Procesní právo

Letošní rok je pro insolvence (po loňské přestávce) dalším v řadě, kdy dochází díky legislativním úpravám ke změnám v pravidlech jejich administrace, a to ke změnám nikoliv jen kosmetickým.

Tímto příspěvkem si dovolím shrnout mé postřehy, zkušenosti a praktické připomínky k legislativním úvahám nad rozšiřováním podmínek pro spojování exekucí soudními exekutory. Není žádným tajemstvím, že problematika spojování exekucí je v souvislosti s tématem vícečetných exekucí stále aktuální.

Uplynuly již více jak dva roky od zasedání pléna Ústavního soudu, které se zabývalo ústavností právní úpravy zakotvené v ustanovení § 114b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 153a odst. 3 o.s.ř., tj. fikcí uznání žalovaného nároku v případě nepodání vyjádření k žalobě v rámci soudem stanovené lhůty a vydáním rozsudku pro uznání. Optikou dura lex, sed lex plénum Ústavního soudu nakonec došlo k závěru, že je ústavní konformita dané právní úpravy akceptovatelná a výkladem je možné překlenout i „legislativní neobratnost“ fikce uznání závazku obsažené v § 114b o.s.ř. Otázkou však zůstává, do jaké míry závěry pléna Ústavního soudu ovlivnily judikaturu v posledních letech.

V dnešní době je celkem běžným jevem, že osoby, ať už právnické či fyzické, uzavírají různé druhy právních vztahů se subjekty, jenž nemají sídla, popřípadě bydliště v České republice. Často si však tyto osoby neuvědomují, že právní vztah se zahraničním subjektem se neřídí stejnými podmínkami jako vztah se subjektem tuzemským. V případě, kdy se strany dostanou do sporu, je nutné určit, zda se vůbec smlouva řídí českým právem a zda je možné podat žalobu v České republice.

O tzv. excesivních závadách nemovitých věcí se rozhoduje při výkonu rozhodnutí či exekuci, a to v rámci usnesení o ceně. Pojem excesivní závady nemovitých věcí sice zákon přímo nepoužívá, nicméně jedná se o závady definované v ustanovení § 336a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále také jako „OSŘ“).

Listina základních práv a svobod stanovuje ve svém článku 37 odstavci 2 právo každého na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy. Toto ustanovení slouží především na ochranu člověka, který v řízení před soudy a dalšími orgány nemá tak silné postavení a není právně vzdělaný.

Připravovaná vládní novela občanského soudního řádu a exekučního řádu z pera ministerstva spravedlnosti vedle pravidla jeden dlužník - jeden exekutor počítá i se zavedením povinných záloh na exekuci. Tím má být zavedena nákladová zodpovědnost oprávněného na zahájení a dalším vedení tzv. „zbytečných exekucí“.

Vláda v minulých dnech oznámila zvýšení částky, nad kterou se zbytek čisté mzdy dlužníka srazí bez omezení, a to s platností od června tohoto roku. Změnu nelze určitě chápat černobíle, nezabavitelná částka se nezvýší každému. Nejde totiž o zvýšení nezabavitelné částky v pravém slova smyslu a už vůbec ne zdola.

Ministerstvo spravedlnosti vypracovalo a předložilo Vládě ČR návrh zákona, kterým se po vzoru některých zahraničních úprav a pod vlivem teprve připravované legislativy EU má do českého právního řádu zavést institut tzv. hromadných žalob určených ke kolektivnímu uplatňování individuálních práv.[1]

(Post)moderní doba sebou nese (post)moderní fenomény. Jedním z nich jsou nám všem dobře známé „internety“. Jak se zdá, tento výdobytek se dostal už i k Nejvyššímu soudu. Ten byl totiž v usnesení sp. zn. 20 Cdo 4449/2018, ze dne 23. 1. 2019 postaven před echt (Tech) právní otázku, zda v případě, kdy exekuční titul ukládá určitý text zveřejnit na webové stránce (např. www.novabrik.cz), je bez další identifikace takovou stránkou výlučně úvodní či hlavní stránka webových stránek povinného.

Podle § 200 o. z. platí, že: „Zjistí-li likvidátor v průběhu likvidace, že právnická osoba je v úpadku, podá bez zbytečného odkladu insolvenční návrh, ledaže se jedná o případ uvedený v § 201.“

Skutečnost, že nájem skončil, či že vlastnické právo bylo převedeno na kupujícího, je třeba, stejně jako všechny jiné podmínky, prokázat při nařízení výkonu rozhodnutí. Na druhou stranu je třeba uvést, že prokázání splnění podmínky skončení nájmu z jiného důvodu než uplynutím času nájmu sjednaného na dobu určitou bude pro oprávněného problematické. O podmínkách nejen ve vztahu k vyklizení je pojednáno níže.

