Nová směrnice EU o odpovědnosti za vadné výrobky zahrnuje i software včetně umělé inteligence a rozšiřuje práva spotřebitelů

Evropská unie schválila nová pravidla odpovědnosti za vadné výrobky. “Nová směrnice EU rozšiřuje odpovědnost výrobců na vadný software včetně umělé inteligence a posiluje postavení spotřebitele, což se odrazí mimo jiné v hromadných žalobách,“ shrnuje Štěpánka Havlíková z Dentons. „Nahrazuje původní, téměř čtyřicet let platnou právní úpravu a zohledňuje změny, k nimž v důsledku rozvoje technologií a digitalizace došlo.“

Podle směrnice je výrobek vadný, pokud neposkytuje takovou bezpečnost, jakou je člověk oprávněn očekávat, nebo jakou vyžadují právní předpisy. Při posouzení bezpečnosti budou soudy posuzovat nejen vlastnosti a předvídatelné využití výrobku, ale i relevantnost reklamy, marketingové propagace a technické dokumentace. „Právo na náhradu škody má každý, kdo v důsledku vadného výrobku utrpí škodu na fyzickém či psychickém zdraví, majetku nebo datech,“ uvádí Štěpánka Havlíková, seniorní advokátka pražské kanceláře Dentons. „Směrnice řeší nároky fyzických, nikoli právnických osob a na rozdíl od stávající úpravy již nevyžaduje, aby škoda na majetku přesahovala hranici 500 EUR. Vedle náhrady majetkových škod nevylučuje i náhradu škod nemajetkových, pokud to umožní právo daného členského státu – bude tedy klíčové sledovat lokální implementaci.“

„Zásadní novinkou je, že směrnice výslovně zmiňuje software a z definice zahrnuje i systémy umělé inteligence,“ dodává Štěpánka Havlíková. „Nevztahuje se na open-source software s otevřeným zdrojovým kódem, poskytovaný mimo rámec podnikatelské činnosti, zahrnuje však například software, za jehož využívání jsou poskytovány osobní údaje.“ Pro uplatnění směrnice přitom není důležité, zda jde o software samostatný nebo integrovaný v jiném výrobku, ani to, zda je poskytován v rámci cloudových či on-premise řešení. Spotřebitelé budou mít nárok na náhradu škody například tehdy, dojde-li vinou vadného výrobku k poškození nebo ztrátě uložených dat.

Postavení spotřebitele v soudních sporech posiluje ustanovení, podle kterého je žalovaný povinen zpřístupnit na žádost žalobce relevantní důkazy, a to snadno přístupným a srozumitelným způsobem. Pokud tak neučiní, soud z toho může usuzovat na vadnost výrobku nebo na příčinnou souvislost mezi vadou výrobku a způsobenou škodou. „Důkazní břemeno se tak pro žalobce významně zjednodušuje,“ zdůrazňuje Štěpánka Havlíková.

Odpovědnost za vadu výrobku nese primárně výrobce, směrnice však zavádí kaskádový mechanismus přenesení odpovědnosti na další subjekty v dodavatelském řetězci, jako jsou dovozci nebo distributoři. Například nelze-li výrobce ani dovozce identifikovat, odpovědnost může nést distributor výrobku v rámci Evropské unie, pokud o to spotřebitel požádá a distributor neidentifikuje výrobce či dovozce v EU.

„Odpovědnost za vadu výrobku může být jedním z klíčových nároků v hromadných žalobách, v nichž uplatňuje nárok na náhradu škody skupina spotřebitelů,“ uzavírá Štěpánka Havlíková z Dentons. „Hromadné žaloby nedávno implementovala také legislativa České republiky, přičemž v důsledku hromadných žalob mohou spotřebitelé výrazně více a jednodušeji společně uplatňovat své nároky vyplývající z odpovědnosti za vadu výrobku, což zvyšuje praktická rizika pro výrobce, dovozce a potenciálně i distributory.“

Směrnice o odpovědnosti za vadné výrobky byla v Úředním věstníku EU publikována 18. 11. 2024 s tím, že v platnost vstupuje dvacátým dnem po zveřejnění a členské státy mají dva roky na to, aby ji implementovaly v národních legislativách.