Občanské právo

Sousedské spory jsou nejčastěji vyvolány situací, kdy vlastník nebo jiný uživatel (např. rodinný příslušník vlastníka, nájemce) nemovitosti jedná takovým způsobem, že obtěžuje osoby vlastnící nebo užívající sousedních nemovitostí. Právní úprava sousedských vztahů se ovšem použije též na případy, kdy osoba obtěžuje svým jednání vlastníky nebo uživatele nemovitostí, se kterými přímo nesousedí, společná hranice pozemku tedy není podmínkou.

V úvodu mého příspěvku si předveďme několik příkladů. V současné době si řada obcí stěžuje, že nemají lékaře. Představte si, že určitá obec na svém území nemá žádného lékaře, rozhodne se proto nějakého podpořit s nabídkou, že nedosáhne-li určitého příjmu, bude mu obcí dorovnán (příklad 1). Jaká je to pak smlouva? Co se stane, nabídne-li obec lékaři, že nedosáhne-li určitého příjmu, nabídne mu zdarma prostory k užívání?

Tato práce se zabývá problematikou relativně neúčinného právního jednání se zaměřením na dopad do exekučního řízení. Práce vychází z platné zákonné úpravy a v závěru obsahuje i úvahy de lege ferenda. Jejím cílem je zhodnotit možnost použití dosavadní judikatury týkající se relativní neúčinnosti právních jednání i po přijetí nového občanského zákoníku. Zmíněn je i institut oznámení o výhradě práva dovolat se neúčinnosti právního jednání, který byl do exekučního řádu přijat na základě zákona č. 303/2013 Sb. Dále je nastíněn postup věřitelů při zahájení exekuce na ušlý majetek, který byl převeden úspěšně odporovaným právním jednáním dlužníka na nabyvatele, a výklad pojmu prospěchu z relativně neúčinného právního jednání.

Podle ust. § 1140 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat, čili s někým vlastnit dohromady nějakou věc. Spoluvlastník může dle ust. § 1140 odst. 2 občanského zákoníku kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Novým institutem, který zavedl občanský zákoník, je odklad zrušení spoluvlastnictví. Tento příspěvek se bude zabývat ust. § 1155 občanského zákoníku, jehož smyslem je odklad zrušení spoluvlastnictví na základě rozhodnutí soudu.

Druhá část příspěvku se věnuje omezení či zákazu styku rodiče s nezletilým dítětem v souvislosti s omezením či zbavením rodičovské odpovědnosti, omezení nebo zákaz styku z důvodů na straně dítěte, způsobům omezení styku druhého rodiče s dítětem, zákazu styku druhého rodiče s dítětem a nakonec zrušení zákazu či omezení styku druhého rodiče s dítětem.

Za obvyklých okolností je v zájmu dítěte, aby se stýkalo co nejvíce s oběma rodiči. Z těchto důvodů je proto v zákoně výslovně vymezeno právo dítěte, které je v péči jen jednoho rodiče, stýkat se osobně s druhým rodičem. Mohou však nastat situace, kdy je třeba styk rodiče s dítětem omezit nebo dokonce zakázat, přičemž důvody k tomuto zásahu mohou být jak na straně rodiče, tak na straně dítěte.

Jsme připraveni chránit osobní údaje získané z miliard zařízení připojených k internetu? Již i naprostá většina technologických laiků, mezi které počítám 90 % právnické veřejnosti, tuší, jak velký technologický a společenský potenciál (nebezpečí?) skrývá internet věcí (IoT). Ruku v ruce s dostatečně posílenou konektivitou přeskočíme pravděpodobně velmi rychle od současných chytrých hodinek, termostatů a obligátních ledniček k autonomním automobilům, autonomnímu doručování, bezhotovostní společnosti a k pravděpodobně zcela „connected cities“, ať už si absolutnost tohoto pojmu vykládáte v jakékoli šíři.

Ve druhé části příspěvku se docent Petr Tégl zabývá znovuzavedením předkupního práva spoluvlastníků a také některými z jeho pohledu problematickými přechodnými ustanoveními novely občanského zákoníku.

Novela čítá 33 novelizačních bodů a 8 přechodných ustanovení, byť ne všechna přitom mají povahu přechodných ustanovení, ač jsou takto označena. Platnost zákona již nastala, účinnost je variabilní, neboť některé změny již účinnosti nabyly, některé teprve nabudou. Hlavní část novelizací nabude účinnosti k 1. lednu 2018, tedy teoreticky je možné ještě učinit některé změny.

Každý podnikatel, ať už fyzická nebo právnická osoba, se při výkonu své činnosti setkává s osobními údaji různých fyzických osob a sám je ve větší či menší míře zpracovává.

Účelem mého dnešního příspěvku je informovat Vás o novinkách, které byly v poslední době přijaty v podobě zákonů, a zároveň o tom, co se ještě chystá. Půjde o jakousi ochutnávku a poukaz na to, co je obsahem nové právní úpravy.

V květnu letošního roku vstoupilo v platnost nové Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (dále jen „Nařízení“). Od 25. května 2018 bude Nařízení přímo účinné ve všech státech Evropské unie a státech tvořící Evropský hospodářský prostor.[1]

Ve svém příspěvku se budu věnovat otázce elektronických dokumentů. Na začátku bych rád upozornil na terminologickou kvalifikaci: je potřeba rozlišovat mezi pojmem „písemnost“ a pojmy „písemná forma“ či „textová podoba“. Mimochodem, tyto pojmy jsou v rozporu s legislativními pravidly vlády, podle nichž by se měl užívat český tvar, tedy spíše „písemná podoba“ a nikoli „textová podoba“. Tyto pojmy jsou každopádně něčím jiným, než je „písemné právní jednání“.