Ačkoliv je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti občanským soudním řádem (§ 274) i exekučním řádem (§ 40) zařazen bez větších rozdílů mezi ostatní tituly pro výkon rozhodnutí, postup při jeho sepisování i následný výkon rozhodnutí, respektive exekuce, jsou natolik odlišné od procesu, kterým prochází ostatní tituly pro výkon rozhodnutí [1], že vyžaduje zvláštní pozornost.

Nejvyšší soud se ve svém nedávném rozhodnutí sp. zn. 27 Cdo 1875/2018 zabýval otázkou, kdo je účastníkem řízení o jmenování členů statutárního orgánu, která byla po rekodifikaci korporátního práva v právní teorii i praxi až doposud sporná.

V posledních desetiletích lze pozorovat zvyšující se náročnost civilního procesu a s tím i odpovědnost účastníků řízení za jeho průběh a výsledek. Ve sporném řízení nemůže procesní strana očekávat, že spor vyhraje, bude-li pasivní. Aktivní role sporných stran, spojená s procesní odpovědností za výsledek řízení (břemeno tvrzení a břemeno důkazní) je dnes všeobecně uznávanou nezbytností.

Článek se zaměřuje na problematické aspekty spojené s určením výše vybraných nákladů řízení a jejich náhradou ve sporech o náhrady při ublížení na zdraví. Obecné výklady jsou potlačeny, pozornost je směrována především na zodpovězení praktických otázek a na nastínění řešení existujících rozporů.

Doručení v civilním procesu vyvolává zásadní následky pro strany sporu i soud. Náhradní doručení by se tak mělo uplatňovat výjimečně. Jsou s ním spojeny zásadní otázky, které lze považovat za jedny ze základních problémů stojících na samém počátku procesu, který má být nejen právní, ale i spravedlivý.

Klíčovým tématem exekuční legislativy se v průběhu loňského podzimu stala otázka zavedení či nezavedení pravidla prosazujícího princip jeden dlužník – jeden exekutor. Ve dvou co do techniky provedení odlišných variantách ji prosazují Piráti a Ministerstvo spravedlnosti. Za společné znaky obou návrhů lze označit přenos místa zahájení exekučního řízení z exekutora na exekuční soud, v základní konstrukci návrhu dopad jen do nově zahájených řízení a slučování všech nově napadlých exekucí proti jednomu povinnému k jednomu exekutorovi bez ohledu na to, kdo je jeho věřitelem.

V souvislosti se škodou způsobenou nesprávným úředním postupem se asi nejčastěji řeší právě nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení, přičemž otázka přiměřené délky správního řízení je v poslední době na půdě Nejvyššího soudu řešena velmi často.

Může věřitel vymáhat pohledávku, přihlášenou do insolvenčního řízení, po solidárním dlužníkovi – manželovi úpadce?

V rámci rozhodování o vylučovací žalobě je rovněž nutno rozhodnout o nákladech řízení. Vzhledem ke skutečnosti, že řízení o vylučovací žalobě je řízením sporným, i zde lze tedy v zásadě o náhradě nákladů řízení rozhodovat dle úspěchu účastníků ve věci. K otázce náhrady nákladů řízení o excindační žalobě se nezřídka vyjadřoval i Ústavní soud ve své rozhodovací praxi.

"Jedna věc je mít dobré předpisy, druhá pak mít dobré soudce, kteří je aplikují a vykládají," říká k limitům českého procesního práva civilního advokát Mgr. Jan Krampera, který vede litigační oddělení advokátní kanceláře Dvořák Hager & Partners.

Praktické zkušenosti z exekucí prováděných soudními exekutory ukazují, že ochrana a obrana povinného a třetích osob je stále velmi aktuálním tématem. Pod pojmem třetí osoba se v nauce procesního práva obecně rozumí osoba odlišná od oprávněného a povinného, jejíž věc nebo jiná majetková hodnota byla postižena exekucí, přestože jde o práva nepřipouštějící exekuci.[1]

Tato právní úprava byla zavedena na ochranu dlužníků, kteří se mnohdy již před zahájením samotného insolvenčního řízení ještě více zadlužovali, když byli často nuceni čerpat na tyto služby úvěr. Na druhou stranu zde však nejsou reflektována dostatečně práva kvalifikovaných subjektů a ochrana dlužníka se tak může jevit v této oblasti jako bezbřehá. Právní úprava v otázce úhrady odměny kvalifikovaného subjektu je nevyvážená, vše je stanoveno výhradně ve prospěch dlužníka.

Věcný záměr civilního řádu soudního představuje komplexní změny mnoha procesních institutů. U některých se jistě dá mluvit o kroku vpřed, ale platí to i pro plánovanou úpravu dovolání?