Sloučení kontrolní agendy krajských státních zastupitelství jako cesta k zachování menších okresních státních zastupitelství

Úvod

Před nedávnem se v médiích začala diskutovat připravovaná reforma justiční soustavy, která má spočívat ve slučování menších soudů a státních zastupitelství. Ministerstvo spravedlnosti si od této reformy slibuje finanční úspory a větší efektivitu fungování justičního systému.[1] Slučování soudů a státních zastupitelství na území velkých měst považuji za racionální krok, který nepochybně přinese finanční a personální úspory, nicméně z důvodu délky legislativního procesu a technických i logistických obtíží při slučování úřadů má k této reformě dojít až od roku 2028.[2]

Avšak stejných cílů, jaké si vytyčila zmíněná reforma justiční soustavy, lze v soustavě státního zastupitelství dosáhnout velmi snadno prakticky okamžitě. K větší efektivitě činnosti a k finančním úsporám by totiž stačila pouhá interní změna organizační struktury krajských státních zastupitelství a Městského státního zastupitelství v Praze spočívající ve sloučení dohledové a dozorové činnosti, jak je tomu již dnes na Krajském státním zastupitelství v Hradci Králové, kde státní zástupci dle svých specializací vykonávají dozor i dohled současně.[3]

Před sloučením dohledové a dozorové činnosti na úrovni všech krajských státních zastupitelství, resp. Městského státního zastupitelství v Praze, by však bylo třeba náležitě upravit institut vnějšího dohledu. Chápání instančního dohledu podle § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, se totiž od původní myšlenky, spočívající v nastavení vnitřního kontrolního mechanismu uvnitř soustavy státního zastupitelství, jímž mělo docházet k odstranění případných excesů v činnosti samostatně působících nižších státních zastupitelství a ke sjednocování praxe, postupem času značně změnilo. V současnosti představuje institut instančního dohledu ničím neomezený mimoprocesní prostředek, kterým může každý podatel napadat všechna rozhodnutí státních zástupců z nižších státních zastupitelství a který lze aplikovat ještě před zahájením úkonů trestního řízení, přičemž jeho výkon není zcela vyloučen ani tehdy, pokud ve věci již byla podána obžaloba a probíhá tak řízení před soudem nebo i pokud byla věc pravomocně skončena.[4]

Jak bylo zmíněno již v roce 2016 v důvodové zprávě k vládnímu návrhu zákona o státním zastupitelství, který bohužel nebyl přijat, může takto vykonávaný dohled narážet až na princip nezávislosti a samostatnosti při výkonu působnosti státního zastupitelství i jednotlivých státních zástupců. Navíc vnější dohled začal být vykonáván jako obligatorní forma kontroly a velice byrokraticky.[5]

Současný způsob výkonu instančního dohledu je tak velmi vzdálený svému zákonem a interními předpisy deklarovanému smyslu, kterým má být jen přispění k zákonnému, odbornému, rychlému, účinnému a jednotnému výkonu působnosti státního zastupitelství.[6]

Neexistující regulace vnějších podnětů k výkonu instančního dohledu

Instanční dohled se v praxi nejčastěji provádí na základě vnějšího podnětu, který však podle pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 1/2017, o výkonu dohledu v soustavě státního zastupitelství (dále jen POP č. 1/2017), může podat kdokoliv, kdykoliv a z jakýchkoliv důvodů (anebo i bez udání důvodu) proti jakémukoliv rozhodnutí státního zástupce.[7] Vzhledem k obecné závaznosti tohoto interního předpisu v soustavě státního zastupitelství tak každé podání vyjadřující nespokojenost s činností státního zastupitelství vyvolává nutnost meritorního přezkumu toho či onoho rozhodnutí anebo procesního postupu státního zástupce.

