Články s tagem: náklady řízení

Dne 12. listopadu 2024 vydal Evropský soud pro lidská práva („ESLP“) rozsudek ve věci Associated Newspapers Limited proti Velké Británii (stížnost č. 37398/21). ESLP řešil otázku, zda náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů právního zástupce z odměny ze zisku („CFA“) a pojistného sjednaného na úhradu nákladů („ATE“), které byly přiznány v nepřiměřeně vysokém měřítku, je v rozporu se svobodu projevu. ESLP dospěl k závěru, že příslušný právní režim Spojeného království upravující náhradu nákladů porušil svobodu projevu společnosti Associated Newspapers Limited („Associated Newspapers“), předního britského vydavatelství, a tudíž došlo k porušení článku 10 EÚLP.

Ustanovení o formulářových žalobách se vztahuje na případy, kde je totožný žalobce nikoliv totožný advokát

Tento článek se zabývá institutem náhrady nákladů řízení a jeho moderačním prvkem, představovaným § 150 o. s. ř.

V občanském soudním procesu chybí uložení povinnosti složit zálohu na náklady řízení.

Stanovisko Ústavního soudu měnící judikaturu v oblasti náhrady nákladů řízení při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví

Česká advokátní komora (Komora) bere na vědomí dnes vyhlášený nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 44/21 ve věci práva na určení advokáta k poskytnutí právní služby.

Komu v případě zrušení a vypořádání spoluvlastnictví soudním rozhodnutím náleží právo na náhradu nákladů řízení?

Při stanovení výše náhrady nákladů řízení ve věcech návrhu na zrušení výživného je nutné upřednostnit postup podle § 8 odst. 2 advokátního tarifu

Letos uplyne již devět let od okamžiku, kdy Ústavní soud nálezem ze dne 17. 4. 2013 sp. zn. Pl. ÚS 25/12 zrušil tzv. přísudkovou vyhlášku č. 484/2000 Sb., která stanovila, jaká je výše náhrady nákladů řízení na zastoupení účastníka řízení advokátem, tj. kolik protistrana zaplatí účastníkovi řízení, který byl zastoupen advokátem a kterému byla soudem přiznána náhrada nákladů řízení.

Praha 28. října (ČTK) - V Česku začíná takzvané milostivé léto pro dlužníky. Lidé, kteří mají exekuci kvůli dluhům u veřejných institucí, se mohou do 28. ledna snadněji oddlužit.

Podstatou veřejnoprávního milostivého léta je osvobození fyzických osob od placení veškerých dalších pohledávek přesahující zaplacenou jistinu v exekučním řízení a nákladů exekuce nad zaplacenou částku 750 Kč.

Při rozhodování o přiznání nákladů řízení se nelze omezit na posouzení toho, zda dotyčný setrval na svém právním názoru.

Třetí senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Milada Tomková) zamítl ústavní stížnost směřující proti nákladovému výroku rozhodnutí Krajského soudu v Praze.

Ráda bych navázala na svou minulou glosu, v níž jsem se se čtenáři chtěla podělit o poznatky týkající se „novot“ v procesním postupu v řízení o vypořádání společného jmění manželů (SJM) zaniklého v době od 1. 1. 2014. Tentokrát se chci věnovat nákladům, respektive „nákladnosti“ tohoto typu řízení.

Podle Ústavního soudu, nejsou-li dány zvláštní důvody, je spravedlivé, aby si každý ze spoluvlastníků nesl své náklady na vypořádání spoluvlastnictví.

Ústavní soud judikoval další okolnosti, za nichž lze využít § 150 občanského soudního řádu a nepřiznat náklady řízení vítězné straně.

Ustáleným předmětem diskusí odborné veřejnosti v oblasti exekucí jsou v poslední době účinky insolvenčního řízení na probíhající exekuce, uvolňování podmínek oddlužení, zastavování exekucí vedených na základě neplatných rozhodčích doložek a otázka místní příslušnosti soudních exekutorů.

Pode Ústavního soudu dobrovolnému splnění povinnosti vymáhané v exekuci nebrání, pokud účastník po zaplacení vymáhané částky uplatní opravné prostředky.

Podle § 200 o. z. platí, že: „Zjistí-li likvidátor v průběhu likvidace, že právnická osoba je v úpadku, podá bez zbytečného odkladu insolvenční návrh, ledaže se jedná o případ uvedený v § 201.“

Ústavní soud konstatoval, že by náklady řízení měly přesahovat žalovanou částku pouze ve vyjímečných a odůvodněných případech.

V rámci rozhodování o vylučovací žalobě je rovněž nutno rozhodnout o nákladech řízení. Vzhledem ke skutečnosti, že řízení o vylučovací žalobě je řízením sporným, i zde lze tedy v zásadě o náhradě nákladů řízení rozhodovat dle úspěchu účastníků ve věci. K otázce náhrady nákladů řízení o excindační žalobě se nezřídka vyjadřoval i Ústavní soud ve své rozhodovací praxi.

Praktické zkušenosti z exekucí prováděných soudními exekutory ukazují, že ochrana a obrana povinného a třetích osob je stále velmi aktuálním tématem. Pod pojmem třetí osoba se v nauce procesního práva obecně rozumí osoba odlišná od oprávněného a povinného, jejíž věc nebo jiná majetková hodnota byla postižena exekucí, přestože jde o práva nepřipouštějící exekuci.[1]

Nekritický požadavek úspěchu v řízení s sebou může nést i riziko vysokých nákladů řízení!

Součástí práva na spravedlivý proces je vytvoření prostoru pro to, aby účastník řízení mohl účinně uplatňovat námitky a argumenty, které jsou způsobilé ovlivnit rozhodování soudu a s nimiž se soud musí v rozhodnutí náležitě vypořádat. Tento požadavek je třeba uplatnit též při rozhodování soudu o náhradě nákladů řízení, které je integrální součástí soudního řízení jako celku.

V řízení o uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí se odměna advokáta počítá z tarifní hodnoty 10 tisíc a nikoli z výše předmětu sporu.