Články s tagem: kongres

Dozor a dohled ve státním zastupitelství není totéž. O tom nás na letošním již šestém ročníku kongresu Právní prostor 2016 přesvědčí vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová.

V lednu byl odtajněn dlouho připravovaný "fashion law" projekt, který má propojit módu, právo a talent. Vznikl tak Ústav práva módního průmyslu, za kterým stojí Mgr. Zuzana Šimonovská, LL.M., advokátka specializující se na právo duševního vlastnictví. O co vlastně v oblasti fashion law jde? A jaká je jeho perspektiva? To prozradí Zuzana Šimonovská na dubnovém kongresu Právní prostor 2016. Dnes tak přinášíme alespoň malou ochutnávku práva módního průmyslu.

"Z pohledu právníka si především přeji legislativní klid a alespoň čtvrt roku bez jakékoli legislativní změny. Toho se však zřejmě nedočkáme," říká JUDr. Ing. Petra Gříbková, která v dubnu loňského roku získala prestižní ocenění Podnikový právník v kategorii Samostatný podnikový právník.

Nemožné podoby práva ve smyslu rozvodu manželství a odklonů mohou znamenat též možnosti jiného než soudního řešení ukončení manželství za života obou manželů. Pokud jde o novou právní hmotněprávní úpravu rozvodu, znali jsme ustanovení § 24 zákona o rodině, který nyní upravuje § 755 nového občanského zákoníku.

Vrcholí okurková sezona, notoričtí stěžovatelé na počasí se konečně dočkali příjemných čtyřicítek ve stínu, klienti i soudci užívají zasloužené dovolené, a tak mi konečně zbyl čas, abych dopsal svou retrospektivu za 5. ročníkem odborného kongresu Právní prostor 2015. Tento kongres se konal v závěru dubna v hotelu Jezerka pod podtitulem „(Ne)možné podoby práva“.

V tomto příspěvku se budeme zabývat velmi tajuplným institutem - společným jměním manželů. Přiznám se, že to není institut, který by byl dlouhodobě předmětem mého zájmu, ale s kolegou Petrem Téglem jsme se rozhodli proniknout do tajů této oblasti a došli jsme k závěru, že na některé otázky by bylo vhodné se podívat z trošku odlišného pohledu.

Soutěžní právo není oblast, se kterou by se každý právní praktik setkával dennodenně. Proto je ambicí tohoto příspěvku jednak na začátek vymezit, co vlastně soutěžní právo je, co reguluje (část II.), za druhé připomenout, že soutěžní právo je možné vymáhat nejenom přes Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“) či jiné soutěžní úřady, ale také soukromoprávními prostředky (část III.), což není příliš známé a využívané. Za třetí je jeho cílem upozornit na poslední významnou událost v této oblasti (část VI.), kterou je nová unijní směrnice týkající se soukromoprávního prosazování soutěžního práva. Tu mají členské státy včetně České republiky povinnost implementovat do svého právního řádu ke konci příštího roku.

Tento příspěvek se bude zabývat tématem přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů při změně dodavatele. Důsledky této úpravy jsou poměrně bizarní. Problematiku si přiblížíme na shrnutí dvou základních evropských judikátů, o které se celý přechod práv mezi dodavateli opírá.

Rekodifikace civilního procesu, tak jako každý jiný zákon, musí najít svou dobu. Správný patos a étos chvíle, kdy vzniknou. Začínám mít pocit, že se s touto chvílí dnes už míjíme. Rád bych proto v tuto chvíli spíše zareagoval na některé vlídné i nevlídné připomínky na „účet“ Nejvyššího soudu, a případně se zmínil o tématu, o kterém se mezi džentlmeny nemluví, ale nemělo by se o něm mlčet.

Ve svém příspěvku bych rád představil pojem kybernetická kriminalita, její současné projevy, prognózu dalšího vývoje, přičemž počítejte s tím, že bude spíše neradostná, a jak se jí bránit.

Ve svém příspěvku bych vás chtěla seznámit s úkoly, které si Soudcovská unie vytyčila pro následující období. Nově zvolená Republiková rada o těchto otázkách dlouho diskutovala. Aktuální problémy soudů, soudnictví i soudců, včetně řešení koncepčních otázek, budou v každém případě v následujícím období ovlivněny naším záměrem prosadit změnu modelu správy soudů.

Občanský zákoník obsahuje shodně jako dosavadní právní úprava regulaci manželského majetkového společenství, tj. společného jmění manželů. Ačkoli je zákonná reglementace na první pohled v mnoha ohledech shodná jako v občanském zákoníku z roku 1964, vzniká otázka, zda s přijetím nového kodexu není čas přehodnotit některé dosavadní závěry doktríny a judikatury.

I přes to, že je mou hlavní specializací právní postavení národnostních menšin, k němuž jsem napsal řadu monografií, chci se dnes věnovat otázce právní úpravy cestovního ruchu. Jde o institut nevyhraněný, který v českých či slovenských poměrech nemá v právní vědě skoro žádnou tradici.

