Články s tagem: software

Ve zdravotnictví dnes hraje software stále důležitější roli. Překvapením pro mnohé bývá, že za určitých okolností může být klasifikován jako zdravotnický prostředek.

Cupertino/Brusel 2. června (ČTK) - Americký technologický gigant Apple zahájil právní kroky proti březnovému nařízení Evropské komise (EK), aby zpřístupnil svá zařízení konkurentům, jako jsou Meta či Google.

Evropská unie schválila nová pravidla odpovědnosti za vadné výrobky. Ta nahrazuje původní, téměř čtyřicet let platnou právní úpravu a zohledňuje změny, k nimž v důsledku rozvoje technologií a digitalizace došlo.

Umělá inteligence (artificial intelligence, AI) je téma, které aktuálně hýbe světem. Není tomu jinak ani v České republice. Díky rychlému technologickému pokroku přicházejí změny dříve, než na ně stíhají legislativci reagovat. Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví harmonizovaná pravidla pro umělou inteligenci (akt o umělé inteligenci) a mění určité legislativní akty unie (dále „AI Akt“), který je prvním legislativním dokumentem z pera orgánů EU v této dynamicky se rozvíjející oblasti, byl dne 21. května 2024 přijat Radou Evropské Unie.

Ověření zdrojových kódů softwaru bývá požadavkem objednatele softwaru v návaznosti na uložení kódů do úschovy.

V praxi se pravidelně setkáváme s požadavkem objednatele SW na dodavatele, aby současně s předáním SW předal i zdrojové kódy a dokumentaci k nim. Důvodem tohoto požadavku je obava objednatele, že v budoucnu může dojít k problémům, ať už v rámci dalšího rozvoje SW nebo při poskytování servisní činnosti, tj. odstraňování vad.

V praxi se podnikatelé při vývoji nebo dodání softwaru často spoléhají na „klasické“ smlouvy o dílo nebo na smlouvu uzavřenou buď ústně, nebo přes e-mailovou komunikaci. Dodání softwaru je však natolik komplexní záležitostí, že ve výše uvedených případech strany často zjistí, že se dostaly do pasti, kdy není jasné, jak mají postupovat nebo zda byla smlouva dodržena.

Dle některých aktuálně dostupných vývojových scénářů může být umělá inteligence schopna aktivit, které doposud ležely toliko v dispoziční sféře člověka. Pro to, aby se mohla v praxi prosadit a začít efektivně používat, je však klíčové vyřešit nelehké otázky, které s touto novou, doposud právem přesně nepopsanou, oblastí souvisí.

U složitých projektů dodávek softwaru, u kterých se předpokládá delší doba implementace, není neobvyklá aktuální potřeba na straně objednatele na změnu funkcionality softwaru či způsobu implementace nebo na straně dodavatele na úpravu cenových podmínek. V tomto směru je výhodou odpovídající úprava tzv. změnového řízení (Change Management) v samotné smlouvě o vývoji a implementaci softwaru.

Servisní smlouva k softwaru je klíčovým závazkovým instrumentem pro každého objednatele i dodavatele softwaru. Bohužel v praxi softwarového právníka se až příliš často setkávám se servisními smlouvami, které jsou natolik špatně nebo vágně napsané, že jsou prakticky nepoužitelné, což jde většinou k tíži objednatele (tedy podnikatele, který si koupil software, a přál si zajistit jeho kontinuální provoz).

Na rozdíl od projektů, jejichž výstupem je hmotná věc, se software vyznačuje několika specifiky, které činí jeho vývoj za pomoci tradičních smluvních nástrojů, zejména smlouvy o dílo, značně problematický.

Nejvyšší soud vydal v roce 2014 rozsudek (23 Cdo 2654/2013), ve kterém potvrdil oprávněnost nároku na odměnu za servis ve formě paušální odměny, přestože žádný „hmatatelný“ servis poskytnut během fakturačního období nebyl. Tento článek tedy objasní skutkové okolnosti případu, které nejsou v praxi neobvyklé, a poukáže na závěry Nejvyššího soudu v této věci.

