I dlouhodobou nájemní smlouvu lze zrušit
Nejvyšší soud se přiklonil k názoru, že je možné zrušit nájemní smlouvu postupem stanoveným v § 2000 občanského zákoníku.
Nejvyšší soud se v rozsudku ze dne 10. 11. 2021, sp. zn. 26 Cdo 740/2021, zabýval situací, kdy syn, ještě za účinnosti předešlého občanského zákoníku, uzavřel nájemní smlouvu se svými rodiči jakožto nájemci. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu 35 let a předmětem nájmu byly pozemky a dům, který měl být rodiči využíván výlučně k bydlení.
Následně však syn v rámci exekučního řízení vedeného proti jeho osobě o předmět nájmu přišel a nový vlastník se rozhodl domáhat zrušení nájemní smlouvy postupem stanoveným v § 2000 občanského zákoníku a rodiče předešlého vlastníka zažaloval.
Podle § 2000 občanského zákoníku byla-li smlouva bez vážného důvodu uzavřena na dobu určitou tak, že zavazuje člověka na dobu jeho života, anebo že zavazuje kohokoli na dobu delší než deset let, lze se po uplynutí deseti let od vzniku závazku domáhat jeho zrušení. Soud závazek zruší i tehdy, pokud se okolnosti, z nichž strany zřejmě vycházely při vzniku závazku, změnily do té míry, že na zavázané straně nelze rozumně požadovat, aby byla smlouvou dále vázána.
Dále je pro posuzovaný případ relevantní § 2204 odst. 2 občanského zákoníku, dle kterého ujednají-li strany nájem na dobu delší než padesát let, má se za to, že byl nájem ujednán na dobu neurčitou s tím, že v prvních padesáti letech lze nájem vypovědět jen z ujednaných výpovědních důvodů a v ujednané výpovědní době.
Nejvyšší soud uvedl, že po účinnosti nového občanského zákoníku se v odborné literatuře okrajově objevoval názor, že v případě nájmů se uplatní pouze zvláštní úprava popsaná v § 2204 odst. 2 občanského zákoníku, která vylučuje obecnou úpravu dle § 2000 občanského zákoníku.
Nejvyšší soud však přisvědčil obecně převládajícímu právnímu názoru, že na nájemní vztahy se uplatní obě tato ustanovení nezávisle na sobě, neboť obě řeší jinou právní otázku. Zatímco § 2204 odst. 2 řeší, zda byl nájem uzavřen na dobu neurčitou nebo určitou, § 2000 se užije teprve poté, kdy je tato otázka vyřešena a upravuje obecně možnost zrušení dlouhodobých smluv uzavřených na dobu určitou.
V posuzovaném případě však Nejvyšší soud konstatoval, že zde byly shledány vážné důvody pro sjednání nájemní smlouvy na dobu určitou přesahující 10 let, což znamená, že nebyly splněný podmínky uvedené v § 2000 a potvrdil tak rozhodnutí předešlých soudů, které žalobu zamítly.
Další články
Rozhodují soudci politicky?
Jsou soudci pouhými neosobními vykonavateli zákonů, nebo svým rozhodováním formují společnost a prosazují vlastní hodnoty? Do jaké míry do soudcovského rozhodování vstupují mimoprávní vlivy a proč s rostoucí instancí soudu sílí i politický rozměr jeho verdiktů?
Zjišťování nemoci z povolání soudem
Článek zkoumá, zda a za jakých podmínek může civilní soud uznat nemoc z povolání bez lékařského posudku střediska nemocí z povolání a zda soud může uznat vznik nemoci z povolání bez ověření výskytu nemoci z povolání ze strany orgánu veřejného zdraví. Za tím účelem se analyzuje legislativní vymezení nemoci z povolání a proces vedoucí ke zjištění nemoci z povolání, a to včetně relevantní judikatury vyšších i nižších soudů.
Firma na prodej: Které právní nedostatky je vhodné odstranit dříve, než se objeví první zájemce
Vlastník se rozhodne firmu prodat, sestaví tým poradců a teprve pak zjistí, že společenská smlouva podmiňuje převod podílu souhlasem valné hromady, který mu nikdo dát nemusí. Předprodejní příprava proto nespočívá jen v úklidu dokumentace. Jejím cílem je odlišit vady právně bránící převodu od překážek dokončení transakce a rizik, která se promítnou především do ceny.
Je finanční arbitr „soudem“ podle nařízení Brusel I bis? Komparativní pohled na autonomní pojem soudu v evropském procesním právu
Lze českého finančního arbitra považovat za „soud“ podle nařízení Brusel I bis a vydávat jeho prostřednictvím evropská osvědčení pro přeshraniční výkon rozhodnutí?
Mlčení není odmítnutí: K prekluzi informačního práva společníka
Právo společníka společnosti s ručením omezeným na informace patří mezi základní práva plynoucí z jeho účasti ve společnosti.




