O zdravotním stavu AB ml.

Pochopitelně se už vůbec nemohu vyjadřovat ke zdravotnímu stavu Babiše mladšího, ač při čtení některých publikovaných textů mám pocit, že o duševních chorobách a poruchách toho pisatelé vědí ještě méně než já. A vůbec jim to nepřekáží v razantních úsudcích.

Mě na celé věci zaujal jeden moment týkající se mého povolání, který rozhodně není malicherný a stojí podle mě za úvahu.

Od chvíle, kdy reportéři pořadu Zvláštní vyšetřování Televize Seznam natočili ve Švýcarsku rozhovor s Andrejem Babišem mladším, stal se zájem o jeho zdravotní stav národním sportem. Vyvrcholil podle mého názoru 21. až 22. listopadu, kdy řada médií rozsáhle citovala z usnesení okresního soudu v Havlíčkově Brodě, které, jak se zdá, první získal žádostí dle Zákona o svobodném přístupu k informacím č. 106­/1999 Sb. Tomáš Pecina [1].

Soud rozhodoval o vyslovení přípustnosti převzetí do ústavu zdravotnické péče bez písemného svolení v červenci 2015, kdy byl zmíněný pacient ve zjevně velmi špatném psychickém stavu převezen policií do psychiatrické nemocnice.

Podrobný popis okolností policejního zásahu, převozu pacienta, jeho hospitalizace a jeho chování, který soud, jak je u nás zvykem, rozsáhle cituje v odůvodnění svého rozhodnutí, zvednul další vlnu hysterie v mediálním prostoru.

O čem chci mluvit je především to, že Andrej Babiš mladší nemůže za to, že je jeho otec premiérem, že je miliardářem a také vlastníkem velkých médií, což vše z otce činí legitimní cíl všemožných novinářů a aktivistů.

AB ml. byl zatažen do příběhu, kde jeho osobu asi média vynechat úplně nemohla, ale opravdu má každý vědět podrobnosti o jeho zdravotním stavu do takového detailu, jaký měl a musel vědět příslušný soud ve věci rozhodující?

Jsem hluboce přesvědčen, že zdravá a sebevědomá společnost by se spokojila s informací, že je AB ml. pacientem psychiatrie a vyčkala by, k jakým závěrům dojdou příslušní znalci v rámci případného trestního řízení.

Nic jiného také obecenstvo včetně novinářů vědět nepotřebuje, pokud pochopitelně nemá pocit, že se děje něco protiprávního, křivého, nestandardního. Což, jak se zdá, se kolem hospitalizace AB ml. nedělo.

Zbytečné, ryze bulvární podrobnosti jsme se ale dozvěděli, a to ze soudního rozhodnutí. Rozhodnutí, které, jak je u nás zlozvykem málokde vídaným, obvykle obsahuje podrobný popis všech důkazů, je (v civilizovaném světě ojediněle) popisné a podrobné [2].

Trváme-li na tom, že soudní rozhodnutí mají být i nadále taková, tak nám nezbývá, než počítat s tím, že budou obsahovat spoustu intimních, osobních a zdravotních informací, které svědci a znalci soudu sdělit musí.

A právě proto Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES, u nás známé pod zkratkou GDPR, umožňuje smluvním státům vyjmout z informační povinnosti mimo jiné poznatky získané v souvislosti s vyšetřováním, odhalováním či stíháním trestných činů nebo výkonem trestů.

Cílem této výjimky ze zákona 106/99 Sb. má být ochrana citlivých informací o konkrétních lidech, které policie či soud shromáždily. Nikoli snaha zakrýt údajně nekalé praktiky orgánů činných v trestním řízení.

Doufám, že se Česká republika zařadí mezi civilizované společnosti, které do budoucna znemožní využívat policejní práce k bulvárním zprávám a upraví v tomto směru Informační zákon.

---

[1] https://paragraphos.pecina.cz/all/jine-pripady/capi-hnizdo/andrej-babis-ml-byl-v-havlickove-brode-dva-a-pul-mesice

[2] Právní prostor 10. 12. 2018, JUDr. Roman Fiala: O zbytečných slohových cvičeních