Zamyšlení neprávní, bohužel neveselé
Před pár dny mne během soudního jednání přepadl zvláštní pocit a chvíli mi trvalo, než jsem ho dokázala pojmenovat. Byl to údiv. Údiv nad tím, že před námi stojící svědek říká naprosto jednoznačně pravdu. Že o věcech, které potřebujeme zjistit, vypráví bez příkras a prostě tak, jak se staly.
I když to pro něj osobně není lichotivé. A že bez jakéhokoliv „mlžení“ dokáže objasnit i důvody, které jej k popisovanému chování vedly. Pak se dostavil údiv číslo dvě – totiž že mne něco, co by mělo být naprosto přirozené, udivuje…
Jsme už natolik zvyklí na to, že nám svědci, účastníci soudních řízení a jejich zástupci neříkají pravdu? Že se nás, soudce, snaží minimálně zmást? Soudě podle své vlastní reakce a podle toho, co dlouhodobě a opakovaně slýchám od svých kolegů, bohužel ano. A jak říkají ti, kteří toho už hodně zažili, tak je to „čím dál horší“.
Jistě, každý se přirozeně snaží své soudní řízení vyhrát. A má na to právo. Navíc to, že se pravda neříká často, nebo ne celá či se alespoň trochu upraví, je problém komunikace na všech společenských úrovních, ve všech oblastech a prakticky napříč planetou Zemí. Ale stejně mám stále intenzivnější a nepříjemný pocit, že se z naší české kotliny kdysi tolik opěvované heslo, že „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“, vytrácí tempem až děsivým.
Závěrem by byla vhodná nějaká optimistická myšlenka či návod na to „co s tím“. Upřímně řečeno mne ani jedno, ani druhé, nenapadá. Nevím. Nelze „spasit svět“, to neumí nikdo. Ale každý z nás se o změny, alespoň malé, může pokusit ve „svých“ světech – pracovním, rodinném, mezi přáteli. Tak hodně štěstí. V opačném případě, slovy vůdců stavovského povstání, Bůh s námi…
Další články
Ke 20. výročí slovenské Justiční akademie
Možná uvítáte, že v nastupujícím čase adventním neotevřu žádné další ožehavé téma a pokusím se tentokrát navodit spíše náladu sváteční až slavnostní.
Co jsou ti soudci vlastně zač…
Ve veřejném prostoru opakovaně rezonuje debata o výši platů soudců. Platy jako takové nechci rozebírat. Chci se zaměřit na to, co obnáší „být soudcem“.
Přečtete si! „Podmíněný trest odnětí svobody: Převládající, nepopsaný, nepřiměřený.“
V listopadu tohoto roku se na trhu objeví nová kniha Jakuba Drápala, učitele trestního práva na mé mateřské právnické fakultě se shora uvedeným názvem. Měl jsem to štěstí, že jsem si jí přečetl dříve.
První setkání se zapsaným mediátorem aktuálně
První setkání se zapsaným mediátorem je nástroj v rukou soudu, jehož cílem je přiblížit účastníkům řízení mediaci jako jeden ze způsobů alternativního řešení sporů, získat o ní co nejvíce informací a motivovat je k jejímu využití.
Což takhle méně formalismu
To, že je česká justice konzervativní, není žádná novinka ani žádné tajemství. V mnohém má konzervativní a rigidní přístup své opodstatnění a je v pořádku.
