JUDr. Robert Neruda Ph.D.

V našem předchozím příspěvku jsme shrnuli šíři změn, které oznámil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) na zářijovém setkání s Komisí pro hospodářskou soutěž ICC. Rozsah plánů byl překvapivý – od zvýšení notifikačních prahů a nového call-in modelu u kontroly fúzí přes osobní odpovědnost jednotlivců až po dohody na trhu práce a dawn raidy. Tento příspěvek je prvním ze série textů, ve kterých se zaměříme na jednotlivá témata. Začínáme novelou zákona o ochraně hospodářské soutěže, kterou ÚOHS označil za stěžejní pro svou budoucí činnost a která má přinést nový soutěžní nástroje (New Competition Tool, NCT).

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) představil nedávno plán na zavedení pravděpodobně nejcitlivější změny v historii českého soutěžního práva. Chce zavést osobní odpovědnost fyzických osob za účast na kartelových dohodách. Pokud bude návrh přijat, budou manažeři čelit zcela novému riziku. Co je podstatou návrhu a jak se na plány ÚOHS díváme?

V říjnu vydal Krajský soud v Brně (KSB) další rozsudek, v němž přezkoumával zákonnost neohlášeného místního šetření Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Tentokrát se soud poprvé vyjadřuje k šetření, které se týkalo dohody mezi zaměstnavateli o nepřebírání zaměstnanců. Místní šetření ÚOHS přitom vyvolal anonymní podnět nespokojeného zaměstnance.

Představujeme vám další díl informačního servisu přinášejícího zajímavosti ze světa soutěžního práva, tentokrát zaměřený třeba na kontrolu fúzí a hodnocení soutěžních rizik prodeje motorových vozidel.

Rostoucí ceny potravin v posledních letech obrátily pozornost široké veřejnosti k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Zatímco někteří se na něj dívají jako na spoluviníka vysoké inflace, ÚOHS se podobným nařčením brání s odkazem na to, že mu současná legislativa účinnější zásahy do tržního prostředí neumožňuje. Nyní se proto chystá legislativní změna, která by z něj měla učinit mocnější instituci než doposud. Jaké změny se chystají a mohou být skutečně ku prospěchu?

Český Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) v září oznámil, že poprvé zohlednil zavedení soutěžního compliance jako polehčující okolnost při uložení pokuty.

V nedávné době byla přijata Směrnice o nekalých obchodních praktikách mezi podniky při prodeji potravin. Tato oblast byla dlouho v zorném úhlu unijních orgánů, hledaly se dostatečné důvody pro regulaci a její správná forma. Mezitím mnoho zemí přistoupilo k vlastní, vnitrostátní regulaci – mezi nimi všechny státy Visegrádské čtyřky.

Koncem dubna představil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže („ÚOHS“) nový postup pro stanovování výše pokut za porušení soutěžního zákona. ÚOHS uvádí, že zohlednil své poznatky z praktické aplikace pravidel i judikaturu správních soudů. Zároveň varuje, že od 24. 4. 2018 bude moci díky novým pravidlům ukládat výrazně tvrdší tresty. V tomto článku Vám krátce přiblížíme nejzásadnější změny tohoto dokumentu.

Očekávané rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze dne 6. 12. 2017 ve věci Coty vyjasnilo podmínky, za kterých může výrobce provozující systém selektivní distribuce omezit své autorizované prodejce v tom, aby nenabízeli výrobky na internetu prostřednictvím platforem třetích stran. SDEU potvrdil stanovisko generálního advokáta a připustil, že v systémech selektivní distribuce je možné omezit prodeje prostřednictvím online tržišť, jako jsou amazon nebo eBay, pokud je to nezbytné a nutné k zachování luxusní povahy prodávaných výrobků.

V prosinci 2014 vstoupila v platnost směrnice 2014/104/EU upravující některé otázky náhrady škody vzniklé protisoutěžním jednáním, a to kartely a zneužitím dominantního postavení. Účelem směrnice je zejména ulehčit pozici poškozených před soudem, ale též ochránit podniky, které poskytnou soutěžním úřadům účinnou součinnost při odhalování kartelů. Tato směrnice měla být implementována do 27. 12. 2016.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 5. 2017 zrušil rekordní pokutu ve výši 1.659.993.000 Kč, kterou Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) uložil v roce 2016 za tzv. velký stavební kartel. Stalo se tak z procesních důvodů, když soud konstatoval opakované překročení pravomocí ÚOHS při neohlášených místních šetřeních, čehož důsledkem je nezákonnost takto získaných důkazů, na kterých ÚOHS stavěl celý svůj případ. V tomto příspěvku stručně přiblížíme genezi případu, důvody, které soud vedly ke zrušení rozhodnutí ÚOHS, a zhodnotíme význam rozsudku do budoucna.

Koncem roku 2016 vydal ÚOHS první rozhodnutí podle § 19a zákona o ochraně hospodářské soutěže, který zakazuje narušování soutěže orgány veřejné správy. V příspěvku tento případ přiblížíme a zodpovíme též otázku, na která jednání (z hlediska substantivního i z hlediska formy) může toto ustanovení dopadat.

V následujícím příspěvku jsou shrnuty nejzásadnější novinky z oblasti soutěžního práva z poslední doby.

Provázání právní a ekonomické analýzy v soutěžním právu je nevyhnutelné. Ekonomický přístup k řešení soutěžních případů se dnes projevuje napříč všemi oblastmi soutěžního práva.

Dne 19. října 2016 nabude účinnosti zatím poslední novela[1] českého zákona o ochraně hospodářské soutěže.[2] Novela se týká hned několika oblastí – z části jde o formulační úpravy a uzákonění již existující praxe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“), Novela nicméně přináší i některé zásadní změny přímo se dotýkající práv soutěžitelů.

Nejvyšší správní soud („NSS“) ve svém nedávném rozhodnutí č. j. 2 As 204/2014 – 71 o kasační stížnosti společnosti O2 Czech Republic, a.s. („O2“) rozhodl, že způsob počítání subjektivní lhůty pro uložení pokuty ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže („ÚOHS“) za porušení pravidel hospodářské soutěže může být za jistých okolností jiný, než se dosud všeobecně předpokládalo, a to významně příznivější pro účastníka řízení.

Soutěžní právo není oblast, se kterou by se každý právní praktik setkával dennodenně. Proto je ambicí tohoto příspěvku jednak na začátek vymezit, co vlastně soutěžní právo je, co reguluje (část II.), za druhé připomenout, že soutěžní právo je možné vymáhat nejenom přes Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“) či jiné soutěžní úřady, ale také soukromoprávními prostředky (část III.), což není příliš známé a využívané. Za třetí je jeho cílem upozornit na poslední významnou událost v této oblasti (část VI.), kterou je nová unijní směrnice týkající se soukromoprávního prosazování soutěžního práva. Tu mají členské státy včetně České republiky povinnost implementovat do svého právního řádu ke konci příštího roku.