Vídeňská úmluva o mezinárodní koupi zboží vylučuje i pravidla veřejného pořádku
Při mezinárodním prodeji je namístě ostražitost. Pro obchodníky na obou stranách je zásadní, aby si byli vědomi existence Úmluvy a aby pečlivě zvážili, jestli ji chtějí v konkrétním obchodním vztahu uplatnit, či nikoli.
Když hledáme inspiraci v zahraničí, většinou se díváme do německy mluvících zemí. Dnes však uděláme výjimku. Budeme se zabývat výkladem dokumentu, který platí skoro po celém světě. Konkrétně jde o Úmluvu OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží („Úmluva“). Jejím výkladem se nedávno zabýval francouzský Kasační soud (la Cour de cassation) a přijal zajímavé závěry, které jsou relevantní i pro podnikatele v ČR.
Kasační soud ve svém rozsudku ze dne 17. května 2023 poukázal na to, že Úmluva vylučuje vnitrostátní pravidla, a to včetně pravidel veřejného pořádku.[1] (C. Cass. 1ère chambre civile du 17/05/2023 č. 22-16290). V konkrétním případě šlo o pravidla týkající se vadných výrobků.
O co šlo?
Francouzská společnost prodala italské společnosti potraviny, které byly určeny k výrobě dalších produktů. Ukázalo se však, že prodané potraviny nejsou v souladu s předpisy.
Italský kupující proto žaloval francouzského prodejce a požadoval náhradu škody z titulu odpovědnosti za vadu výrobků. Odvolací soud uznal francouzskou společnost odpovědnou, a to na základě francouzských předpisů o vadných výrobcích.
Francouzská společnost však podala kasační opravný prostředek k francouzskému nejvyššímu soudu, a to s odkazem na Úmluvu. Konkrétně se dovolávala čl. 79 Úmluvy ve snaze vyloučit svou odpovědnost.
Čl. 79 Úmluva konkrétně stanoví: „Strana není odpovědná za nesplnění jakékoli povinnosti, jestliže prokáže, že toto nesplnění bylo způsobeno překážkou, která nezávisela na její vůli, a ohledně které nebylo možno rozumně očekávat, že by s ní strana počítala v době uzavření smlouvy, nebo že by tuto překážku nebo její důsledky odvrátila nebo překonala.“
Kasační soud se ve svém rozsudku argumentaci francouzského prodejce vyslyšel. V odůvodnění nejprve zopakoval, že Úmluva je použitelná, pokud (i) jsou strany usazeny ve dvou signatářských státech a (ii) nevyloučily její použití.
Poté Kasační soud vytkl odvolacímu soudu, že rozhodoval na základě francouzských předpisů o vadných výrobcích (které mají mimochodem původ v právu EU)[2], když Úmluva vylučuje jiné režimy odpovědnosti. To znamená, že pokud se použije Úmluva, řídí se otázky odpovědnosti za vady výrobků výhradně úpravou v Úmluvě (a samozřejmě případně také úpravou ve smlouvě mezi kupujícím a prodávajícím).
Z toho plyne, že odvolací soud nemohl použít jiné vnitrostátní předpisy, a to i přesto, že tyto vnitrostátní předpisy mají povahu veřejného pořádku.
Závěrem
Z rozhodnutí tedy plynou především dva důležité závěry.
První z nich je mezi právníky v podstatě notorietou, přesto se sluší ho občas připomenout. Neprávní veřejnost jím totiž může být překvapena. Vídeňská úmluva o mezinárodní koupi zboží se mezi prodávajícím a kupujícím použije v podstatě vždy, pokud se strany nacházejí v signatářských státech a pokud ji nevyloučily. Toho si často nejsou vědomi ani zkušení podnikatelé.
Druhý závěr je zajímavý i pro právníky, a proto ho zde také zopakujeme. Ustanovení „vnitrostátního“ práva se nemohou použít vedle Úmluvy, a to ani tehdy, když mají povahu veřejného pořádku.
Při mezinárodním prodeji je namístě ostražitost. Pro obchodníky na obou stranách je zásadní, aby si byli vědomi existence Úmluvy a aby pečlivě zvážili, jestli ji chtějí v konkrétním obchodním vztahu uplatnit, či nikoli. Rozhodnutí, které jsme Vám dnes představili, také připomíná důležitost spolupráce s právním odborníkem se specializací na mezinárodní obchod. Správné zohlednění relevantních mezinárodních smluv i jiných dokumentů totiž může podstatně usnadnit obchodní transakce a zajistit ideální průběh mezinárodního spolupráce.
[1] Jde o rozhodnutí 1. občanskoprávního senátu Kasačního soudu ze dne 17. 5. 2023, č. 22-16290 (C. Cass. 1ère chambre civile du 17/05/2023 n° 22-16290).
[2] Rozhodnutí je tedy zajímavé i v tom, že něj plyne nadřazenost Vídeňské úmluvy nad (sekundárním) právem EU.
Další články
Jedna káva, čtyři hodiny u stolu: Právní hranice pobytu hosta v kavárně
Host si objedná espresso, otevře notebook a začne studovat. Po dvou hodinách jej obsluha požádá o další objednávku, jinak má uvolnit stůl. O časovém omezení předtím nepadlo slovo. Host poukazuje na zaplacenou kávu, provozovatel na obsazené místo. Právní řešení závisí především na tom, jaké plnění si strany sjednaly a zda je další pobyt ještě jeho součástí.
Je třeba v kupní smlouvě o převodu nemovitosti určit kupní cenu?
NS potvrdil, že stanovení výše kupní ceny není podstatnou náležitostí kupní smlouvy. I při koupi nemovitosti mohou strany projevit vůli uzavřít kupní smlouvu bez určení kupní ceny.
Google dostal pokutu 403 milionů eur za zpracování lokalizačních údajů
Pokuta 403 milionů eur pro Google ukazuje význam transparentnosti, zákonnosti a odpovědnosti při zpracování lokalizačních údajů podle GDPR.
Automatická prolongace nájmu bytu a spolubydlící bez souhlasu pronajímatele: dvě rizika, která se snadno sejdou
Nájemní smlouva na dobu určitou dává pronajímateli zdánlivě jednoduchou jistotu: zná datum, ke kterému má nájem skončit, a před jeho uplynutím se může rozhodnout, zda chce ve vztahu s nájemcem pokračovat. V praxi ale tuto kontrolu snadno oslabí dvě věci.
Od objednávky k odstoupení: tlačítková novela jako další krok k reálné ochraně spotřebitele
Od 1. ledna 2027 čeká tuzemské internetové obchodování další významná změna. Spotřebitel, který uzavřel smlouvu prostřednictvím online rozhraní a má právo od ní odstoupit, musí mít nově možnost učinit tak rovněž prostřednictvím snadno dostupného a jednoznačně označeného tlačítka či obdobného ovládacího prvku.