V poslední době se lze více než v minulosti setkat s tím, že zaměstnanci mají v práci neomezený přístup k internetu. Tato pro nás zcela přirozená věc však skrývá určitá rizika, která si většina zaměstnavatelů nemusí ani uvědomovat. Na následujících řádcích představujeme příklady takového rizika a také návod, jak se případným nepříjemným situacím vyhnout.

V oblasti IT se právník dříve či později setká s požadavkem na přípravu licenčních podmínek k vznikajícímu softwaru. Takový požadavek nemusí nutně znamenat, že se od Vás očekává z rukávu vysypat License Terms and Conditions obdobného rozměru, jako má Google nebo Microsoft. Ve skutečnosti mohou vhodná licenční ujednání obsahovat jen několik málo písmen (např. GPL, MPL nebo CC BY). Nejobtížnější úkol spočívá ve stanovení, o jakou licenci se má jednat, jaké jsou potřeby našeho klienta a jaký je jeho záměr. Najít pojítko mezi potřebou IT a právními možnostmi může pomoci tento článek.

V praxi se lze občas setkat s požadavkem firem na financování softwarových licencí (včetně OEM licencí) v rámci pořizování nového hardwaru a softwaru, a to formou finančního či operativního leasingu. Celý problém tohoto způsobu financování nákupu softwaru spočívá ve střetu ustanovení licenčních podmínek o zákazu užití softwaru třetí osobou a podstatou leasingu, tj. vlastnictvím licence na straně leasingové společnosti a užitím softwaru jejím klientem. Software lze samozřejmě pořídit i formou úvěru, pak tento problém s licenčními podmínkami nevzniká. Uvedené závěry lze vztáhnout i na ostatní softwarové licence, pokud licenční podmínky obsahují zákaz udělování podlicencí, nájmu či přenechání softwaru k užívání třetí osobě.

Praha 19. července (ČTK) - Vlastník práv k bývalé kartě Pražana opencard podal žalobu na firmu XT-Card, která pro Prahu vytvořila novou průkazku na MHD Lítačka. Domáhá se zákazu užívání softwaru. ČTK o tom dnes informoval mediální zástupce firmy eMoneyServices (EMS) Martin Opatrný. XT-Card odmítá, že by software systému opencard jakkoliv použila, porušování autorských práv vylučuje. Firma EMS se soudí také s Prahou kvůli Lítačce a kvůli nárokům za služby spojené s opencard v řádech stamilionů korun.

Má dnešní prezentace si klade za cíl sdělit Vám několik podstatných informací z oblasti softwarového práva. První zajímavostí je skutečnost, že softwarové právo je kolem nás každý den, ačkoli si to třeba neuvědomujeme. Rád bych Vám dnes proto nastínil několik otázek či problémů, které každý den musíme řešit.

„Absolutní ochrana neexistuje, pokud se zařízením pracujeme v otevřeném prostoru internetu," říká JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LL.M., který na téma „Každý den se softwarovým právem" vystoupí již 19. dubna na kongresu Právní prostor.

Rok 2016 přinesl do českého právního řádu celou řadu legislativních novinek, jiné se aktuálně chystají. Více než dvacet přednášejících a téměř dvě stovky účastníků se jimi budou zabývat na šestém ročníku kongresu Právní prostor. Záštitu nad kongresem, který se koná na Chrudimsku ve dnech 19. a 20. dubna, převzali ministr spravedlnosti, ministryně pro místní rozvoj, náměstek ministra vnitra pro řízení sekce legislativy a archivnictví a předseda Ústavního soudu.

Využití softwaru ve firmách se řídí především licenčními podmínkami konkrétního výrobce, většinu pravidel lze ale zobecnit.

Dle evropské směrnice o právní ochraně počítačových programů (2009/24/ES) se právo na rozšiřování rozmnoženiny počítačového programu (softwaru) vyčerpá prvním prodejem rozmnoženiny ze strany autora nebo s jeho souhlasem v zemích Evropské unie či Evropského hospodářského společenství. V návaznosti na implementaci směrnice obsahuje obdobné ustanovení i autorský zákon.