Zákaz mobilních telefonů

Negativních dopadů přítomnosti mobilních telefonů na výuku si jistě všiml nejeden učitel, a vliv těchto technologií na psychiku se brzy stal předmětem vědeckého bádání. Například podle jednoho výzkumu[1] z r. 2017 dosahují lidé lepších výsledků v úlohách kognitivní kapacity, když je jejich vlastní telefon mimo dosah (např. v jiné místnosti), než když leží na stole před nimi. Tvrdší důkazy pak přišly se zákazem mobilů v anglických školách, kde došlo k měřitelnému zlepšení testových výsledků, a to především u slabších studentů[2].

Na nadužívání mobilů poukazovala i Světová zdravotnická organizace, která v roce 2020 ve svých doporučeních[3] zdůrazňuje omezení rekreačního „screen time“. Zde byl důvodem především nedostatek pohybu, což má negativní dopady samo o sobě, zejména u dětí.

Česká cesta

V roce 2021 bylo uzákoněno (§ 30 školského zákona), že školní řád může omezit nebo zakázat používání mobilních telefonů nebo jiných elektronických zařízení[4]. Tím se dala školám sporná pravomoc tuto oblast regulovat. Podle nedávné zprávy České školní inspekce 15 % základních škol uplatňuje úplný zákaz mobilů.

Tento zákaz by se měl ještě rozšířit s připravovanou novelou[5] školského zákona. Ta obsahuje především dvě změny: jednak doplňuje, že školní řád má výslovně regulovat také pravidla pro odebírání a vracení mobilních telefonů, a jednak zavádí pro děti do 15 let zákaz elektronických zařízení s tím, že dětem starším 10 let může školní řád používání elektronických zařízení povolit v návaznosti na jejich vzdělávání. Tento zákaz bude obsažen v novém § 184c, a ačkoliv se jeho znění může v průběhu legislativního procesu ještě změnit, pojďme se podívat, jak je koncipován v návrhu novely.

Budoucí § 184c kromě zákazu myslí také na výjimky. Ani zákaz pro nejmladší děti (konkrétně děti v mateřských školách, žáci 1.-3. ročníku základní školy a žáci ZUŠ do 10 let), ani zákaz pro starší děti (konkrétně žáci 4.-9. ročníku základní školy, nižšího stupně víceletých gymnázií, žáci ZUŠ a konzervatoří do 15 let) není absolutní. Především se nevztahuje na zařízení patřící škole, tzn. školy i školky budou moci dál žákům a dětem bez omezení poskytovat elektronická zařízení např. školní notebooky, pokud se k tomu rozhodnou. No a samozřejmě myslí také na zdravotní důvody: zákaz se neuplatní, pokud by mělo jít o speciální vzdělávací potřeby nebo v případě vážných diagnóz o zařízení či mobilní aplikaci, která pomáhá žákovi např. zvládat stres či sledovat svůj zdravotní stav.

Tato úprava předpokládá účinnost nejdříve v červenci 2026. Do té doby nabízí ministerstvo školství školám novou metodiku[6] k nastavování pravidel používání mobilních telefonů a jiných elektronických zařízení.

Metodika MŠMT

Nezbytnost omezování mobilních telefonů při vyučování ministerstvo obecně dovozuje z práva žáka na vzdělávání, které předpokládá, že nebude při vyučování rušen, jakož i z povinnosti žáka řádně se vzdělávat.

Žáci by měli rozumět tomu, proč škola pravidla zavádí, a také by měli chápat, že cílem pravidel není je slepě omezovat, ale chránit jejich soustředění, bezpečí, duševní pohodu i vztahy v kolektivu. Stejně tak je třeba informovat rodiče. Kromě běžné osvěty o tzv. digitálním wellbeingu by se mělo zákonným zástupcům doporučovat, aby se zajímali o online aktivity svého dítěte.

