Na letošním kongresu Právní prostor vystoupíte v rámci bloku „Občanské právo”. Na jaký příspěvek se z Vašich úst můžeme těšit?
Rozhodl jsem se na letošním kongresu pohovořit a podělit se o poznatky, se kterými se setkává každý soudce, který v každém svém rozhodnutí hledá spravedlnost, a o postavení advokáta, který se snaží o spravedlnosti pro své klienty soud přesvědčit.
Letošní ročník bude opět nabitý významnými přednášejícími z řad celé právnické obce, těšit se však můžeme nejen na zajímavé přednášky. Na co či koho se z celého programu těšíte nejvíce?
Jako pravidelný účastník Právnického kongresu se těším na to, že se organizátorům podařilo opět tento kongres nejen zorganizovat, ale i pozvat řadu významných osobností z justice, advokacie, státního zastupitelství a tím přispět vysoké odbornosti a zajímavosti tohoto kongresu. Taktéž se těším na společenskou část, která přispívá k zajímavým setkáním, kolegialitě a výměně názorů při neformálních setkáních. Takových možností pohovořit neformálně se svými kolegy není v současné hektické době mnoho. Těším se na uvolněnost, pohodu a kolegialitu, která tradičně tato setkání provází.
Ve svých konferenčních příspěvcích z let minulých jste se věnoval problematice tzv. restituční tečky, kdy jste „požádal Ústavní soud o její zrušení”. Vaše slova byla vyslyšena, Ústavní soud ve svém nálezu Pl. ÚS 35/17 vyhověl ústavní stížnosti skupiny senátorů a s účinností uplynutím dne 30. června 2018 zrušil napadené části zákona o Státním pozemkovém úřadu a dalších souvisejících zákonů. Povedlo se tedy eliminovat hrozící nerovnost mezi restituenty?
Zde bych vás chtěl opravit, nebyla vyslyšena jenom moje slova, ale zejména oprávněné nároky více než padesáti tisíc restituentů, jejichž nároky nebyly po více než 29 letech ze strany státu odpovídajícím způsobem vypořádány. Jako advokát jsem rozhodnutí Ústavního soudu ČR z června 2018 přivítal a hlavně jsem ocenil jeho právní odůvodnění. Plně se s ním ztotožňuji a věřím, že si státní instituce – Pozemkový úřad ČR a Ministerstvo zemědělství ČR - uvědomí, že „nemorální“ zákon může být v právním státě také zrušen.
V současné době je hojně diskutovaná otázka zdanění církevních restitucí. S tím souvisí aktuálně projednávaná novela zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a zákona o daních z příjmu, která však z řad odborné veřejnosti sklízí značnou kritiku, zejména pro hrozící rozpor nové právní úpravy se smlouvami uzavřenými mezi státem a církvemi a narušením právní jistoty. Očekáváte, v případě přijetí těchto novel, opět nějaký zásah Ústavního soudu? Kdybyste v této věci sepisoval ústavní stížnost, jaké by byly Vaše hlavní argumenty?
Ústavní stížnost sepisovat nebudu. Nikdy jsem nezastupoval a ani zastupovat nebudu církevní kongregace a náboženské společnosti, které většinou podléhají pravomoci přímo z Vatikánu a jím jsou řízeny. Obecně považuji zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi za spravedlivý, avšak nemůžu se ztotožnit s tím, jak byl v některých případech ve věci majetku – nemovitostí – pozemků v intravilánu obcí vykládán. Co bylo církvi „ukradeno“, musí být vráceno. A toto by mělo samozřejmě platit i pro restituenty – fyzické osoby. Na majetkové vypořádání s církvemi našel stát v rozpočtu cca 60 mld. Kč, pro vypořádání s prvorestituenty se jedná o vypořádání v částkách jen desítek milionů Kč.
Se zdaněním církevních restitucí zásadně nesouhlasím. Je to porušení zásady předvídatelnosti a vykonatelnosti zákona, který byl jednou přijat a jako takový nemůže být překrucován a měněn podle toho, která politická strana nebo uskupení má v parlamentu většinu. Z pohledu běžného občana se mi argumentace získání cca 600 milionů Kč do rozpočtu v každém roce jeví jako populistická, když vezmeme v úvahu, že 1 km dálnice stojí právě tuto částku. Věřím, že církev své nároky ze zákona uhájí a věřím, že může být i úspěšná u Ústavního soudu ČR.
Od roku 2010 jste členem kárné komise České advokátní komory a předsedou kárného senátu. Ročně kárné komisi napadá v průměru kolem 150 kárných žalob. Vzpomenete si na nějaká zajímavá kárná provinění, kterými jste se během uplynulých 9 let Vašeho působení v komisi zabývali?
Každé projednání kárného provinění kolegy advokáta je velkou zkušeností a bohužel není na tom nic, čím by se mohl advokátní stav „chlubit“. Dobrou zprávou je, že počet kárných provinění každým rokem klesá. V loňském roce to bylo cca 120 případů (při počtu více než 11.000 praktikujících advokátů). Jsou velké rozdíly mezi kárnými proviněními advokátů působících v menších městech a obcích. Každodenně se setkávají se svými spoluobčany, klienty, protistranami a jejich chování jak profesní, tak v osobním životě je pod každodenním drobnohledem. Většina kárných podnětů je na advokáty právě z těchto působišť a nerad bych se tím dotkl svých kolegů, kteří by se mohli poznat. Právě povinnost mlčenlivosti a advokátní etika je důvodem proč se o této věci nebudu více rozepisovat. Pouze můžu poukázat, že Česká advokátní komora pravidelně vydává sbírku kárných rozhodnutí, kde jsou jednotlivé případy včetně odůvodnění rozhodnutí popsány. I z této sbírky kárných rozhodnutí může čerpat kolega JUDr. Ivo Jahelka.
Diskuze k článku ()