Přitom žádným obecně závazným předpisem ani shora uvedeným pokynem obecné povahy není nijak omezen okruh subjektů (například na účastníky předmětného trestního řízení), kteří mohou svým podáním iniciovat výkon dohledu. Vzniká tak paradoxní situace spočívající v tom, že na straně jedné je trestním řádem taxativně vymezen okruh osob, které mohou napadat stížností usnesení policejního orgánu anebo žádat dozorového státního zástupce o přezkum postupu policejního orgánu,[8] ale na straně druhé podnět k výkonu dohledu směřující proti rozhodnutí státního zástupce o stížnosti anebo proti provedenému přezkumu postupu policejního orgánu může podat kdokoliv. Tedy i na věci zcela nezúčastněná osoba, která se o případu dozví pouze ze sdělovacích prostředků (a která se navíc prostřednictvím vyrozumění o vyřízení podnětu k výkonu dohledu může dozvědět neveřejné informace z přípravného řízení).

Žádným právním předpisem není ani stanovena jakákoliv lhůta, kterou by bylo zapotřebí dodržet k účinnému podání podnětu k výkonu dohledu. Za určitý časový limit pro přezkum věci v rámci dohledu lze sice považovat předložení věci k rozhodnutí soudu, nicméně toto časové omezení zásadně platí jen pro podnět obviněného (obžalovaného), který namítá nesprávné hodnocení důkazů státním zástupcem, který podal obžalobu (anebo návrh na potrestání).[9] Obecně však platí, že kterákoliv trestní věc, byť již byla (třeba i před mnoha lety) pravomocně odložena či založena, může být kdykoliv znovu otevřena pouhým podáním vyjadřujícím nespokojenost s jakýmkoliv rozhodnutím učiněným státním zástupcem v takovéto věci. V krajním případě k tomu může dojít i po uplynutí skartační lhůty.[10]

To vše navíc platí v době obrovského rozmachu umělé inteligence, která dokáže velmi obsáhlé podání vyjadřující nespokojenost s postupem státního zastupitelství nebo státního zástupce v konkrétní věci ve smyslu čl. 10 odst. 1 POP č. 1/2017 vygenerovat doslova za pár sekund. Nadto zaslání takového podání státnímu zastupitelství, coby orgánu veřejné moci, je prostřednictvím datové zprávy zcela zdarma.

To vše vede k zahlcení dohledových státních zastupitelství velkým množstvím podání od různých osob, kterými je třeba se meritorně zabývat, ačkoliv jsou již na první pohled zcela nedůvodná. Jak bylo správně zmíněno v komentáři k zákonu o státním zastupitelství, těmito podáními se přitom v důsledku bytnění přezkumných procedur mohou zabývat všechny čtyři stupně státního zastupitelství: např. usnesení policejního orgánu o odložení věci je napadeno stížností, o níž rozhoduje dozorový státní zástupce (okresní státní zastupitelství), vůči jehož postupu je uplatněn podnět k výkonu dohledu (krajské státní zastupitelství), vůči výkonu dohledu pak dohled nad dohledem (vrchní státní zastupitelství) a v posledku je podán podnět ke kontrole skončené věci (Nejvyšší státní zastupitelství). Takto komplikovaný přezkum jedné věci je zjevně neefektivní a vede ke zbytečnému dublování práce jednotlivých stupňů.[11]

K tomu je možné doplnit, že taková podání jsou pak zasílána nejen na jednotlivé stupně státního zastupitelství, ale také jiným orgánům a institucím (např. Ministerstvu spravedlnosti, Kanceláři veřejného ochránce práv, ochránci práv dětí, Generální inspekci bezpečnostních sborů atd.). A pokud by se prosadila myšlenka zřízení samostatné inspekce, která by se zabývala možnou trestnou činností státních zástupců (ačkoliv takovou myšlenku nepovažuji za správnou),[12] tak by taková podání byla nepochybně zasílána také tomuto orgánu (s tím, že státní zástupce při výkonu dozoru či dohledu údajně zneužil svou pravomoc).