Metodika připomíná, že soukromý mobilní telefon nebo jiné elektronické zařízení je majetkem žáka, takže jeho odebrání musí být vždy důvodné, nezbytné a přiměřené. Zařízení by nemělo být zadrženo déle, než trvá vyučovací doba daného žáka, a škola má zařízení vrátit bez zbytečného odkladu po vyřešení situace (např. kyberšikany). Škola je povinna chránit zařízení před poškozením a je odpovědná za škody na elektronických zařízeních žáků, které vzniknou při výuce nebo souvisejících aktivitách.

MŠMT doporučuje, aby škola se zákonnými zástupci a žáky komunikovala výhradně prostřednictvím stanoveného oficiálního komunikačního kanálu, nejčastěji školního informačního systému či tzv. Learning Management System (LMS, typicky Google Classroom či Microsoft 365). Pedagogičtí pracovníci ani vedení školy by neměli sami iniciovat vznik neformálních komunikačních skupin (typicky skupina WhatsApp) s žáky, a tak na rodiče vytvářet tlak k pořízení chytrých telefonů. Škola rovněž nemůže po zákonných zástupcích požadovat, aby dětem pořizovali osobní mobilní telefon nebo jiné elektronické zařízení z důvodu rozvoje digitálních kompetencí či informatického myšlení ve výuce. Škola má v takových případech digitální učební pomůcku zajistit.

Pokud žáci nemohou mít mobil u sebe, metodika představuje různé režimy ukládání mobilů, od zcela neformálního uložení v aktovce, přes vyhrazené místo ve třídě (košík, uzamykatelná skříňka) nebo škole (žáci odevzdávají mobil hned po příchodu) po uložení v osobních skříňkách žáků. Futuristicky zní možnost uzamykání mobilů do speciálních pouzder, které by probíhalo u zvláštních terminálů.

Pokud mohou mít žáci mobil u sebe, je vhodné do školního řádu dát povinnost mít elektronické zařízení po celou dobu výuky zcela ztišeno bez zvuků, vibrací a notifikací, případně v režimu „letadlo“, aby nerušilo průběh vyučování. Další věc, kterou škola může dát do školního řádu, je zákaz pořizování fotografií, videozáznamů či zvukových záznamů bez souhlasu (což vyplývá i z obecné ochrany osobnosti a soukromí podle občanského zákoníku). 

Školy mohou používání mobilů organizovat i prostorově, např. zřídit tzv. DIGI koutek, kde mohou žáci o přestávkách používat mobily, nebo zcela zakázat mobily v jídelně. Zvláštní pravidla mohou být stanovena i pro družinu. V družině by mělo být používání mobilů povoleno pouze pokud škola dokáže zajistit, že je žáci budou využívat bezpečně a odpovědně.

Metodika odrazuje od zákazů konkrétních aplikací, jelikož jejich používání je problematické ověřit. Zásah do obsahu mobilních telefonů a jiných digitálních zařízení žáka (jako je čtení zpráv, prohlížení fotografií, kontrola aplikací apod.) totiž porušuje právo na soukromí a ochranu osobních údajů žáka. Za nelegální označuje také jakékoliv omezení mimo školu a mimo vyučování.

Tato metodika je určena školám, kterým kromě odborného výkladu nabízí příklady dobré praxe a formulaci pravidel pro různé varianty regulace, jež mohou převzít do svých školních řádů, ale je určena i rodičům, kteří se s dotazy k této problematice mohou obracet na adresu digitalizujeme@msmt.gov.cz.

Závěr

Diskuse o mobilech ve školách se často redukuje na jednoduchou otázku „zakázat, nebo nezakázat“. Ve skutečnosti jde o hlubší problém digitální výchovy a o hledání rovnováhy mezi využitím technologií jako učební pomůcky a ochranou soustředění, zdraví, bezpečí a důstojnosti dětí a žáků.

Často se také zapomíná, že za výchovu dětí (i tu digitální) jsou zodpovědní především jejich zákonní zástupci, např. § 884 občanského zákoníku uvádí, že rodiče mají být všestranně příkladem svým dětem. Jste?