Mgr. Lenka Chalupská

Viktor Knapp definuje zneužití práva (abusus iuris) jako „chování zdánlivě dovolené, jímž má být dosaženo výsledku nedovoleného.“[1] Klíčové spojení „zdánlivě dovolené chování“ samo o sobě vzbuzuje jisté pochybnosti, neboť objektivní právo zná toliko chování dovolené, tj. podle práva, a chování nedovolené, tj. v rozporu s právem.[2] Avšak tak či onak se jedná o slovní spojení zcela odpovídající povaze věci.

S účinností od 1. února 2016 přinesla novela zákona na ochranu spotřebitele zásadní novinku, která by neměla uniknout pozornosti zejména advokátů. Nově včleněná třetí až pátá část zákona totiž představuje právní úpravu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů mezi advokáty a klienty-spotřebiteli.

Ačkoli se může zdát, že problematika platebního rozkazu byla již do jisté míry vyčerpána, přesto soudní praxe ukazuje, že i poměrně jednoduchý institut může vyvolat řadu zdánlivě nejasných či překvapivých otázek. Příkladem je situace, kdy je platební rozkaz doručen žalovanému dříve než žalobci.

Ačkoli doposud soudy běžně rozhodovaly o povinnosti nezletilých platit neuhrazené regulační poplatky nemocnicím, Ústavní soud v nedávné době učinil této praxi zřejmě zadost, když za osobu, jež je plátcem regulačního poplatku, označil zákonného zástupce nezletilého.

To, že z občanského soudního řádu „zmizel“ § 76b, je dnes již dobře známou skutečností. Méně vžité je však povědomí o tom, do jaké podoby se úprava předběžného opatření proti domácímu násilí přeměnila. Na první pohled nevýznamné novoty však podstatným způsobem ovlivnily průběh řízení a vůbec jeho charakter. V následujících řádcích se pokusím popsat průběh řízení o předběžném opatření a zejména zdůraznit odlišnosti zavedené zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.

To, že z občanského soudního řádu „zmizel“ § 76b, je dnes již dobře známou skutečností. Méně vžité je však povědomí o tom, do jaké podoby se úprava předběžného opatření proti domácímu násilí přeměnila. Na první pohled nevýznamné novoty však podstatným způsobem ovlivnily průběh řízení a vůbec jeho charakter. V následujících řádcích se pokusím popsat průběh řízení o předběžném opatření a zejména zdůraznit odlišnosti zavedené zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.

Ve dnech 21. – 22. dubna 2015 proběhl v Seči u Chrudimi pátý ročník odborného kongresu Právní prostor, jenž lze již tradičně označit za úspěšný. Stejně jako předchozí ročník, i ten letošní nabídl nejen mnohoznačný podtitul, tentokráte „(Ne)možné podoby práva“, ale přilákal též velmi zajímavým programem a brilantním výběrem přednášejících.

Předseda Komise pro rekodifikaci civilního procesu a místopředseda Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Roman Fiala odpovídal na otázky týkající se plánované rekodifikace civilního procesního práva. Toto téma bude i předmětem jeho příspěvku na odborném kongresu Právní prostor 2015, který se koná již za tři týdny.

Zřejmě vůbec první konference v České republice týkající se výlučně právních otázek cestovního ruchu se 10. února 2015 uskutečnila v prostorách Právnické fakulty University Karlovy. Zdánlivě drobné právní disciplíně byl zcela odůvodněně věnován dostatečný prostor pro přednesy a debaty o aktuálních problematikách.

V současné době se zdá, že odstranění trestného činu pomluvy z trestního zákoníku není v centru pozornosti českých zákonodárců a případná změna situace je zatím v nedohlednu. Přesným opakem je však tato problematika na mezinárodní úrovni, kde mezinárodní organizace již řadu let apelují na dekriminalizaci této skutkové podstaty.

Jak vykládat zákon bez judikatury? To bylo téma příspěvku JUDr. Filipa Melzera, Ph.D., LL.M. na konferenci Nové soukromé právo, která se konala minulé úterý v Clarion Congress Hotelu v Praze. Odborná konference přivítala velkou řadu odborníků z řad akademiků i osob z praxe, aby zodpověděli nejpalčivější otázky, které s aplikací nového občanského zákoníku vyvstávají.

Již po osmé udělila Randova nadace při Spolku českých právníků Všehrd ocenění třem nejlepším diplomovým pracím z vybraných oborů práva, a to při slavnostním předání hodnotných cen dne 30. října 2014 ve Vlasteneckém sále Karolina.

Ve dnech 19. - 21. října 2014 se v pražském Hotelu Clarion uskutečnil již třetí ročník velmi úspěšného kongresu LawTech Europe, na který se sjeli odborníci z různých koutů světa. I letošní ročník nabídl velké množství témat a přilákal velký počet účastníků z různých oborů, zejména z oblasti práva, IT a managementu.

Nálezem ze dne 7. října 2014, sp. zn. Pl. ÚS 39/13, rozhodl Ústavní soud o návrhu Okresního soudu v Chrudimi na zrušení ustanovení § 137 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Ačkoli samotný návrh byl zamítnut, Ústavní soud ve výroku II. vymezil ústavně konformní výklad dotčeného ustanovení, totiž že zásadu rovnosti účastníků řízení naplňuje přiznání paušální náhrady coby náhrady hotových výdajů i účastníkovi řízení, který není zastoupen advokátem.

Dne 22. 9. 2014 schválila vláda návrh novely zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, který mimo jiné přináší nemalé změny v oblasti výkonu rozhodnutí vedeném na společné jmění manželů.

Pojem transsexualita je v dnešní době již velice rozšířeným označením pro stav rozporu mezi psychickým a anatomickým pohlavím u člověka. Ačkoli se tento pojem v soudobé společnosti vžil velmi rychlým tempem, o to pomaleji jsou do této sféry reflektovány moderní lidskoprávní přístupy. Jednoznačným ukazatelem současné české tendence se v našem právním prostředí stal občanský zákoník.

Spolu s velkou rekodifikací soukromého práva došlo k zásadním změnám nejen v oblasti samotného práva občanského, ale v neposlední řadě též práva pracovního. Jednou z podstatných novelizací, kterou pracovní právo díky občanskému zákoníku č. 89/2012 Sb. zažilo, je oblast zaměstnávání nezletilých osob. Ačkoli i tuto úpravu potká pravděpodobně v blízké době zásadní novelizace, je vhodné se s ní, alespoň prozatím, seznámit.

Ústavní soud v minulém měsíci podstatným způsobem změnil pohled na péči o nezletilé, a to dvěma novými nálezy, kterými otevřel cestu doposud nedostatečně využívanému institutu střídavé výchovy směrem k jejímu aktivnímu „znovuzavedení“ v českém právním prostředí. V souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva tak Ústavní soud zdůraznil roli zájmu dítěte a jeho práva na péči obou rodičů a označil střídavou výchovu za pravidlo, jehož odmítnutí by mělo být řádně prokázáno.