Pro ilustraci takovýchto podání, kterými dochází, když ne přímo ke zneužívání, tak každopádně k nadužívání institutu vnějšího dohledu a přezkumu, uvádím alespoň několik příkladů ze své praxe.

Podnět obhájce obviněného, který evidentně jen nechtěl mařit čas jízdou z Prahy do Chomutova, a proto se dožadoval provedení výkonu dohledu proti pravomocnému usnesení o zahájení trestního stíhání svého klienta s tím, že dozorová státní zástupkyně blíže nezdůvodnila svůj závěr, že „z fotodokumentace, která byla pořízena policejním orgánem, je zřejmé, že došlo k poškození předního skla vozidla v důsledku sražení chodkyně“. Výkon dohledu pak v podstatě spočíval jen ve zhlédnutí pořízené fotodokumentace motorového vozidla, které stálo svou zadní částí na přechodu pro chodce a přední částí za tímto přechodem a mělo poškozené přední sklo, což bylo evidentně způsobeno při nárazu do chodkyně, čemuž odpovídalo nejen podané vysvětlení poškozené, ale také podaná vysvětlení dalších dvou nezúčastněných svědkyň dopravní nehody.

Další advokát se pomocí podnětu k výkonu dohledu snažil dosáhnout zahájení trestního stíhání pro přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 trestního zákoníku osoby, která policejnímu orgánu podala vysvětlení, jehož obsah jeho klientce nevyhovoval. Přitom jeho klientka byla následně odsouzena za závažnou majetkovou trestnou činnost, a to zdaleka ne pouze na základě podaného vysvětlení zmíněné osoby.

V jiném podnětu k výkonu dohledu se jistý realitní makléř dožadoval vyvození trestní odpovědnosti za přečin pomluvy podle § 184 trestního zákoníku vůči své bývalé klientce, která nebyla spokojená s jeho službami, a proto na internetovém portále Seznam.cz napsala negativní recenzi o jeho realitní společnosti. Přitom tato recenze nebyla nijak vulgární a v době podání podnětu k výkonu dohledu se podatel již domohl toho, že tato recenze byla správcem zmíněného internetového portálu smazána.

V dalším podání se nájemník bytu domáhal trestního postihu za přečin krádeže, kterého se měl údajně dopustit správce domu tím, že ve své kanceláři po dobu rekonstrukce kotelny uschoval demontovanou plynovou armaturu. Tento podnět byl podán i přesto, že podateli byla policejním orgánem předložena fotografie této demontované plynové armatury, a tedy v době svého podání bezpečně věděl, že k žádné krádeži dojít nemohlo (a zároveň věděl, že správce bytového domu již zemřel).

Jako podnět k výkonu dohledu, resp. podnět k přezkumu vyřízení podání státním zástupcem je třeba vyhodnotit i zjevně nesmyslná podání anebo podání od evidentně duševně nemocných osob. Jako příklad za všechny uvádím podání, ve kterém se podatel domáhal trestního postihu neznámých osob, které mu údajně nainstalovaly do uší mikrofony a do očních bulev kamery, které byly vyvinuté pro špionáž, a proto tyto osoby slyší a vidí vše, co píše, a vše, co si s kým říká.

Za zdroj celé řady nedůvodných podnětů k přezkumu vyřízení podání státním zástupcem je podle mého názoru nutné považovat výkladové stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství poř. č. 1/2019 ze dne 4. 1. 2019. V tomto stanovisku byl totiž učiněn závěr, že v případě postupu podle § 16a odst. 3 zákona o státním zastupitelství vyrozumí státní zastupitelství, kterému bylo podání doručeno, podatele o postoupení podání příslušnému státnímu zastupitelství a zároveň jej poučí podle § 16a odst. 7 zákona o státním zastupitelství. V důsledku tohoto závěru je tak například státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nucen přezkoumávat, zda státní zástupce vrchního státního zastupitelství takové podání (týkající se například vykradení motorového vozidla v Litoměřicích) postoupil příslušnému (okresnímu) státnímu zastupitelství. Jedná se přitom o ryze formální procesní úkon, který by bez problému zvládla i vyšší úřednice státního zastupitelství.[13] V této souvislosti je třeba zmínit, že shora uvedené výkladové stanovisko bylo podrobeno kritice také v aktuálním komentáři k zákonu o státním zastupitelství.[14]

