Záloha na náklady řízení

I.

Na základě níže uvedeného soudního sporu lze dojít k názoru, že v občanském soudním řádu č. 99/1963 Sb. (dále o.s.ř.) chybí ustanovení, podle něhož by účastník řízení byl povinen na základě rozhodnutí soudu složit v průběhu řízení zálohu na náklady řízení (soudní poplatek, svědečné, znalečné, náklady právního zastoupení atd.), aby nedošlo k ohrožení práv ostatních účastníků při skončení sporu spočívajícím v důvodném předpokladu, že alespoň částečně získá zpět vynaložené náklady.

Jednou v Krušných horách, zcela výjimečně, proletěl horskou obcí orkán, výrazně silnější a ve větší rychlosti, než bývá v tamních podmínkách standardní vichřice. Došlo k poškození až zničení několika střech na rekreačních domech.

Střecha z jednoho rekreačního domu (dále žalovaný), odletěla jednak na střechu bezprostředního souseda (dále první žalobce) a na další dům přes ulici (dále druhý žalobce) a obě byly poškozeny.

Následovala soudní žaloba souseda jako prvního žalobce s požadavkem na náhradu škody proti majiteli letící střechy. Příčinná souvislost se vznikem škody ve výši 100 000,- Kč byla spatřována ve špatně, v té době, prováděné rekonstrukci střechy. Údajně v rozporu s obsahem prohlášení na Stavebním úřadu. Střecha měla být orkánem nadzvednuta a měla odletět v důsledku špatně provedených arkýřů.

Ve sporu byla vyžádána zpráva Státního meteorologického ústavu o síle a směru orkánu. Ten potvrdil mimořádnost a bezprecedentní situaci, která byla unikátní i v těchto horských místech.

Podrobným výslechem více svědků se žalovanému podařilo prokázat, že orkán nevnikl pod střechu arkýři a nadzvedl jí, ale z čelní strany, čemuž by se nedalo nijak zabránit, i kdyby se oprava neprováděla. U arkýřů se sice prokázal nesprávný technologický postup, ale bez příčinné souvislosti se vznikem škody na střeše souseda. Zjištění příčiny nadzvednutí a odletění střechy mělo za následek zamítnutí žaloby soudem prvního stupně a přiznání nákladů řízení. Potud v podstatě standardní procesní situace. Neprokázání odpovědnosti za škodu pro neexistenci příčinné souvislosti.

První žalobce se proti zamítavému rozsudku odvolal. Krajský soud již při svém prvním jednání o odvolání rozhodl o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, včetně nákladů řízení.

Jenomže v průběhu tohoto prvního sporu o náhradu škody podal majitel domu přes ulici druhou žalobu z téhož titulu tj. nesprávné rekonstrukce střechy (arkýřů). Při prvním soudním jednání došlo k dohodě, že se řízení přeruší dle § 110 o. s. ř., do doby nabytí právní moci rozhodnutí o první žalobě.

II.

V návaznosti na potvrzovací usnesení Krajského soudu navrhl nečekaně druhý žalobce pokračování řízení, ač samozřejmě znal výsledek i důvody neúspěchu první žaloby.

Provedl ale procesní manévr a postupoval dle § 107a o. s. ř. Postoupil svojí údajnou pohledávku vůči žalovanému, také ve výši 100 000,-Kč, firmě na Panenských ostrovech. Žalovaný proti usnesení o připuštění záměny žalobce dle § 107a o. s. ř. podal odvolání s poukazem na jasnou účelovost tohoto postupu. I nový účastník byl zastupován stejným advokátem a zjevně šlo pouze o zabránění vymáhání budoucích nákladů řízení.

Právním zástupcem žalovaného mu bylo nabídnuto, aby vzal žalobu zpět, že nebudou po něm požadovány náklady řízení za právní zastoupení. To bylo odmítnuto. Druhý žalobce předložil svůj (druhý) znalecký posudek z oboru stavebnictví k prokázání příčinné souvislosti mezi nesprávně provedenými arkýři a nadzvednutím a odletěním střechy žalovaného. Po připojení procesního spisu z prvního řízení soud opětovně i druhou žalobu zamítl a přiznal náklady řízení. Druhý žalobce se ani neodvolal.

Samozřejmě, že náklady zůstaly nedobytné i přes pokus kontaktovat nástupce druhého žalobce na Panenských ostrovech.

Pouze na okraj, druhý spor soudil jiný soudce než první spor.

III.

Jsem názoru, že dává-li zákon takovou volnost při záměně žalobce, jak zakotveno v § 107a o. s. ř., měl by mít i žalovaný možnost brojit proti takovému účelovému postupu.

Dovoluji si poukázat na ustanovení § 138 o. s. ř., v němž je zakotvena možnost pro soud posoudit volnou úvahou, zda v řízení: “…. nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva…“.

I když se toto oprávnění soudu vztahuje k jiné situaci (osvobození od soudního poplatku), mělo by být rozšířeno i na jiná jednání a situace účastníků, aby byla zajištěna rovnost mezi nimi. V této návaznosti poukazuji i na § 146 odst. 2 o. s. ř., kde je zakotveno právo soudu posoudit předběžně chování žalovaného ve vazbě na důvodnost podané žaloby.

Také ustanovení § 141 o. s. ř., podobný postup umožňuje ohledně zálohy na náklady důkazu. Zajisté soud i při takovémto rozhodování váží i účelnost a případnou svévolnost při navrhování důkazu účastníkem.

Volná úvaha soudu ohledně nákladů řízení je zakotvena i v § 150 o. s. ř., ve formě: “… shledání důvodů zvláštního zřetele hodných…“ k nepřiznání nákladů řízení zcela, nebo z části.

Zakotvení povinnosti zálohy na náklady řízení po volné úvaze soudu by odstranilo alespoň částečně spekulativní jednání některých účastníků civilních řízení. Jsem si vědom, že námitkou může být zachování volnosti dispozice s předmětem řízení, ale rozhodně by to nemělo být na úkor druhých účastníků. Pokud takovýto postup byl opřen o rozhodnutí soudu v rámci jeho zákonné volné úvahy s možností přezkumu vyšší instancí. Takovéto ustanovení by mělo preventivní, výchovný a umravňovací efekt. V prvé řadě by se mělo vztahovat na obchodní majetkové spory.