Rozhovor: Miroslav Knob - Z krátkodobého hlediska elektronizace působí jako zátěž, ale postupně bude představovat významnou úsporu času i peněz

Co se změnilo v oblasti veřejných zakázek? V čem zadavatelé v zadávacím řízení nejčastěji chybují? Jaká sankce nastane při nedodržení zadávací formy? Jak si Česká republika stojí v oblasti eGovernmentu v celosvětovém srovnání? V rozhovoru odpovídal Mgr. Miroslav Knob - administrátor veřejných zakázek ve společnosti OTIDEA - který bude tématu veřejných zakázek a povinné elektronizace věnovat i svůj příspěvek na listopadové konferenci Právo ve veřejné správě v Praze.

Foto: Fotolia

V rozhovoru odpovídal Mgr. Miroslav Knob - administrátor veřejných zakázek ve společnosti OTIDEA - který bude tématu veřejných zakázek a povinné elektronizace věnovat i svůj příspěvek na listopadové konferenci Právo ve veřejné správě v Praze.

Doposud platila povinnost elektronické komunikace v zadávacím řízení pouze pro některé zadavatele.[1] Od 18. října se však tato povinnost vztahuje na všechny - vyjma případů vymezených v § 211 odst. 3 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek. Jaký cíl sleduje tato nová úprava?

Úprava navazuje na cíl sledovaný celou Evropskou unií. Unijním cílem je pomocí elektronických nástrojů, digitalizace a modernizace v IT oblasti dosáhnout větší efektivity veřejné správy a ušetřit tím peníze daňových poplatníků. Žijeme v době digitální revoluce a stále více lidských činností se odehrává v digitálním světě. Nová právní úprava na trend navazuje. 

Tento cíl Unie sleduje dlouhodobě a postupně dochází k implementaci jednotlivých dílčích kroků a k jeho plnění na úrovni členských států. Tak se do českého zákona dostala povinnost komunikovat pouze elektronickými prostředky, přičemž je nutné připomenout, že konkrétní podoba české právní úpravy je dílem českých zákonodárců.

Myslíte si, že je tato nová právní úprava způsobilá daného cíle dosáhnout?

Dle mého názoru v dlouhodobém horizontu ano. Je nutné si uvědomit, že elektronizace veřejného zadávání je obrovská změna, asi největší, která od počátku regulace zadávání veřejných zakázek zadavatele a dodavatele potkala. Mění se zaběhnutá rutina a zadavatelé i dodavatelé si musí zvykat na nové nástroje a postupy. Z krátkodobého hlediska elektronizace působí jako zátěž, dle mého názoru bude ale postupem času pro všechny představovat významnou úsporu času i peněz. 

Bude se tato povinnost vztahovat i na veřejné zakázky zahájené před 18. říjnem 2018?

Ano, bude. Zákonodárce v rámci přechodných ustanovení k povinnosti elektronické komunikace nestanovil žádné další pravidlo, dle kterého by se například zadávací řízení zahájená před 18. říjnem dokončila podle předchozí právní úpravy. Všichni zadavatelé a dodavatelé proto musí počínaje tímto datem komunikovat elektronicky. 

Jaké následky bude mít případné nedodržení těchto zákonných požadavků?

Stejně jako každé jiné nedodržení těchto pravidel - bude se jednat o přestupek, pokud tím zároveň dojde k ovlivnění výběru nejvhodnějšího dodavatele. Dále je nutné si uvědomit, že na jinou komunikaci než učiněnou v souladu s ustanovením § 211 ZZVZ nebude možné brát v zadávacím řízení zřetel. Pokud například dodavatel doručí zadavateli před podpisem smlouvy originály dokladů o kvalifikaci poštou, je nutné na tyto doklady pohlížet tak, jako by vůbec doručeny nebyly.  

Komunikace bude probíhat prostřednictvím certifikovaných elektronických nástrojů. Z jakých nástrojů budou moci zadavatelé vybírat a mohou případně setrvat u některých ze stávajících nástrojů?  

Zadavatelé mají v současné době na výběr z elektronického nástroje NEN, Národní elektronický nástroj, který je provozovaný Ministerstvem pro místní rozvoj, a dále několika komerčních elektronických nástrojů. Zde záleží na zadavateli, pro který z nástrojů se rozhodne, případně pokud již některý z těchto nástrojů používá, může u něj zůstat. Zadavatelé mohou vybírat podle toho, se kterým nástrojem se jim lépe pracuje, který je pro ně přehlednější, rychlejší či jinak vhodnější.  

