)
Další články
Rozhodují soudci politicky?
Jsou soudci pouhými neosobními vykonavateli zákonů, nebo svým rozhodováním formují společnost a prosazují vlastní hodnoty? Do jaké míry do soudcovského rozhodování vstupují mimoprávní vlivy a proč s rostoucí instancí soudu sílí i politický rozměr jeho verdiktů?
Zjišťování nemoci z povolání soudem
Článek zkoumá, zda a za jakých podmínek může civilní soud uznat nemoc z povolání bez lékařského posudku střediska nemocí z povolání a zda soud může uznat vznik nemoci z povolání bez ověření výskytu nemoci z povolání ze strany orgánu veřejného zdraví. Za tím účelem se analyzuje legislativní vymezení nemoci z povolání a proces vedoucí ke zjištění nemoci z povolání, a to včetně relevantní judikatury vyšších i nižších soudů.
Firma na prodej: Které právní nedostatky je vhodné odstranit dříve, než se objeví první zájemce
Vlastník se rozhodne firmu prodat, sestaví tým poradců a teprve pak zjistí, že společenská smlouva podmiňuje převod podílu souhlasem valné hromady, který mu nikdo dát nemusí. Předprodejní příprava proto nespočívá jen v úklidu dokumentace. Jejím cílem je odlišit vady právně bránící převodu od překážek dokončení transakce a rizik, která se promítnou především do ceny.
Je finanční arbitr „soudem“ podle nařízení Brusel I bis? Komparativní pohled na autonomní pojem soudu v evropském procesním právu
Lze českého finančního arbitra považovat za „soud“ podle nařízení Brusel I bis a vydávat jeho prostřednictvím evropská osvědčení pro přeshraniční výkon rozhodnutí?
Mlčení není odmítnutí: K prekluzi informačního práva společníka
Právo společníka společnosti s ručením omezeným na informace patří mezi základní práva plynoucí z jeho účasti ve společnosti.