Potřeba omezení podnětů k výkonu dohledu z důvodu ochrany práva na účinné vyšetřování

Úvodem této kapitoly je třeba zdůraznit, že dle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že žádost o výkon dohledu nejbližšího vyššího státního zastupitelství podle § 12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství je obecně účinným opravným prostředkem pro osobu, která namítá závadný postup v šetření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byla obětí spáchaného trestného činu, a jako takovou je nutno ji vyčerpat před podáním ústavní stížnosti v souladu s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.[15] Tento závěr se však váže pouze k právu poškozeného na účinné vyšetřování, které vychází z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, který jej dovozuje toliko ve vztahu k tzv. tvrdému jádru lidských práv. Tato práva jsou zakotvena především v čl. 2 až 4 Úmluvy a patří mezi ně právo na život, právo nebýt mučen nebo podroben nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a konečně zákaz otroctví, nevolnictví či nucených prací.[16]

Je tedy zřejmé, že poškozeným v trestním řízení o nejzávažnějších trestných činech, které jsou svými dopady srovnatelné se zásahem do práva na život, musí náležet jeden povinně dostupný a účinný stupeň dohledu. Naopak u přečinů (tj. trestných činů dle § 14 odst. 2 trestního zákoníku), kde je zákrok Ústavního soudu možný jen výjimečně ve zcela extrémních případech flagrantních pochybení s mimořádně intenzivními přetrvávajícími následky pro poškozeného,[17] by měl být podnět k výkonu dohledu akceptován pouze v případech závažného zásahu do práv poškozených.

Neomezení možnosti podávání podnětů k výkonu dohledu v případech, kde se evidentně nejedná o závažný zásah do základních práv podatele (například jde jen o běžný sousedský spor, který má občanskoprávní základ), může v konečném důsledku vést až k porušení shora uvedeného ústavně zaručeného práva na účinné vyšetřování nejzávažnější trestné činnosti, které musí být rychlé a důkladné a musí umožňovat aktivní participaci poškozeného, přičemž každé rozhodnutí, které se týká tohoto druhu trestné činnosti, musí také být řádně odůvodněno (zvláště v situaci tzv. tvrzení proti tvrzení, což běžně nastává zejména u sexuálně motivovaných trestných činů).[18] Jde o to, aby bylo zaručeno, že v odůvodněných případech orgány činné v trestním řízení budou jednat kompetentně, efektivně a vynaloží veškerou snahu, kterou lze po nich v daném konkrétním případě rozumně požadovat.[19] Takto vysoce stanovený standard pro šetření nejzávažnější trestné činnosti (který se přitom v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva i Ústavního soudu neustále prohlubuje) je přitom v praxi možné zachovat jen při vyřizování omezeného množství podání, resp. podnětů k výkonu dohledu (přitom v dohledné době nelze očekávat tabulkové navýšení počtu státních zástupců).

Vzhledem k uvedenému je třeba dohledovým státním zástupcům umožnit efektivně odfiltrovat zjevně šikanózní či nesrozumitelná podání notorických stěžovatelů, kteří na výzvu k odstranění závad svých podání mnohdy reagují doplněním stejně nesrozumitelným anebo zjevně nesmyslným. Za optimální způsob nakládání s tímto druhem podání považuji obdobný postup jako při vyřizování opakovaných nebo víceinstančních podnětů k provedení výkonu dohledu, který je již upraven v jednacím řádu státního zastupitelství.[20]