Práva k duševnímu vlastnictví jsou neodmyslitelnou součástí majetku podnikatelských subjektů a tvoří často významnou součást jejich jmění. Pojem duševního vlastnictví je potřeba chápat jako vlastnictví, jehož předmětem jsou výsledky duševní tvůrčí lidské činnosti. Mnoho podnikatelů i fyzických osob však jeho ochraně nevěnuje dostatečnou pozornost a přichází tak o nemalé finanční hodnoty. Cílem tohoto příspěvku je proto poukázat na základní rozlišení jednotlivých práv k duševnímu vlastnictví a způsob jejich ochrany se zvláštním důrazem na práva průmyslová.

Dne 27. 4. 2016 bylo na půdě Evropského parlamentu přijato nařízení, které zavádí nová, jednotná pravidla ochrany osobních údajů s platností ve všech státech Evropské unie, tzv. GDPR (2016/679). Současně byla schválena Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680, která nařízení doplňuje na úseku prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů týkajících se zpracování osobních údajů.

Aktuálně vstoupila v účinnost novela autorského zákona, tedy klíčového předpisu autorského práva v ČR. Co tato novela přináší?

Příspěvek shrnuje možnosti obrany třetích osob včetně manžela povinného v exekučním řízení. Srovnává aktuální právní úpravu s obdobím před přijetím novely občanského soudního řádu a exekučního řádu v podobě zákona č. 139/2015 Sb. Zaměřuje se především na vylučovací žalobu a institut návrhu na zastavení exekuce a zamýšlí se nad tím, zda zavedením ustanovení § 262b odst. 1 o. s. ř. došlo k naprostému vyloučení použití vylučovací žaloby ve vztahu k manželu povinného.

Koupili jste nemovitost bez přístupu? Ztratili jste tak nejspíš možnost povolení nezbytné cesty.

Druhá část příspěvku se zabývá problematikou několika plátců mzdy při exekuci srážkami ze mzdy, podrobně popisuje postup při výpočtu výše srážek ze mzdy a upozorňuje na nejčastější chyby, k nimž při něm dochází. Věnuje se též přednostním pohledávkám a některým dalším povinnostem zaměstnavatele, které souvisí s exekucí srážkami ze mzdy.

Předmětem článku je upozornění na širokou škálu povinností plátce mzdy povinného včetně jejich stručného popisu v rámci exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů. V úvodu je řešena otázka vhodnosti přiznání náhrady nákladů vzniklých plátci mzdy při provádění tohoto způsobu provedení exekuce. Důraz je kladen na upozornění na časté chyby ze strany plátce mzdy povinného při provádění povinností, jež jsou jim ukládány v rámci exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů povinného. Prostor je věnován zejména otázce pořadí pohledávek, problematice nového plátce mzdy, více plátců mzdy, oznamovacím povinnostem a postupu při výpočtu výše srážky ze mzdy, a to zejména s ohledem na výpočet nezabavitelné částky.

Ochrana osobních údajů v říjnu 2016 zaznamenala další zajímavé rozhodnutí, které reaguje na neustálý vývoj moderních komunikačních technologií s ohledem na rozsah toho, co lze ještě zařadit pod pojem osobní údaj ve smyslu článku 2 písm. a) směrnice č. 95/46/ES. Rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-582/14 Patrick Breyer v. Bundesrepublik Deutschland nepředstavuje však z našeho pohledu překvapivý počin, neboť toto rozhodnutí v praxi pouze deklaruje dlouhodobé nahlížení na problematiku dynamických IP adres, které ve spojení s dalšími údaji mohou představovat osobní údaje, jak ostatně bylo završeno výslovnou zmínkou o síťových identifikátorech v rámci definice osobních údajů v novém obecném nařízení o ochraně osobních údajů.

Nedodržení technických norem při instalaci elektrárny může způsobit škody za miliony. Tak tomu bylo i v našem nedávném případu - sporu mezi zhotovitelem (dodavatelem) fotovoltaické elektrárny (FVE) a jeho zákazníkem. Jedná se téměř o modelový příklad odpovědnosti zhotovitele za vady FVE a za škodu způsobenou těmito vadami. Vyvstalo v něm několik otázek, v nichž by měl mít jasno každý, kdo zvažuje nákup FVE na klíč.

V oblasti průmyslových práv se již řadu let setkáváme s problémem podvodů, které provádí nejrůznější české, ale i zahraniční společnosti. Stejně jako např. s podvodnými emaily od falešných exekutorů dochází k těmto podvodům v určitých vlnách, přičemž podvodníci se tváří pokaždé o něco důvěryhodněji a pro běžnou veřejnost může být velmi obtížné podvod odhalit.

V případě, kdy dochází ke zrušení spoluvlastnictví soudem, rozhoduje tento zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Není-li dobře možné společnou věc rozdělit, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům.

Médii proběhla nedávno zpráva, že už i v ČR byla podána první žaloba spotřebitelů na některé automobilky koncernu Volkswagen v kauze vozidel s dieselovými motory vybavenými nedovoleným softwarem umožňujícím snižovat emise oxidů dusíku při laboratorním testování, aby vozy plnily předepsané hodnoty.[1] Co však ve veřejných debatách dosud nezaznělo, je otázka možného brzkého promlčení uplatňovaných nároků.