Problémy právních domněnek při doručování písemností zaměstnancům

Tyto písemnosti musí být doručeny vždy do vlastních rukou zaměstnanci. Jako primární místo, kde by měl zaměstnavatel zaměstnanci písemnost předat, stanoví zákoník práce pracoviště. Následují bydliště nebo jakékoli jiné místo, kde může být zaměstnanec zastižen nebo možnost volby doručení prostřednictvím služby elektronických komunikací. Zaměstnavatel může zvolit formu doručení prostřednictvím České pošty s.p. (nebo jiného provozovatele poštovních služeb) jen tehdy, pokud výše uvedené způsoby doručení nejsou možné.

Osobní doručení listiny – na pracovišti, v bydlišti, kdekoli jinde

Pokud zaměstnavatel (pověřená osoba) zastihne zaměstnance na pracovišti, jde o nejjednodušší způsob doručení. Zaměstnanci postačí listinu předat, resp. umožnit mu její převzetí.

Zákoník práce pro tento způsob doručení stanoví právní domněnku doručení i pro případ, že zaměstnanec listinu odmítne převzít. V takovém případě, ale také v případě, kdy zaměstnanec odmítne písemně převzetí listiny potvrdit, je vhodné sepsat záznam o doručení, na kterém doručující osoba a nejlépe alespoň ještě jeden svědek potvrdí, že zaměstnanec listinu odmítl převzít, případě převzal, ale převzetí odmítl potvrdit. V obou případech se považuje listina za doručenou.

Za stejných podmínek může zaměstnavatel (pověřená osoba) doručit zaměstnanci listinu v jeho bydlišti nebo kdekoli jinde, kde jej může zastihnout (tj. třeba i na ulici). Je však třeba zdůraznit, že zaměstnanec není povinen doručující osobě otevřít a neotevření zaměstnavateli (doručující osobě) není možné považovat za odmítnutí převzetí listiny, která se v takovém případě za doručenou nepovažuje.

Doručování prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací

Druhým ze zákoníkem práce preferovaných způsobů doručení je doručování prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací. Tato forma není téměř vůbec využívána, i když ze strany zaměstnavatele by byla velmi jednoduchá a použitelná, protože zřejmě všichni zaměstnavatelé disponují uznávaným elektronickým podpisem, kterým musí být dokument podepsán. Nepoužitelnost tohoto způsobu doručování je způsobena tím, že (i) zaměstnanec musí s tímto způsobem souhlasit, dokument je považován za doručený pouze za podmínky, že (ii) jeho doručení zaměstnanec potvrdí datovou zprávou, která (iii) musí být také podepsaná uznávaným elektronickým podpisem zaměstnance.

Doručování prostřednictvím provozovatele poštovních služeb

Pokud chce zaměstnavatel doručit některou z výše uvedených písemností zaměstnanci, který nedochází do práce, automaticky zvolí poštu. Spousta zaměstnavatelů si ale neuvědomuje, že tento (v normálním životě běžný a jednoduchý způsob doručování) má v pracovněprávních vztazích přísné podmínky, které musí splnit.

V první řadě je zaměstnavatel oprávněn zvolit doručování poštou pouze tehdy, pokud nemohl doručit písemnost zaměstnanci na pracovišti, v jeho bytě anebo elektronicky. Pokud jde o prokázání nemožnosti doručení písemnosti na pracovišti nebo elektronicky, pak tu zřejmě nebude těžké prokázat (zaměstnanec na pracoviště nedochází a nedal souhlas k doručování elektronicky).

Není však zřejmé, zda se musí zaměstnavatel pokusit doručovat také v bydlišti zaměstnance i tehdy, pokud bydlí mimo obec, ve které se nachází sídlo nebo provozovna zaměstnavatele. Podle názoru uvedeného v komentáři k zákoníku práce by to nemělo být nutné.[1] Z textu § 334 odst. 1 zákoníku práce to však zřejmě nevyplývá a prozatím neexistuje rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, který by tento názor potvrdil, a proto raději někteří zaměstnavatelé posílají své pověřené zaměstnance i stovky kilometrů, aby se pokusili v bydlišti zaměstnance písemnost doručit.

Pokud jde o nutnost zastihnout zaměstnance „kdekoli“, pak je to snad jen možnost pro zaměstnavatele a ne jeho povinnost a soudy nebudou vyžadovat důkaz toho, že zaměstnavatel se pokoušel zastihnout zaměstnance i kdekoli jinde.

V případě, že je splněna tato první podmínka – zaměstnavatel nemohl doručit písemnost na pracovišti, v bydlišti (kdekoli jinde) ani elektronicky a může tedy použít pro doručení provozovatele poštovních služeb, musí ještě splnit další podmínky:

doručuje se na poslední známou adresu zaměstnance;
do vlastních rukou zaměstnance (nebo osoby, kterou zmocnil k přijetí zásilky plnou mocí s úředně ověřeným podpisem);
o doručení musí být pořízen písemný záznam (pro tyto účely lze využít zaslání listiny s tzv. dodejkou).

Problémy při tomto způsobu doručování nastávají až v případě, kdy zaměstnanec zásilku odmítne převzít, případně jej doručovatel nezastihne, zásilku uloží, ale zaměstnanec si ji nepřijde vyzvednout. Zákoník práce sice na tyto případy pamatuje a i v tomto případě upravuje právní domněnku doručení, avšak za velmi přísných podmínek. Z tohoto důvodu nelze bez dalšího použít klasickou službu doručení do vlastních rukou s dodejkou, aby byla zásilka považována za doručenou.