Rovněž jsem přesvědčen, že již jen z důvodu zachování skutečně efektivního výkonu práva na účinné vyšetřování pro osoby důvodně namítající porušení tohoto práva či jiný závažný zásah do svých základních práv nemůže být nezbytné vnější dohled vykonávat obligatorně a na základě jakéhokoliv podnětu k jeho provedení. Vnější dohled by měl mít jen subsidiární povahu a měl by být vykonáván toliko fakultativně. Tento závěr je také v souladu s názorem vysloveným v nejnovější komentářové literatuře, kde bylo zdůrazněno, že provedení dohledu na základě vnějšího podnětu není obligatorní a nic nebrání tomu, aby nadřízené (dohledové) státní zastupitelství podatele vyrozumělo toliko o tom, že na základě jeho podnětu neshledalo důvod pro to, aby dohled v konkrétní věci provedlo, a o důvodech, pro které dohled nebyl vykonán, byl dohledovým státním zástupcem učiněn pouze interní záznam.[21] Přitom v tomto záznamu o přezkumu věci je třeba se vypořádat jen s relevantními námitkami podatele (obdobně jako při prováděném přezkumu obsahu trestních spisů v rámci posuzování podnětů k podání stížnosti pro porušení zákona), a nikoliv provádět podrobný přepis celého podání a obsahu veškerého shromážděného spisového materiálu (v neposlední řadě také vzhledem k potřebě úspory kancelářského papíru).[22] Pro úplnost je třeba uvést, že nic nebrání tomu, aby byl ve vhodných případech přezkum spisu proveden jen dálkově prostřednictvím nahlédnutí do evidence trestního řízení (ETŘ).[23]

Závěr a návrhy de lege ferenda

Mám za to, že neexistuje žádný důvod, proč neomezit okruh osob, které mohou přezkumnou činnost svým podnětem vyvolat (již jen s ohledem na zásadu neveřejnosti přípravného řízení trestního). Je zřejmé, že v případě omezení přijímání podnětů k výkonu dohledu od osob na věci zcela nezúčastněných nedojde ani k porušení jejich práva na účinné vyšetřování orgány činnými v trestním řízení, ani k žádnému jinému zásahu do jejich práv (natož základních). V tomto směru je možné se inspirovat § 30 odst. 1 vládního návrhu zákona o státním zastupitelství z roku 2016, podle něhož lze dohled vykonat toliko na základě podnětu fyzické nebo právnické osoby, jejíž práva nebo povinnosti mohou být postupem státního zastupitelství přímo dotčeny.

S ohledem na skutečnost, že podnět k výkonu dohledu (stejně jako iniciování tzv. dohledu nad dohledem a přezkumu skončené věci nejvyšším státním zástupcem) má povahu mimořádného opravného prostředku směřujícího ke kontrole orgánů činných v trestním řízení, lze po vzoru povinného právního zastoupení při podání dovolání[24] uvažovat o tom, že k podání podnětu k výkonu dohledu bude potřeba také obligatorní právní zastoupení advokátem. Tímto způsobem by také byla posílena účinná ochrana práv poškozených, resp. efektivní obhajoba.

Dále přichází v úvahu omezení okruhu rozhodnutí, která bude možné v rámci podnětu k výkonu dohledu napadat, tak aby bylo na straně jedné zajištěno právo na řádné prošetření věci, ale na straně druhé nebyla nadbytečně napadána rozhodnutí, která nelze v rámci výkonu dohledu žádným způsobem zrušit či změnit. Za správný považuji názor, který byl vysloven v komentářové literatuře, že v situaci, kdy je trestní řízení vůči konkrétní osobě zahájeno, tak procesní prostředky obrany této osobě svěřuje trestní řád, který nemůže suplovat mimoprocesní institut dohledu dle zákona o státním zastupitelství.[25] Rovněž Ústavní soud již v minulosti judikoval, že počátek běhu lhůty pro podání ústavní stížnosti proti usnesení státního zástupce, jímž bylo rozhodováno o stížnosti obviněného proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, se odvíjí od doručení tohoto usnesení státního zástupce stěžovateli, nikoli až od doručení vyrozumění o výsledku provedeného dohledu ze strany nadřízeného státního zastupitelství.[26] Proto lze jako typický příklad rozhodnutí, které by napříště nebylo možné úspěšně napadat podnětem k výkonu dohledu, uvést pravomocné usnesení o zahájení trestního stíhání.

