I dlouhodobou nájemní smlouvu lze zrušit
Nejvyšší soud se přiklonil k názoru, že je možné zrušit nájemní smlouvu postupem stanoveným v § 2000 občanského zákoníku.
Nejvyšší soud se v rozsudku ze dne 10. 11. 2021, sp. zn. 26 Cdo 740/2021, zabýval situací, kdy syn, ještě za účinnosti předešlého občanského zákoníku, uzavřel nájemní smlouvu se svými rodiči jakožto nájemci. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu 35 let a předmětem nájmu byly pozemky a dům, který měl být rodiči využíván výlučně k bydlení.
Následně však syn v rámci exekučního řízení vedeného proti jeho osobě o předmět nájmu přišel a nový vlastník se rozhodl domáhat zrušení nájemní smlouvy postupem stanoveným v § 2000 občanského zákoníku a rodiče předešlého vlastníka zažaloval.
Podle § 2000 občanského zákoníku byla-li smlouva bez vážného důvodu uzavřena na dobu určitou tak, že zavazuje člověka na dobu jeho života, anebo že zavazuje kohokoli na dobu delší než deset let, lze se po uplynutí deseti let od vzniku závazku domáhat jeho zrušení. Soud závazek zruší i tehdy, pokud se okolnosti, z nichž strany zřejmě vycházely při vzniku závazku, změnily do té míry, že na zavázané straně nelze rozumně požadovat, aby byla smlouvou dále vázána.
Dále je pro posuzovaný případ relevantní § 2204 odst. 2 občanského zákoníku, dle kterého ujednají-li strany nájem na dobu delší než padesát let, má se za to, že byl nájem ujednán na dobu neurčitou s tím, že v prvních padesáti letech lze nájem vypovědět jen z ujednaných výpovědních důvodů a v ujednané výpovědní době.
Nejvyšší soud uvedl, že po účinnosti nového občanského zákoníku se v odborné literatuře okrajově objevoval názor, že v případě nájmů se uplatní pouze zvláštní úprava popsaná v § 2204 odst. 2 občanského zákoníku, která vylučuje obecnou úpravu dle § 2000 občanského zákoníku.
Nejvyšší soud však přisvědčil obecně převládajícímu právnímu názoru, že na nájemní vztahy se uplatní obě tato ustanovení nezávisle na sobě, neboť obě řeší jinou právní otázku. Zatímco § 2204 odst. 2 řeší, zda byl nájem uzavřen na dobu neurčitou nebo určitou, § 2000 se užije teprve poté, kdy je tato otázka vyřešena a upravuje obecně možnost zrušení dlouhodobých smluv uzavřených na dobu určitou.
V posuzovaném případě však Nejvyšší soud konstatoval, že zde byly shledány vážné důvody pro sjednání nájemní smlouvy na dobu určitou přesahující 10 let, což znamená, že nebyly splněný podmínky uvedené v § 2000 a potvrdil tak rozhodnutí předešlých soudů, které žalobu zamítly.
Další články
Strategie České advokátní komory pro umělou inteligenci
V České advokátní komoře jsme založili Sekci pro umělou inteligenci a nové technologie. Sekce vlastně není úplně nová, nový je především její název. Předtím v rámci ČAK fungovala Sekce pro IT a GDPR. S ohledem na to, že se od ČAK teď především očekává, že bude reagovat na rozvoj umělé inteligence, rozhodli jsme se její název změnit. Když se podíváte na seznamy profesí „na odstřel“ kvůli umělé inteligenci, jsou na nich právníci na poměrně čelních pozicích.
Korekce místo první sankce? Návrh nového institutu ve správním trestání
Správní trestání zpravidla vychází z toho, že zjistí-li správní orgán přestupek, zahájí řízení, v němž rozhodne o odpovědnosti a případném správním trestu. Tento model chrání legalitu i rovnost. Vedle úmyslného, nebezpečného nebo opakovaného jednání však existují první, objektivně drobná a rychle napravitelná pochybení, zejména v evidenčních a oznamovacích povinnostech.
Obstrukce dlužníka v insolvenci jako trestný čin – možnost obrany věřitelů
Dlužník 11 let blokoval insolvenci námitkami podjatosti a žalobami. Nejvyšší soud potvrdil: jde o trestný čin. Co to znamená pro věřitele?
Česko zásadně mění přístup k trestání korporací. Místo odsouzení umožní dohodu „bez škraloupu“, stejně jako na Západě
Trestně odpovědné jsou v Česku už pár let nejenom fyzické osoby, ale i ty právnické. Od července 2026 se přitom výrazně rozšiřují možnosti řešení firemní trestní odpovědnosti.
Chybné nebo neexistující odůvodnění jako důvod nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí
Odůvodnění správního rozhodnutí není úřední formalita ani prostor pro mechanické převyprávění spisu. Je to část rozhodnutí, v níž musí být rozpoznatelné, proč správní orgán dospěl právě k danému výroku.



