Na dvojí zdanění dividend v investičních aplikacích mnoho Čechů nemyslí. Finanční úřad však ano

Investoři často netuší, že i když jim aplikace dividendu „vyplatí po zdanění“, povinnosti vůči českému finančnímu úřadu tím nekončí. Řada z nich navíc zbytečně přichází o peníze, které by šlo díky smlouvám o zamezení dvojího zdanění získat zpět.

Investiční aplikace nesporně zjednodušily přístup k zahraničním burzám. Zatímco dříve byl doménou spíše zkušenějších investorů s bankovním nebo brokerským účtem, dnes pomůže i telefon a pár minut na registraci. S rostoucí oblibou aplikací roste i objem zahraničních dividend, které přes ně čeští investoři přijímají, a spolu s ním počet lidí, kteří narážejí na stejný problém jako klienti tradičních bank: dvojí zdanění.

Aplikace, nebo banka? Z pohledu daní je to jedno

Ať investor obchoduje přes globální aplikaci ve svém mobilu nebo přes tradičního brokera či banku, z hlediska českých daní se nic nemění:

„Z pohledu českých daní se pravidla v zásadě neliší. Rozhoduje zejména druh příjmu, země, ze které příjem plyne, a způsob jeho zdanění v zahraničí, nikoli to, zda investor obchoduje přes mobilní aplikaci, nebo banku,“ vysvětluje Tomáš Livora, vedoucí daňového týmu poradenské společnosti RSM.

Problém je podle něj jinde: ani banky, ani aplikace investora zpravidla aktivně neupozorní na to, že si může nárokovat vrácení daně sražené nad rámec smlouvy o zamezení dvojího zdanění. Získat sraženou daň zpět je administrativně náročné a většinou se neobejde bez daňového poradce, u vyšších částek se to ale vyplatí*.* Mnoho investorů se také spoléhá na to, že aplikace za ně daňovou stránku investování vyřeší sama a o nic se starat nemusí. To však není pravda. Aplikace může pomoci kvalitním výpisem transakcí, případně i formulářem pro uplatnění výhodnější sazby daně podle mezinárodní smlouvy, typickým příkladem je formulář W-8BEN u amerických dividend. Dál už ale její role zpravidla končí.

Aplikace totiž neposoudí, zda se na konkrétní příjem vztahuje právě české osvobození od daně, nespočítá správný zápočet zahraniční daně vůči té české a nepodá za investora žádost o refundaci daně sražené v zahraničí nad rámec smluvního limitu. Za správné přiznání a zdanění tak i nadále odpovídá výhradně sám investor.

Různorodost výpisů z jednotlivých aplikací investorům nepomáhá

Investiční aplikace pracují i v eurech nebo dolarech, přiznání se ale podává v korunách, a tak je nutné příjmy i výdaje přepočítat kurzem ČNB nebo jednotným kurzem stanoveným Generálním finančním ředitelstvím. Roční výpisy transakcí a sražené daně, které aplikace nabízejí, navíc mají různou kvalitu: někde jsou podrobné a použitelné rovnou, jinde jen orientační a investor si čísla musí dopočítat sám.

Situaci dále komplikuje skutečnost, že zdanění zahraničních investic se neřídí pouze českými pravidly. Každý stát uplatňuje vlastní sazby srážkové daně a vlastní postupy pro její vrácení, přičemž významnou roli hrají také smlouvy o zamezení dvojího zdanění mezi jednotlivými zeměmi. Úplné sjednocení by vyžadovalo shodu států nejen na daňových pravidlech, ale i na administrativních postupech a výměně dat. Nicméně částečné zjednodušení má přinést směrnice EU FASTER, která od roku 2030 zavede jednotnější a rychlejší postupy pro vracení nadměrně sražené daně. Samotné daňové sazby ani smlouvy o zamezení dvojího zdanění však nesjednotí.

Nejčastější chyba: „Vždyť už to bylo zdaněné“

Český daňový rezident musí do daňového přiznání zahrnout své celosvětové příjmy, tedy i zahraniční dividendy bez ohledu na to, zda z nich byla v zahraničí sražena daň. Povinnost podat daňové přiznání se nicméně posuzuje podle celkové situace poplatníka a zákon obsahuje několik výjimek. U fyzických osob jsou nejčastěji zmiňovány limity 50 000 Kč zdanitelných příjmů ročně a 20 000 Kč vedlejších příjmů u zaměstnanců, přičemž se nezapočítávají příjmy osvobozené od daně ani příjmy zdaněné zvláštní sazbou daně.

„Investoři přes aplikace dělají nejčastěji jednu a tu samou chybu: domnívají se, že pokud byla dividenda zdaněna už v zahraničí, nemusí ji v Česku nijak přiznávat. Daň technicky zpravidla sráží plátce, tedy emitent cenného papíru, nebo finanční zprostředkovatel, jako je banka či obchodník s cennými papíry. Výše sražené daně se přitom řídí právem státu, odkud příjem plyne, případně smlouvou o zamezení dvojího zdanění mezi touto zemí a Českou republikou,“ doplňuje Tomáš Livora.

Aplikace samotná daň tedy neurčuje, pouze zprostředkovává výplatu částky, která už byla o daň snížena.

Finanční úřady v rámci automatické výměny informací dostávají přehledy, ze kterých může být patrné, zda a v jaké výši daný daňový subjekt zahraniční dividendu obdržel. Stačí pak porovnat, zda ji investor uvedl v přiznání, a pokud ne, finanční úřad ho může k dodanění vyzvat.