Domněnka doručení při nezastižení zaměstnance

Pokud není zaměstnanec při doručování na dané adrese zastižen, zásilka se podle zákoníku práce uloží u provozovatele poštovních služeb a zaměstnanec se musí vyzvat písemným oznámením o neúspěšném doručení s tím, aby si uloženou zásilku vyzvedl do 10 pracovních dnů.

Česká pošta však neposkytuje možnost uložit zásilku na 10 pracovních dnů, a je tak třeba použít úložní lhůtu 15 kalendářních dnů, a to bez možnosti jejího prodloužení. V závislosti na tom, jak do běhu této lhůty připadnou víkendy a svátky, však může být tato lhůta kratší než 10 pracovních dnů, čímž zmaří domněnku doručení.

Zaměstnanec musí být navíc v oznámení o uložení zásilky poučen o následcích odmítnutí převzetí zásilky nebo neposkytnutí součinnosti nezbytné k doručení písemnosti. Musí tak být poučen výslovně o tom, že zásilka bude i v takovém případě považována za doručenou. Pokud jsou všechny výše uvedené podmínky splněny a zaměstnanec zásilku do 10 pracovních dnů nevyzvedne, považuje se za doručenou posledním dnem této lhůty.

Možnost poučení zaměstnanců při doručování podle zákoníku práce Česká pošta s.p. dlouhou dobu neměla. Od 1. 1. 2013 však změnila své poštovní podmínky a v doplňkové službě „Dodejka“ umožňuje použít zvláštní obálku, jejíž součástí je speciální dodejka dle požadavků odesílatele. Na tuto dodejku nebo jinou část zvláštní obálky je možné umístit poučení o právních důsledcích, které souvisejí s nepřevzetím zásilky. V současné době již existují společnosti, které zvláštní obálky včetně poučení podle požadavků zákazníků, vytisknou, a to dokonce za přijatelnou cenu. Poučení tak může odpovídat podmínkám stanoveným zákoníkem práce. Tyto obálky se podobají obálkám používaným soudy a správními úřady. Poštovní doručovatelé pak stejně jako u soudních (správních) zásilek odtrhnou předčištěné poučení a ponechají je ve schránce zaměstnance.

Česká pošta s.p. tak výše uvedenou změnou podmínek zpřístupnila cestu k využití domněnky doručení v pracovněprávních vztazích. Velmi by však pomohlo také, kdyby umožnila použití pevné lhůty 10 pracovních dnů k uložení zásilky a měla v nabídce zvláštní předtištěné obálky, které splňují pravidla poučení stanovená zákoníkem práce.

Odmítnutí písemnosti převzít / neposkytnutí součinnosti

Poslední zákoníkem práce upravenou domněnkou doručení písemnosti zaměstnanci je případ, kdy zaměstnanec při doručování prostřednictvím provozovatele poštovních služeb odmítne písemnost převzít nebo neposkytne součinnost nezbytnou k doručení.

I v tomto případě je nutné, aby byl zaměstnanec o následku domněnky doručení poučen. U tohoto poučení se objevují názory, že musí jít poučení „ústní“, které se opírají o text § 336 odst. 4, který stanoví, že o tomto „poučení musí být proveden písemný záznam“. Pokud budou soudy trvat na tomto spíše restriktivním výkladu, je úprava této domněnky v zákoníku prakticky zbytečná. Nelze totiž předpokládat, že by Česká pošta s.p. z tohoto důvodu školila své doručovatele, aby ústně poučovali zaměstnance odmítající převzetí zásilky a následně o tom prováděli písemné záznamy.

Shrnutí

Jak vyplývá z článku, je vždy nejlepším řešením, pokud minimálně dvě doručující osoby (resp. jedna pověřená doručující osoba a jeden svědek) zastihnou zaměstnance na pracovišti, případně jinde, a listinu se mu pokusí předat. Tento způsob doručení zaručuje úspěch doručení vždy.

Pokud se osobní předání nezdaří (resp. není možné), pak bohužel nezbývá doufat, že si zaměstnanec skutečně poštu od poštovního doručovatele převezme nebo si ji jako uloženou zásilku v příslušné lhůtě vyzvedne. V takovém případě je totiž doručení platné i přes chybějící poučení a nesplnění všech podmínek stanovených zákoníkem práce.

Pokud však potřebujeme domněnku doručení, např. protože se zaměstnanec schválně vyhýbá poštovnímu doručovateli, zásilku si nevyzvedává, ačkoli mu v tom nic nebrání nebo přímo zásilku odmítne převzít, je nutné, aby byly splněny všechny popsané zákonné podmínky. Je však třeba dodat, že ne všechny lze splnit 100 % - u nezastižení jde o lhůtu k uložení na přesně 10 pracovních dnů), u odmítnutí pak zejména poučení od doručovatele poštovních služeb a následného vyhotovení písemného záznamu. Zda i přesto bude možné považovat písemnost za doručenou, bude na výkladu Nejvyššího soudu České republiky.

Z výše uvedených důvodů odborníci na pracovní právo, kteří využívají doručování zaměstnancům v praxi, již léta bojují o novou, zjednodušenou, právní úpravu. Bohužel se jim to do dnešního dne nepodařilo.