V prostředí veřejných zakázek se pohybujete již poměrně dlouho. V rámci své kariéry se specializujete na právní aspekty zadávacích řízení a působíte mimo jiné i jako přednášející a odborný školitel v rámci seminářů společnosti OTIDEA CZ s.r.o., takže jste v blízkém kontaktu se subjekty zainteresovanými ve veřejných zakázkách. Jakých chyb se dle Vašich zkušeností nejčastěji zadavatelé v zadávacím řízení dopouštějí?

Z mojí zkušenosti je pro zadavatele velmi často problematické definovat si, co vlastně prostřednictvím veřejné zakázky poptávají. Někdy mají představu pouze velmi vágní a na základě nedostatečně precizně definovaných zadávacích podmínek dostanou nabídky s řešením, které jim nevyhovuje. Druhou stranou mince je potom situace, kdy mají zadavatelé naopak velmi přesnou představu toho, co chtějí a snaží se zadávací podmínky nastavit pro jednoho dodavatele, popřípadě pro jeden výrobek. Vůbec v tom nemusí být nějaká korupce či něco podobného, zadavatel má například na dodavatele či výrobek dobré reference, už pro něj dodavatel nějakou zakázku realizoval a podobně. 

S tím souvisí i to, že dle mého názoru se zadavatelé ještě nenaučili pracovat s hodnotícími kritérii. Často se setkávám s tím, že zadavatel nechce hodnotit pouze na cenu, protože to potom nevypadá dobře, proto použije ještě nějaké ne zcela vhodné či logické hodnotící kritérium. Přijde mi, že spousta dodavatelů ještě neobjevila potenciál správně nastavených hodnotících kritérií, které vám, pokud se nadefinují správně, zajistí výběr nabídky, která nabízí nejlepší poměr ceny a užitné hodnoty. Nutno dodat, že na správně nastavená hodnotící kritéria neexistuje jednotný vzorec. Hodnocení, které je vhodné pro jednu zakázku u jednoho zadavatele, například nemusí být tím nejlepším pro druhého zadavatele.   

Digitalizační snahy postupně prostupují do všech oblastí lidského života - výjimkou není ani oblast veřejné správy. Budují se jednotlivé pilíře eGovernmentu, sílí apel na využívání tzv. open data a jejich vnímání jako pomocníků, kteří přispějí k efektivitě trhu, ekonomické stránce, sníží chybovost, odleví aparátu veřejné správy, přinesou komfort občanům apod. Jste příznivcem těchto elektronizačních tendencí a čeká nás dle Vašeho názoru do budoucna kompletní digitalizace? 

Obecně příznivcem jsem, pokud se digitalizace udělá správně, má spoustu pozitivních dopadů. Jak jsem již zmiňoval výše, minimálně z počátku bude digitalizace jistě zátěž. Nějakou dobu bude trvat, než se povede vybudovat kompletní digitální infrastrukturu a než si všechny složky státní moci a občané na eGovernmnet zvyknou. Postupem času se ale dle mého názoru bude potvrzovat, že digitalizace nám přináší větší efektivitu při komunikaci s úřady a ve svém důsledku šetří naše peníze.

Jestli nás čeká do budoucna kompletní digitalizace, to je otázka. Myslím, že nás kompletní digitalizace ještě pár let nečeká, ačkoliv si myslím, že bude stále více úřední agendy přecházet do digitální podoby. Zároveň ale ještě dlouho poběží vedle těchto digitálních platforem i platformy klasické, tedy úřední lejstra a razítka.   

Jak si stojí Česká republika v oblasti eGovernmentu v celosvětovém porovnání?

Přiznám se, že tady se mi těžko srovnává. Obecně je elektronizace iniciovaná z úrovně EU, a jednotlivé členské státy proto mají minimálně společný základní standart v rámci elektronizace. Česká republika se spíše drží tohoto povinného standardu a nepatří v rámci elektronizace k průkopníkům. Problémem v České republice je, že se podobné inovační snahy často setkávají s nepochopením. Myslím, že ve veřejných zakázkách je toho hezkým příkladem elektronický nástroj NEN. Nenajdete moc lidí z praxe, kteří by jej chválili a považovali ho za zjednodušení své práce. Státní sektor elektronizaci často nevidí jako příležitost, ale jako přítěž, která nemá žádný další smysl a je to jen moderní výstřelek. 

Na sedmý ročník odborné konference Právo ve veřejné správě přijala pozvání řada zajímavých hostů - řeč bude například o svobodném přístupu k informacím, územním plánování, GDPR či o výzvách spojených s digitalizací a eGovernmentem. Na který příspěvek se Vy osobně těšíte nejvíce? 

Já osobně se těším na příspěvek doktorky Kateřiny Černé právě ve vztahu k eGovernmnetu a digitalizaci. 


[1] Od 18. dubna 2017 musí centrální zadavatelé, Česká republika a Česká národní banka komunikovat povinně elektronickou formou.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články