Stejně tak lze uvažovat o časovém omezení podání podnětu k výkonu dohledu. Za nejzazší hranici pro podání podnětu k výkonu dohledu poškozeným bych považoval uplynutí promlčecí doby za trestný čin, kterého měl být poškozený obětí. V případě dalších osob by bylo možné stanovit i kratší lhůty pro podání podnětu k výkonu dohledu, tak, jak tomu je v přezkumném řízení podle správního řádu.[27]

K omezení podávání nadbytečných podnětů k výkonu dohledu by jistě přispělo také jejich zpoplatnění v případě, že by byl takový podnět shledán zcela nedůvodným, podobně jako je tomu v případě zpoplatnění zcela neúspěšných dovolání.[28] Případně by mohla být využita inspirace ze správního práva a změnou zákona o státním zastupitelství by mohlo být státnímu zástupci umožněno, aby podateli, který svým podáním zjevně sleduje zneužití práva, usnesením uložil jako pořádkové opatření pořádkovou pokutu do výše 50 000 Kč, která bude příjmem státního rozpočtu.[29]

Po provedení shora uvedených úprav omezujících využívání, resp. zneužívání institutu dohledu v soustavě státního zastupitelství mám za to, že není žádný důvod k tomu, aby nedošlo ke sloučení dozorové a dohledové činnosti na krajské úrovni v celé soustavě státního zastupitelství. Spojení dozoru (obligatorní kontrolní činnosti státního zástupce ve stadiu přípravného řízení) a dohledu (subsidiární a fakultativní kontrolní činnosti v rámci soustavy státního zastupitelství) by nepochybně také vedlo k finančním a personálním úsporám v rámci soustavy státního zastupitelství. V neposlední řadě by navrhované spojení obou těchto kontrolních činností přispělo k větší rozmanitosti a atraktivitě práce státních zástupců působících na krajských státních zastupitelstvích a na Městském státním zastupitelství v Praze.

---

[1] Dle vyjádření ministra spravedlnosti je cílem připravované reformy také redukce justičního managementu.

[2] Srov. např. https://www.ceska-justice.cz/2026/05/reorganizace-okresnich-soudu-odklad/

[3] Na Krajském státním zastupitelství v Hradci Králové vykonává dozor cca 15 státních zástupců, kteří dle svých specializací vykonávají i dohled, což je na tamním krajském státním zastupitelství dlouhodobě považováno za ideální model.

[4] Srov. např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2020, č. j. 12 Ksz 7/2019.

[5] Viz důvodová zpráva k usnesení vlády České republiky ze dne 7. 4. 2016 č. 293 k návrhu zákona o státním zastupitelství.

[6] Viz čl. 2 odst. 1 POP č. 1/2017 a § 2 odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství.

[7] Srov. čl. 10 odst. 1, 2 a 3 POP č. 1/2017.

[8] Srov. zejména § 157a odst. 1, § 159a odst. 7 a § 160 odst. 7 trestního řádu.

[9] Srov. závěry výkladového stanoviska Nejvyššího státního zastupitelství k problematice výkonu dohledu nad činností státního zastupitelství ve stadiu po podání obžaloby ze dne 8. 1. 2002, poř. č. 1/2002.

[10] Skartační lhůty pro spisy vedené na státním zastupitelství jsou uvedeny v příloze č. 1 k pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 3/2024 ze dne 16. 9. 2024, jímž se vydává skartační řád státního zastupitelství.

[11] K tomu viz § 12d. In: Lata, J., Pavlík, J., Zezulová, J. Zákon o státním zastupitelství. Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2026-4-13]. ASPI_ID KO283_1993CZ.

