Zásah Ústavního soudu do dokazování

Komentář k usnesení Ústavního soudu ze dne 31.8.2015, sp.zn. I. ÚS 4032/14

Ústavní soud zdůrazňuje snad v každém svém rozhodnutí, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti, že není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným a že postup v řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.

Do „postupu v občanském soudním řízení“ patří bezpochyby i postup obecného soudu při provádění důkazů a jejich hodnocení, které je ovládáno stěžejním principem civilního řízení – zásadou volného hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř.

V některých případech se však vyskytnou situace, kdy až Ústavní soud zasáhne do postupu soudu obecného při hodnocení důkazů – a v tomto usnesení definuje, kdy se tak může stát. Je tomu tak především v případech, kdy obecný soud nevysvětlí odpovídajícím způsobem, jaká dílčí konkrétní zjištění čerpal z jednotlivých důkazů (tzv. nepřípustná souhrnná zjištění), proč neprovedl další navržené důkazy (tzv. opomenuté důkazy) a kdy není zřejmé, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Takový postup je nepřípustný, neboť libovůle je obecně nežádoucím společenským jevem nepatřícím do demokracie, tím spíše, dopouští se jí soud.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde