Články s tagem: kongres

CODEXIS ACADEMIA, ve spolupráci s redakcí právního portálu Právní prostor.cz a Svazem průmyslu a dopravy České republiky, vyhlašuje další kolo úspěšné soutěže o nejlepší článek s právní tematikou.

Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Ivo Pospíšil, Ph.D., se domnívá, že složitost a nepřehlednost práva silně oslabuje legitimitu zásady neznalost zákona neomlouvá. Důsledné opuštění této zásady by však podle něj vedlo k rozkladu práva, právnímu partikularismu, relativismu či subjektivismu. Jak se tedy vypořádat s hypertrofií právních norem, nadto dotvářených bohatou judikaturou nejvyšších soudních instancí?

Devátý ročník odborného kongresu Právní prostor se nezadržitelně blíží. Ani letos samozřejmě nebudou chybět významní hosté z řad celé právnické obce.

GDPR trochu stírá standardně vnímaný rozdíl mezi velkou a malou korporací, protože se na společnosti nedívá primárně z hlediska počtu zaměstnanců nebo velikosti obratu, ale spíše z hlediska toho, jak sofistikovaně a v jakém rozsahu společnost nakládá s daty. Menší start-up, který má 50 zaměstnanců a zabývá se datovou analytikou, je tak z hlediska GDPR mnohem senzitivnější než velká společnost s tisíci zaměstnanci.

Téma GDPR je v poslední době velmi aktuální a diskutované, a to i ve spojení s pracovním právem či personalistikou, což je doména, které se věnuji od začátku své praxe v advokacii. Právě na propojení s oblastí personalistiky bych se rád v několika základních bodech zaměřil, a to za i pomoci stanovisek Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále jen „Úřad“), která se zabývají nejen obecnými, ale i sektorovými výklady.

Svým dnešním příspěvkem bych rád drobně přispěl do právnické diskuze tématem, které je stále nové a stále se vyvíjí. Nový občanský zákoník v ustanoveních § 1728 až 1730 zavedl do právního řádu explicitní zakotvení institutu předsmluvní odpovědnosti (culpa in contrahendo).

Není možné v jednom krátkém konferenčním vystoupení shrnout všechny problematické aspekty, které fenomén, který je označován jako sdílená ekonomika, v současné právní aplikační praxi přináší. Pokusím se ve vymezeném čase přiblížit jen některé dosavadní poznatky vzešlé z prvního ročníku (2017) cyklu konferencí „Sdílená ekonomika – sdílený právní problém?“ a upozornit zájemce o toto téma druhý ročník, konaný na PF UK v roce 2018 pod názvem “Sdílená ekonomika a delikty“.

Agenturní zaměstnávání upravuje zákoník práce v pouhých čtyřech paragrafech. Sama dlouhodobě tvrdím, že právní úprava je absolutně nedostatečná, navíc se v podstatě agentury práce s uživateli nesoudí. Je to zřejmě proto, že agentury práce nechtějí ztratit své velké klienty a raději se pro některé věci připojistí, než aby šly do sporu. Z tohoto důvodu ale zůstává spousta otázek a výkladů otevřených a není zřejmé, jak budou soudy v případě sporu rozhodovat. Palčivou se jeví například otázka náhrada škody.

Tento příspěvek otevírající novou sekci kongresu věnovanou fenoménu judikatury bych rád zaměřil na obecný úvod do tématu a základních pojmů. Soustředil bych se v rámci svého vystoupení tak spíše na samotné „technické“ zpracování soudních rozhodnutí v rámci procesu tvorby a publikace judikatury, než na otázky týkající se jejich aplikace a závaznosti.

Mohutné intelektuální a sociální hřmění, za nějž se v 18. a 19. století v Evropě zrodily ideje právního státu, mělo nutně za následek posun do fáze sekundární, chránící čerstvě narozený koncept právního státu. Garancí absolutní a ultimátní se stalo nezávislé soudnictví. Vývoj právního myšlení na našem kontinentu po druhé světové válce nás pak přivedl od pojmu „právní stát“ k pojmu „soudcovský stát“.

Předmětem mého dnešního zamyšlení jsou tři okruhy: do jaké míry je potřebná regulace koncentrace vlastnictví médií nad rámec regulace obsažené v soutěžním právu, do jaké míry je tato koncentrace možná a do jaké míry může zákon omezit určité osoby, které jsou nějakým způsobem svázány s politikou, ve vlastnictví médií.

Ve svém příspěvku bych se chtěl zaměřit na základní otázky týkající se různých druhů akcií a podílů a s tím související posuny v korporačním právu. Od roku 2014 není v korporačním právu patrně žádné jiné téma či institut, který by prošel radikálnějším vývojem, a to především názorovým. Došlo k obrovskému posunu v nahlížení na možnosti, jakým způsobem lze vytvářet různé druhy podílu a akcií.

Na letošním ročníku odborného kongresu Právní prostor přednášel JUDr. Roman Fiala, místopředseda Nejvyššího soudu ČR, na téma týkající se osobnosti soudce. Jaký by měl tedy soudce být a jaké výzvy tato práce přináší? Máme kvalitní zástupce justice? To vše se dočtete v následujícím rozhovoru.

