JUDr. Jaromír Jirsa

Dá-li bůh a budu-li pozván, tak sem budu jezdit jako ústavní soudce ještě dva roky a vy mě budete sledovat jako živé přechodné ustanovení. To je taková zvláštní role, která mně doteď nedošla, ale já, jelikož jsem byl jmenován až jako těsně předposlední ústavní soudce z tzv. třetího Ústavního soudu, tak budu mít možnost pozorovat nejen odchody svých kolegů, z čehož už některé nastaly, ale hlavně budu mít možnost pozorovat jak výběr, tak doplňování Ústavního soudu. A moc se na to těším.

Média jsou od toho, aby s někým manipulovala a jde jenom o to, aby soudy pohlídaly rozumnou mez, kde končí povolené hranice hodnocení, kritického úsudku či názorů na konkrétní téma.

Dne 1. 1. 2017 oslavilo šestnácté narozeniny ustanovení § 114b občanského soudního řádu, které do civilně-procesního předpisu přinesla takzvaná velká novela o. s. ř. (zákon č. 30/2000 Sb. účinný od 1. 1. 2001) a které zavedlo dva „revoluční“ procesní instituty: takzvanou kvalifikovanou výzvu k vyjádření k žalobě (§ 114b odst. 1 o. s. ř.) a ve vztahu k žalovanému sankční fikci uznání nároku (§ 114b odst. 5 o. s. ř.).

Ústavní soud v tomto roce řešil dvě mediálně sledované (a tragické) kauzy související s provozem dopravních prostředků, které stojí za připomenutí čtenářům Právního prostoru, neboť i oni nepochybně řídí, spolucestují či se jinak účastní silničního provozu.

Dne 23. 3. 2016 vyhlásil Ústavní soud svůj nález ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. III. ÚS 2298/15, který stojí za podrobnější komentář. Už jen proto, že se týká nekonečného příběhu péče soudu o nezletilé děti. Také proto, že se aktuálním pohledem dívá na staré téma styku tzv. nerezidentního rodiče s jeho dítětem. A v neposlední řadě proto, že o děti musí „pečovat“ soudy, když už o ně nepečují ve shodě rodiče, a to i soud ústavní.

Jelikož jsem 16. 2. tohoto roku vyhlašoval jménem republiky a Ústavního soudu svůj první zpravodajský nález, jsem této události stále plný – tím spíše, že měla až nečekané mediální (i jiné) ohlasy.

Koncem uplynulého roku jsem přislíbil, že se i nadále budu ve svých příspěvcích věnovat civilním tématům a že se má pozornost zaměří pečlivěji i na rozhodnutí mého nového zaměstnavatele.

V tomto komentáři JUDr. Jaromír Jirsa vyvrací rozšířený názor, že "soud je zásadně povinen dítě svěřit do střídavé péče". Komentář k usnesení Ústavního soudu ze dne 14.10.2015, sp. zn. IV. ÚS 3330/14

Závěr roku a začátek toho nového vždy svádí k bilancování – a nejinak je to i v mém případě. Bilancovat by se však nemělo jen proto, aby se bilancovalo, neboť minulost se stává brzy nezajímavou – a nejinak je to v právu a justici.

Určovací žaloba je preventivního charakteru a musí být zárukou odvrácení budoucích sporů, jinak není dán naléhavý právní zájem na určení, zda tu právo nebo právní vztah je či není. Komentář k rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 6. 2015, sp. zn. 14 Cmo 524/2013

V rozhodčím řízení je poučení podle § 118 a o. s. ř. nutné pouze tehdy, je-li prostřednictvím tohoto poučení třeba předejít nepříznivému, tedy překvapivému rozhodnutí rozhodců založenému na neunesení břemene tvrzení, břemene důkazního, či odlišném právním posouzení žalobou vylíčeného skutku. Komentář k rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. září 2015, 1 Cmo 56/2015-196

V případech, kdy obec zřídila stavbu na pozemku ve vlastnictví jiné osoby bez jejího souhlasu a užívá jej bezesmluvně jako veřejné prostranství, přísluší vlastníku pozemku ze strany obce náhrada, a není-li poskytována, lze ji po obci vymáhat z titulu bezdůvodného obohacení. Komentář k rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2015, č.j. 28 Co 29/2015-81

Jedno ustanovení o jediné větě v posledních letech „hýbe“ českou justicí a jeho výklad je předmětem řady soudních rozhodnutí. Jde o § 30 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozhodčím řízení“), které zní takto: „Nestanoví-li zákon jinak, užijí se na řízení před rozhodci přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.“

Komentář JUDr. J. Jirsy k jednomu rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4032/14, v němž Ústavní soud uvádí, za jakých okolností může zasáhnout do hodnocení důkazů provedených obecným soudem.