Název mého příspěvku se nabízel. Dočetl jsem se a doslechl, že mi přezdívají „katastrofik“ a mají mne za průkopníka nové metody právní interpretace - výkladu „hysterického“. Řekl jsem si tedy: čím jiným své publikum potěším, než naplním-li jeho legitimní očekávání a pozvu je k další várce katastrof a výkladové hysterie.

Moje dnešní téma má úzkou souvislost s plastickými operacemi, tedy něčím, čehož když je někdy příliš, věci neprospívá a výsledek nakonec není takový, jak by si člověk představoval. Domnívám se, že obdobné je to s plastikami zákonů, kterými se zaklíná zlo nebo kryje faktické, exekutivní nekonání zástupců lidu na naší politické scéně.

Mimosoudní metody řešení sporů si nacházejí své místo nejen v našem soudním a právním systému, ale vůbec v celé společnosti. Ráda bych se společně s Vámi zamyslela nad tím, co v tento okamžik, kdy máme dva roky účinný zákon č. 202/2012 Sb., o mediaci, brání tomu, aby byla mediace také více využívána.

Úvodem mi dovolte omluvu. Navzdory názvu jsem se rozhodl, že pojem whistleblowing nebudu používat, ač o něm budu mluvit. Proč? Používat cizí pojem pro jev, který známe a máme pro něj označení v českém jazyce, mi přijde trochu nepřípadné, občas to může působit až pitoreskně.

Pojďme se podívat do relativně trestněpoliticky „bezpečné“ oblasti vězeňství. Proč bezpečné? Je to nejenom tím, že ve vězení už jsou všichni na základě pravomocných rozsudků, a svůj trest si tam také odpykají, nedojde-li k nějaké z mimořádných okolností. Zdálo by se, že v této oblasti nemůžeme příliš o trestní politice hovořit. O co v oblasti vězeňství vlastně jde?

Můj příspěvek na loňském ročníku kongresu Právní prostor, Stále aktuální otázky justice a její správy, se týkal velmi podobného tématu, jako ten letošní. Když jsem si přečetl to, co jsem tehdy říkal, tak jsem měl chvíli pokušení to tady znovu přečíst, možná by to nikdo nepoznal (protože jste to všichni zapomněli), ale především - ono se vlastně od té doby nic nestalo.

Pojďme se podívat do oblasti, která spadá do práva veřejného a pro řadu lidí je tedy značně problematická. Daně jsou nepříjemné, přístup k daňové problematice je složitý, ale co se dá dělat. Daně a stát patří k sobě už od počátku, a my se musíme s touto problematikou nějak poprat.

V rámci svého příspěvku bych rád představil základní zásady trestního řízení, které jsou výsledkem projednávání rekodifikační komise pro trestní řád při Ministerstvu spravedlnosti. Komise v tuto chvíli nezasedá, neboť se nový pan ministr ještě nerozhodl, jakým způsobem bude komise ve své činnosti pokračovat.

Líbí se mi název konference (Ne)možné podoby práva. Od roku 2011 se mým profesním osudem prolíná zákon o státním zastupitelství a po těch čtyřech letech vám řeknu, že možné je všechno. Když si vypůjčím text známé písně od Voskovce a Wericha, mohl bych vývoj kolem zákona parafrázovat slovy „zákon je jen náhoda, jednou jsi dole, jednou nahoře“.

Trestní právo je postaveno na principu třístupňového řízení. To je evidentní, všichni to známe, konec konců, je to tradiční model, používá ho i civilní právo. Máme tedy soud prvního stupně - soud nalézací, soud druhého stupně - soud odvolací a soud kasační - Nejvyšší soud České republiky. Asi každého napadá, když se zase znovu a znovu vrací otázka existence vrchních soudů, proč máme čtyřčlánkovou soudní soustavu, když potřebujeme třístupňovou, ta nám stačí, potřebujeme tři stupně pro výkon spravedlnosti, tak jak jsem naznačil na začátku.

Předseda Městského soudu v Praze a čestný prezident Soudcovské Unie ČR, nejvyšší státní zástupce, předseda komise pro trestní právo Legislativní rady vlády ČR a docent trestního práva, bývalá ministryně spravedlnosti a předseda Nejvyššího soudu - to není jen náhodných výčet současných právních špiček, ale úvodní sestava diskusního panelu věnovanému trestnímu právu, která zahájila pátý ročník odborného kongresu Právní prostor 2015, který se uskutečnil v minulém týdnu (21. – 22. 4. 2015), na Seči.

Již tento pátek se spouští přihlašování na Český model amerického kongresu (zkráceně „ČMAK“) a já jsem se rozhodl, že udělám rozhovor s jedním z jeho zakladatelů, studentem IV. ročníku Právnické fakulty UK v Praze, Michalem Říhou, a jednou ze současných špiček organizační složky celé této akce, jeho spolužákem ze stejného ročníku Lukášem Kostínkem. Dovolte mi ale nejdřív, abych celý tento projekt v krátkosti představil.