Rozhovor s loňskými vítězi soutěže Ukaž svou kreativitu: Největším lákadlem byla hlavní výhra, a sice účast na kongresu Právní prostor.

V loňském roce jste se úspěšně zúčastnili soutěže „Ukaž svou kreativitu VII“ (Karolina obsadila první místo a Ondřej třetí). Co vás přesvědčilo k napsání soutěžních příspěvků?

OK: Lakonicky řečeno, přijali jsme vaši výzvu a chtěli ukázat svou kreativitu. Soutěže si všiml Ondra při pravidelném ranním pročítání odborných článků a aktualit. Zprávu mi pak předal se slovy: „Napiš článek, pojedeme na konferenci.“ Soutěž nás oba zaujala, ale vzhledem k tomu, že Ondra se tou dobou připravoval na klauzurní práci z trestního práva a já jsem tehdy byla studentkou teprve prvního ročníku, majíc tak značné pochybnosti o tom, že bych mohla napsat článek s právní tématikou požadovaného rozsahu a dostatečné kvality, oba jsme psaní práce odsunuli na neurčito. Zhruba 14 dní před deadlinem jsme však na Facebooku natrefili na video z předchozího ročníku odborného kongresu Právní prostor a motivace byla rázem na světě. Uzavřeli bychom to tedy s tím, že největším lákadlem byla hlavní výhra, a sice účast na kongresu.

Soutěžící jsou limitováni pouze počtem znaků a právní tematikou, která musí být do obsahu článku promítnuta. Konkrétní téma, jak již z názvu soutěže vyplývá, je ponecháno na kreativitě autorů. Co vás vedlo k tomu, polemizovat se ve svých článcích zrovna nad odpovědností samořiditelných automobilů, respektive odpovědností sportovců?

O: Dalo by se říci, že osud. Odpovědnost je zajímavá a komplikovaná právní kategorie a jako taková k odborné polemice přímo vybízí. Zároveň jsem hokejovým rozhodčím, takže mě již několikrát předtím napadlo, že za zákroky, které občas hráči na ledě předvádějí, by měli zasednout spíše na lavici obžalovaných než na trestnou (ač deset minut na promrzlé trestné lavici může být také poměrně nepříjemné, není chládek jako chládek). A téma tak bylo na světě.

K: Student prvního ročníku právnické fakulty s platným a účinným právem ještě příliš do styku nepřijde, a proto v mém případě přicházel v úvahu příspěvek buď z oboru právních dějin, anebo něco, co platné právo téměř neřeší. Vzhledem k tomu, že dějiny nejsou mou nejsilnější stránkou, zvolila jsem variantu číslo dvě. Umělá inteligence prostupuje téměř do všech oblastí lidského života s cílem zvýšit bezpečnost a osvobodit člověka od rutinních činností. K tomu, abychom jako společnost mohli dostatečně využít potenciál, který tato automatizace nabízí, potřebujeme však nejprve vyřešit všechny sporné otázky. Bez toho, aniž by bylo například jasné, kdo bude odpovídat za újmu, která vznikne jako následek srážky autonomního vozidla s chodcem, autonomní auta jezdit nemohou. A to by mě jako osobu řidičských schopností průměrné ženy mrzelo.

Tři nejlepší soutěžní příspěvky obdrží jako jednu z výher řádné vstupné na odborný kongres Právní prostor, kde pak mají výherci jedinečnou možnost setkat se s předními zástupci právnické obce. Promítla se vaše účast v soutěži nějak ve vaší následné kariéře? Co se pro vás po kongresu Právní prostor změnilo?

O: Největší změna nastala již na samotném kongresu, kde jsem si uvědomil, že podobná odborná setkání jsou mojí životní vášní. Zároveň ve mně byla probuzena motivace rozvíjet se po odborné stránce, neboť jsou to právě největší odborníci a akademické kapacity, které se mohou takových konferencí účastnit. Být profesionálním účastníkem konferencí se stalo smyslem mé existence a hlavním cílem mého životního směřování.

K: Začala jsme více číst, psát a zajímat se o právo. Ale pokud mám na tuto trochu sugestivní otázku odpovědět konkrétněji, na kongresu mi byl po vyhlášení soutěže nabídnut prostor, abych svou „kreativitu“ dále rozvíjela a stala se redaktorkou webového portálu Právní prostor. A to mi otevřelo dveře k příležitostem, ke kterým bych se jinak rozhodně nedostala a vlastně by mě to ani nikdy nenapadlo. Tzv. nad kávou a diktafonem jsem se díky tomu potkala například s Kateřinou Šimáčkovou nebo Jiřím Nykodýmem, což byla velmi příjemná setkání a zážitky, které si v sobě ponesu rozhodně ještě dlouho.