Minulý rok jsem měl na kongresu Právní prostor závěrečnou řeč, ve které jsem požádal Ústavní soud, aby zrušil restituční tečku. Ta do dnešního dne zrušena nebyla, ale moje slova byla vyslyšena 18 senátory Parlamentu ČR, kteří dne 14. listopadu 2017 podali návrh na zrušení restituční tečky k Ústavnímu soudu. Tito senátoři se ztotožnili s právním názorem 40 000 restituentů, jejichž restituce do dnešního dne, tedy po více než 27 letech, nebyla vyřízena.

Pro začátek je třeba vymezit si rozdíl mezi ústavním systémem a ústavním pořádkem. Ústavní pořádek představuje soubor ústavních předpisů České republiky vymezených v čl. 112 Ústavy, je to vlastně polylegální Ústava, ústava v širším smyslu, která má význam normativní. Oproti tomu ústavní systém tvoří soustava ústavních orgánů České republiky a jejich vzájemných vztahů. Jedná se tedy o pojem institucionální.

Cílem tohoto příspěvku je hovořit o státním zastupitelství v právním státu. Chtěl bych popsat, co státní zastupitelství koná a má konat, proč je jeho role nezastupitelná. Zaměřím se rovněž na judikaturu Ústavního soudu a z ní se pokusím vyvodit určité závěry.

Téma závaznosti soudní judikatury je velmi obecné a teoretické. Zaměřím se proto spíše na konkrétnější osobní postřehy a poznámky. Uvedu svůj dojem o krizi incidenční závaznosti. V kontinentální Evropě máme s incidenční závazností rozhodnutí, tedy závazností v konkrétní věci, největší zkušenost.

Občas se v souvislosti s referendem objevují teze, podle kterých není demokracie bez referenda úplná, nebo absence referenda v našem ústavním pořádku představuje jakýsi ústavní deficit. Obě tyto formulace najdeme například v důvodové zprávě k poslednímu vládnímu návrhu ústavního zákona o obecném referendu z minulého volebního období, který nakonec nebyl schválen.

Vybrala jsem si téma odpovědnosti soudců – a předesílám, že se chci zaměřit na odpovědnost jinou než kárnou. Tedy na oblast jednání soudců, u kterého je zřejmé, že není a nebude předmětem jednání kárného senátu. Chci mluvit o odpovědnosti soudců, u které nehrozí kárné opatření za to, že ji neunesou. Ale přesto je důležitá a to, jak s ní soudci nakládají, má velký vliv na důvěru společnosti v soudnictví.

Mé dnešní téma je bezpochyby velmi aktuální. V době, kdy jsem si ho vybíral, netušil jsem, že ještě v době přednášení bude natolik aktuální. Toto téma budí mnoho emocí, bylo již k němu hodně řečeno, ať už v politologickém, ústavněprávním, mediálním či celkově společenském diskursu. Do problematiky bych rád vnesl pohled kontextový.

Dnes bych se ráda věnovala sociálním médiím, a to zejména ve vztahu k tomu, jak zaměstnavatel může prostřednictvím klasických institutů pracovního práva monitorovat zaměstnance a kontrolovat a určitým způsobem i regulovat jejich aktivitu na internetu a sociálních sítích. Nakonec bych ráda zmínila i to, jakým způsobem může zaměstnavateli pomoci vnitřní směrnice, tzv. social media policy.

Můj příspěvek je o odpovědnosti či neodpovědnosti poskytovatelů služeb informační společnosti. Je to téma možná poněkud exotické, ale zároveň dopadající do života a činnosti skoro nás všech, protože například Wi-Fi používáme někdy téměř všichni.

Problematika ukládání a výkonu peněžitých trestů byla v roce 2017 jedním z hlavních veřejně diskutovaných témat v oblasti trestního soudnictví. Nejvyšší státní zastupitelství a Nejvyšší soud přistoupily v rámci společného projektu k realizaci veřejně deklarovaného záměru docílit proporcionálního ukládání alternativních trestů, a to zejména peněžitého trestu soudy v trestním řízení a tím přispět k zlepšení dosavadní praxe jeho nepříliš častého využívání.

Ve dnech 24.-25.4. se v polyfunkčním, velmi útulném hotelu Jezerka konal již osmý ročník odborného kongresu Právní prostor. Kromě toho, že jsem dostal od organizátorů příležitost dokončit – snad úspěšnou – pětiletku moderování (a vypadá to, pokud si to nepokazím nudným článkem, že příští rok si zase nasadím lachtanítko, jak se podle JUDr. Lasáka označuje slušivý aerodynamický head-set), dostal jsem – v duchu hesla „když si to moderoval, tak o tom napiš a napiš to tak vtipně, jak to moderuješ“ také zmocnění, abych napsal tento článek, který se ale musí vměstnat do určitého počtu znaků (což pro mne jako ukecaného advokáta není jednoduché).

Osmý ročník kongresu Právní prostor již je minulostí. Program plný příspěvků ze všech oblastí práva, zajímavých setkání a rozhovorů, navštívilo letos téměř 200 účastníků z celé České republiky.