Důvodem pro osvobození od soudních poplatků nemůže být sama o sobě skutečnost, že směnečný žalobce je nemajetný, neboť veškeré prostředky vynaložil na koupi cenného papíru (směnky). Pokud by tomu tak bylo, šlo by o zjevný a nepřijatelný pokus o podnikání na účet státu, na který by v případě neúspěchu žalobce přešlo celé riziko obchodní operace. Komentář k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1.7.2015, sp. zn. 12 Cmo 130/2015

Může za stát vystupovat na jedné straně několik organizačních složek jako vedlejší účastníci? Komentář k usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 30 Co 530/2013

Shodou historických okolností a náhod se mi poštěstilo ocitnout od 7. 10. 2015, kdy jsem byl prezidentem republiky jmenován, ve funkci soudce Ústavního soudu České republiky.

Pokud má být podle úpravy účinné od 1. 1. 2014 (§ 2959 o. z.) vyjádřen v odčinění imateriální újmy pozůstalých poškozených zásah do jejich citové sféry, mělo by být odčinění výrazně vyšší než paušální částky stanovené podle § 444 odst. 3 obč. zák. č. 40/1964 Sb. Komentář k rozsudku krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1.7.2015, čj. 14 To 136/2015-385

Ve sporu o nároku vyplývajícího z ochrany práv vlastníka průmyslových vzorů a z ochrany proti nekalé soutěži je otázka informovaného uživatele otázkou právní a nikoli odborně-skutkovou, proto ji nepřísluší hodnotit a posuzovat znalci. Komentář k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 5. 2015, č.j. Cmo 112/2014-446

Komentář k rozporné judikatuře ohledně toho, zda ustanovení občanského zákoníku o zpětném zvýšení výživného pro nezletilé dítě se aplikuje zásadně nebo pouze ve výjimečných případech. Komentář k rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27.5.2015, č.j. 11 Co 95/2015-277

Ústavní soud, ač strážce ústavnosti, často ve své rozhodovací praxi „zafušuje do řemesla“ obecným soudům v čistě procesních otázkách, i když opakovaně připomíná, že není součástí soustavy obecných soudů.

Komentované rozhodnutí je primárně zajímavé tím, že se týká žaloby z rušené držby (§ 178 – 180 o. s. ř.), což je procesní novinka zavedená do občanského soudního řádu teprve od 1. 1. 2014 novelou provedenou zákonem č. 293/2013 Sb. – tudíž jsme zatím neměli příliš možností se s ní v praxi setkat. Ve druhém sledu je ovšem usnesení zajímavé ještě proto, že v něm odvolací soud zastává poměrně novátorský názor na jiný (relativně nový procesní institut) – povinnou předžalobní výzvu (upomínku) podle § 142a o. s. ř., respektive na její vztah k náhradě nákladů odvolacího řízení. Komentář k usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28.5.2015, č.j. 20 Co 176/2015-81

Fotbal je dynamická hra, při níž dochází ke vzájemnému kontaktu hráčů a následkem toho i ke zvýšenému riziku jejich zranění. Každý, kdo se takového sportu účastní, si musí být tohoto rizika vědom a určitou, v daném druhu sportu obvyklou míru rizika tedy vědomě akceptuje... Komentář k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 25 Cdo 493/2015

Je smluvní pokuta za porušení exkluzivity reklamy ve výši dvojnásobku ceny plnění nepřiměřená? Komentář k rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Cmo 279/2014

Soudy v komentované kauze řešily, zda je jednání subjektu (žalovaného), který se zabývá (mj.) renovacemi historických vozidel a který uváděl mezi svými referencemi na internetu žalobcův automobil Tatra T700-II jako vozidlo, které renovoval (ačkoli to nebyla podle žalobce pravda), je za hranicí dobrých mravů hospodářské soutěže. Komentář k rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21.4.2015, sp.zn. 3 Cmo 340/2014