[12] V tomto směru je možné plně odkázat na tiskovou zprávu Unie státních zástupců ze dne 3. 3. 2026 k vyjádření ministra spravedlnosti o potřebě zřídit orgán k vyšetřování státních zástupců.

[13] Nejedná se jen o teoretický příklad, ale o praktický poznatek vyplývající ze skutečnosti, že v době, kdy byla vrchní státní zástupkyní v Praze nynější nejvyšší státní zástupkyně, která se těší vysoké důvěře veřejnosti, tak se na ni pravidelně obraceli lidé se svými podáními, jejichž vyřízení však zjevně nebylo v příslušnosti Vrchního státního zastupitelství v Praze. Vyrozumění podatelů o postoupení těchto jejich podání věcně a místně příslušným státním zastupitelstvím pak byla těmito podateli často napadána, což vyvolávalo nutnost (podle mého názoru zcela nadbytečné) přezkumné činnosti ze strany Nejvyššího státního zastupitelství. Toto zjištění učinil autor článku během své stáže na Vrchním státním zastupitelství v Praze v letních měsících roku 2024.

[14] K tomu viz Frček, Mojmír. § 16a [Přijímání a vyřizování podání]. In: Bradáčová, Lenka a kol. Zákon o státním zastupitelství. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 369, marg. č. 64–65.

[15] K tomu srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1565/14 ze dne 2. 3. 2015 (N 51/76 SbNU 691).

[16] K tomu srov. zejména nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2012/18 ze dne 3. 9. 2019 (N 153/96 SbNU 14), a dále např. nález sp. zn. IV. ÚS 1559/20 ze dne 10. 11. 2020, usnesení sp. zn. II. ÚS 1235/23 ze dne 10. 10. 2023 anebo nález sp. zn. II. ÚS 3436/14 ze dne 19. 1. 2016 (N 8/80 SbNU 91).

[17] K tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3196/12 ze dne 12. 8. 2014 (N 152/74 SbNU 301), bod 19, anebo nález sp. zn. III. ÚS 1412/20 ze dne 6. 10. 2020.

[18] K tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 027/24 ze dne 25. 3. 2026 anebo nález sp. zn. III. ÚS 1671/24 ze dne 21. 1. 2026 a nález sp. zn. I. ÚS 1565/14 ze dne 2. 3. 2015 (N 51/76 SbNU 691).

[19] K tomu srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1376/18 ze dne 10. 12. 2019 (N 207/97 SbNU 222).

[20] Viz § 1 odst. 4 a § 2 odst. 2 vyhlášky č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli.

[21] K tomu viz Frček, Mojmír. § 12d [Instanční dohled]. In: Bradáčová, Lenka a kol. Zákon o státním zastupitelství. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 146, marg. č. 10.

[22] Srov. Šimáčková, K., Kratochvíl, J. Státní zastupitelství, institut dohledu a právo na účinné vyšetřování. Státní zastupitelství, 2015, č. 6, s. 12.

[23] Viz čl. 10 odst. 7 POP č. 1/2017.

[24] Srov. § 265d odst. 2 trestního řádu.

[25] K tomu viz Frček, Mojmír. § 12d [Instanční dohled]. In: Bradáčová, Lenka a kol. Zákon o státním zastupitelství. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 150, marg. č. 21.

[26] Srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3067/20 ze dne 28. 1. 2021 anebo usnesení sp. zn. III. ÚS 3965/18 ze dne 3. 1. 2019 či sp. zn. I. ÚS 2800/19 ze dne 21. 10. 2019.

[27] Srov. § 96 odst. 1 a § 97 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.

[28] Srov. § 153 odst. 1 trestního řádu a § 3a písm. b) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 312/1995 Sb..

[29] Srov. § 44 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. O totožné ustanovení se může také rozšířit § 53 občanského soudního řádu, když příslušný vládní návrh byl v současnosti odeslán k projednání do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.