Nestává se často, aby sourozenci studovali stejný obor, úspěšně se zúčastnili stejné soutěže, a navíc spolupracovali i profesně. Jak se vám daří spolu vycházet?

K: Daří se nám to dobře, a to asi právě proto, že jsme sourozenci, kteří by spolu přirozeně vycházet měli. Je znát, že jsme vyrůstali ve stejném prostředí, se stejnou výchovou a že jsme spolu od narození téměř pořád. Díky tomu máme podobný styl přemýšlení a humoru, což zřejmě riziko vzniku případných sporů taktéž zmírňuje. Vlastně i kvůli tomu, že máme společnou školu, práci, případně se účastníme stejných soutěží, řešíme podobné problémy a společně je konzultujeme, vycházet spolu musíme minimálně z pragmatických důvodů. Kdybychom spolu nemluvili nebo se hádali, přijdeme o benefit určité dělby práce, která teď mezi námi funguje – pokud se jednomu z nás nechce dělat tohle, může to zkusit hodit na druhého a vice versa.

Účastníte se nějakých dalších studentských soutěží, ať už např. moot courtů nebo soutěží v odborném psaní, pravidelně nebo byla tato soutěž vaše první?

OK: I když jsme oba poměrně soutěživí, toto byla v zásadě naše premiéra. Naposledy jsme aktivně soutěžili asi na základní škole, kde bylo největším „rodinným“ úspěchem pravděpodobně mé první místo ve sběru kaštanů a brácha byl druhý v matematickém klokanu. Nicméně úspěch v soutěži „Ukaž svou kreativitu“ v nás soutěžního ducha znovu probudil, a nyní se tak do podobných soutěží zapojujeme poměrně pravidelně.

Byla účast na kongresu Právní prostor skutečnou odměnou?

OK: Nepochybně. Jak jsme zmínili v první otázce, účast na konferenci byla při psaní hlavní motivací. Lákadlem byly kapacity z řad celé právnické obce, se kterými jsme se mohli setkat tváří v tvář, a taky máme rádi hotely a konference. Samotná akce nakonec dokonce předčila naše očekávání. Jen nás trochu mrzí, že jsme nenašli odvahu vyfotit se s naším oblíbencem Liborem Vávrou, avšak snad se nám toto zaváhání povede na letošním ročníku napravit.

Je podle vás pro právníky důležité pilovat písemný projev už během studia?

OK: Rozhodně. Tak jako lékař operuje skalpelem, zedník fankou, kuchař vařečkou, nástrojem právníka jsou argumenty. A právě písemný projev pomáhá schopnost argumentace tříbit a není nad to, když se student v této dovednosti piluje už při studiu. Psaní je pro právníka denním chlebem, a mělo by tak mít i určitou kvalitu. Napsaný text, například žaloba, musí být na jednu stranu výstižný, ale zároveň dostatečně stručný, aby ho adresát vůbec četl. To není úplně snadná kombinace, a proto, když se této schopnosti mladý právník naučí, ve staří jako když ji najde.

Soutěžní příspěvky mají mít rozsah do 5000 znaků. Je to moc nebo málo? Jak dlouho vám trvalo soutěžní příspěvky napsat?

OK: Málo. Vlastně nepřekročit limit počtu znaků byl asi největší oříšek. I když na začátku může stát obava ze čtyřmístného čísla, při psaní člověk zjistí, že 5000 znaků je vážně málo a že k vyjádření své myšlenky by potřeboval alespoň dvakrát tolik. Teď už se snad beztrestně můžeme přiznat, že jsme limit vlastně o pár set znaků překročili, ale buď si toho nikdo nevšiml, a nebo byla porota shovívavá.

Co se týče času, samotné psaní práce tak dlouho netrvá. I s výběrem tématu to zabralo v součtu do 4 dnů. Nejtěžší je donutit se začít, pak už se píše samo. Mě „donutil“ brácha. Když řekl: „Koukej ten článek napsat!“, musela jsem jako mladší sestra poslechnout. A jeho pak „donutili“ rodiče, kteří se báli pustit mne při případném úspěchu na kongres samotnou. I když se my přidržíme zásady „jednou a dost“ a letošního ročníku soutěže se nezúčastníme (a to by možná pro někoho mohla být motivace), každému, kdo v tuto chvíli napsání příspěvku alespoň trochu zvažuje, můžeme vřele doporučit, aby si vyhradil dvě odpoledne a článek se napsat alespoň pokusil.

Kreativitě se meze nekladou!